ŠLACHA

Svalový úpon těla. O člověku je řečeno, že je protkán kostmi a šlachami. (Job 10:11; viz také Joba 40:15–18.)

Když Jákob zápasil s andělem, anděl se dotkl jamky Jákobova stehenního kloubu a způsobil jeho vykloubení. Zpráva, kterou později napsal Mojžíš, říká: „Proto izraelští synové až do tohoto [Mojžíšova] dne nejsou zvyklí jíst šlachu stehenního nervu, která je v jamce stehenního kloubu, protože se dotkl jamky Jákobova stehenního kloubu u šlachy stehenního nervu.“ (1Mo 32:32) Mnoho Židů se tohoto zvyku stále drží, a než začnou jíst nějaké zvíře, odstraní spolu s tepnami a svalovými úpony také ischiadický nerv. Toto pravidlo považují někteří židovští komentátoři za připomínku Boží prozřetelnosti vzhledem k Izraeli, jejímž příkladem je zážitek patriarchy Jákoba, otce dvanácti kmenů.

Obrazné použití. V obrazném smyslu bylo o Izraelitech řečeno, že jejich šíje je „železná šlacha“. To znamenalo, že byli strnulí, zatvrzelí a tvrdošíjní. (Iz 48:4; srovnej 2Mo 32:9.) To, že Bůh duchovně oživí svůj lid, bylo znázorněno tím, že byly sebrány kosti a byly potaženy masem a šlachami. (Ez 37:6–8)

Přeřezání šlach. Přeřezáním šlach nad hleznem zadních nohou se zvíře zmrzačí, takže se nedá použít ani pro práci, ani pro boj. Svévolnost Jákobových synů Simeona a Leviho se projevila v tom, že přeřezali býkům šlachy — pravděpodobně když vykonávali pomstu na šekemských Chivijcích. (1Mo 49:5, 6) Při válečných akcích Izraelité přeřezávali šlachy koním nepřátel; při jedné příležitosti k tomu Jozue dostal konkrétní příkaz od Jehovy. (Joz 11:6, 9; 2Sa 8:3, 4; 1Pa 18:3, 4) Přeřezání šlach byl nejjednodušší způsob, jak koně vyřadit z bitvy. Když byli koně takto zmrzačeni, jistě byli zabiti, zničeni spolu s válečnými vozy. To, že si neměli koně svých nepřátel přisvojit a použít v bitvě, mělo Izraelity chránit před léčkou, že by spoléhali na koně a nehledali ochranu u Jehovy. (Srovnej 5Mo 17:16; Iz 31:1, 3.)