TARSOS

Hlavní město římské provincie Kilikie, které bylo velmi významné; rodiště apoštola Pavla. (Sk 9:11; 22:3) Rozvaliny tohoto starověkého města zůstaly v novodobé osadě téhož jména ležící asi 16 km od ústí řeky Cydnus, která vtéká do vých. části Středozemního moře asi 130 km na S od vých. cípu Kypru.

Není známo, kdy a kým byl Tarsos poprvé osídlen, protože to je velmi starobylé město. Ve světských dějinách je o něm poprvé zmínka v souvislosti s tím, že bylo dobyto Asyřany (Tarsos nebyl nikdy silně opevněn); od té doby bylo město v područí mocností, které šly za sebou, a většinu času tedy platilo tribut Asýrii, Persii, Řecku, později seleukovským králům a nakonec Římu.

Tarsos ležel v úrodné pobřežní oblasti, kde se pěstoval len, a to bylo zase základem pro rozvoj takových průmyslových odvětví, jakým bylo například tkaní plátna a výroba stanů. Látka utkaná z kozí srsti se nazývala cilicium a byla používána zejména při výrobě stanů. K věhlasu a bohatství Tarsu však ještě více přispělo to, že tam byl znamenitý přístav, který zaujímal strategickou polohu na nejvýznamnější obchodní cestě po souši z V na Z. Směrem na V vedla tato cesta do Sýrie a Babylóna; do sev. a záp. částí Malé Asie se vinula Kilikijskou branou, úzkou průrvou v pohoří Taurus, asi 50 km na S od Tarsu.

V průběhu dějin Tarsos navštívila řada významných osobností, například Julius Caesar, Marcus Antonius a Kleopatra, a také několik císařů. V době od roku 51 do roku 50 př. n. l. byl místodržitelem Tarsu Cicero. Město Tarsos bylo v prvním století n. l. také proslulým sídlem vzdělanosti a podle řeckého zeměpisce Strabóna v tomto ohledu dokonce předčilo Atény a Alexandrii. (Geógrafika, 14, V, 13)

Pavel tedy mohl z několika důvodů Tarsos dobře popsat slovy, že to není ‚neznámé město‘. Řekl to jednomu vojenskému veliteli, když mu sděloval, že je občan Tarsu, a ne Egypťan. (Sk 21:37–39)

V průběhu své služby se Pavel do svého rodného města, do Tarsu, čas od času vracel (Sk 9:29, 30; 11:25, 26) a nepochybně tudy procházel i na některé ze svých misionářských cest. (Sk 15:23, 41; 18:22, 23)