KLÁDA

Starověký nástroj sloužící k omezení pohybu a k trestání; skládal se z dřevěného rámu, ve kterém byly sedícímu vězni uzamčeny nohy (2Pa 16:10; Jer 20:2, 3), a vězeň byl často vystaven zrakům veřejnosti a vydán posměchu. Římané používali kládu, která měla několik děr, a nohy v nich mohly být roztaženy daleko od sebe, čímž se mučení zvětšovalo. Kláda, do níž se zavírají nohy, je označována hebrejským slovem sadh (Job 13:27; 33:11), a protože je dřevěná, je označována řeckým slovem xyʹlon (dřevo). Když byli Pavel a Silas uvězněni ve Filipech, byly jim upevněny nohy do klády. (Sk 16:24)

Na jiném místě v Hebrejských písmech je výrazem „kláda“ přeloženo jiné slovo, a to mah·peʹkheth. Souvisí s významem ‚obrátit‘, a proto se zdá, že ten, komu byl tímto způsobem znemožněn pohyb, byl přinucen k pozici, v níž byl ohnutý nebo zkroucený. V tomto zařízení mohly být sevřeny nohy, ruce a krk, nebo bylo používáno společně s jiným nástrojem, jímž byl sevřen krk a obě paže. Kláda a pranýř mohly být spojeny, a tak mohly být sevřeny nohy i krk a paže. (Jer 29:26, NE, NS) Zákon, který dal Bůh Izraeli, nepředpisoval nic z těchto nástrojů a neobsahoval ani předpis, že by se měla zřizovat vězení.