Marie — požehnaná mezi ženami
PRO ženu bylo jistě ctí, když patřila k předkům Mesiáše. Jak teprve musela být poctěna žena, která se stala matkou Mesiáše! Bible ukazuje, že Marie, panna z Davidova královského domu, byla tou požehnanou ženou.
Anděl Gabriel sdělil Marii, jakou úlohu jí Bůh stanovil. Podle katolického překladu pozdravil Gabriel Marii slovy: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ (Luk. 1:28, Petrů) Mnozí se opírají o tato slova a docházejí k názoru, že Gabriel připsal Marii zvláštní stupeň svatosti.
Obracela však Gabrielova slova pozornost na Mariinu „svatost“? Ne. Všimněme si, jak překládá katolická Nová americká bible Gabrielův pozdrav: „Raduj se, vysoce poctěná dcero! Pán s tebou!“ V katolické Jeruzalémské bibli zní tento verš podobně, a pod čarou najdeme vysvětlení: „ ‚Vysoce poctěná‘, to je, že se má stát matkou Mesiáše.“ Když Nejvyšší prokázal přízeň Marii a poctil ji, aby se stala pozemskou matkou jeho Syna, naznačuje to, že byla věrnou a pokornou Boží služebnicí. — Luk. 1:38, 46–50.
Byla však Marie více než Boží pokorná služebnice, která dostala jedinečnou přednost, aby přivedla na svět Božího Syna? Byla na příklad stále ve zvláštním stavu „svatosti“ tím, že zůstala navždy pannou?
Mnozí takzvaní křesťané věří, že Marie zůstala pannou po celý život. Jako důkaz uvádějí Mariin výrok andělu Gabrielovi, když jí řekl, že bude těhotná a porodí syna. Řekla: „Jak se to může stát, když jsem panna?“ (Luk. 1:34, Jeruzalémská bible) Poznámka pod čarou k tomu zní: „Doslova ‚protože nepoznávám muže‘, tato věta znamená, že Marie je skutečně panna a snad vyjadřuje také její úmysl zůstat pannou.“
Abychom poznali, zda se snad Marie rozhodla zůstat pannou, než ji navštívil anděl Gabriel, musíme se na věc podívat ze stanoviska doby, v níž žila. Pro vdanou ženu bylo tehdy potupné, když byla bezdětná. Proto, když Alžběta otěhotněla se svým prvním a jediným dítětem, Janem, řekla: „To vykonal na mně Pán ve dnech, kdy na mne milostivě pohlédl, aby mě zbavil hanby mezi lidmi.“ — Luk. 1:25, Petrů.
Kdyby tedy Marie, zasnoubená Josefovi, měla úmysl zůstat pannou, byla by se sama vydávala hanbě. Jak by mohl Josef souhlasit s něčím, co by jeho manželku vydávalo hanbě, že je neplodná? Proč by se měl úmyslně zříkat možnosti mít dědice, který by nesl jeho jméno? Hebrejská písma, která oba dobře znali, naprosto nedoporučují něco takového. Naopak, označují rodičovství jako něco žádoucího. V Žalmu 127:3 čteme: „Synové jsou dar od Pána, plod lůna je odměnou.“ (Nová americká bible) Jediná možnost známá Izraelitům, jak si muž nebo žena mohli zachovat panenství, bylo zůstávat ve svobodném stavu. — Srovnej Jer. 16:1–4.
V pozdějších letech doporučili oba, Ježíš Kristus a apoštol Pavel, dobrovolný svobodný stav jako lepší cestu pro ty, kteří se chtějí ve větší míře věnovat duchovním zájmům. (Mat. 19:12; 1. Kor. 7:28–38) A přece nikde Bible nepovzbuzuje k celibátu a nepřipisuje mu zvláštní svatost. Ano, je tomu právě naopak. Inspirovaný apoštol Pavel řekl manželům: „Muž ať plní ženě, čím je jí povinen, a stejně tak i žena mužovi.“ — 1. Kor. 7:3, Petrů, Nová amer. bible.
Kdyby tedy Marie a Josef byli měli v úmyslu vést celibátní manželství, byli by činili něco, pro co není v Bibli příklad. Byli by dokonce jednali proti Božímu záměru s manželstvím. Není proto daleko moudřejší dovozovat, že nechtěli spolu žít v celibátu a že také tak nejednali během celého svého manželství?
Před Ježíšovým narozením neměl ovšem Josef se svou manželkou pohlavní styky. U Matouše 1:25, Petrů, čteme: „Ale nežil s ní jako manžel, až porodila syna. A dal mu jméno Ježíš.“ Poznámka pod čarou v Jeruzalémské bibli zdůrazňuje doslovné znění: „Neznal ji až do dne, kdy porodila.“ Řekli byste, že se tomu má rozumět tak, že Josef ani potom neměl styky se svou manželkou? Nepřipouští to spíše nejen možnost, ale dokonce pravděpodobnost, že měl s Marií styky po Ježíšově narození?
Jestliže by bylo možno biblicky dokázat, že Ježíš měl bratry a sestry, byla by objasněna otázka, zda Marie zůstala pannou. Obyvatelé Ježíšova domova, Nazaretu, museli přece znát pravdu. Co říkali? U Marka čteme, že se divili Ježíšovi a říkali: „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry zde mezi námi?“ (Mar. 6:2, 3, Žilka, KB, Sýkora, Bič, Souček, Nová amer. bible)
Tato slova byla původně zapsána v řečtině. Proto vzniká otázka, jak rozuměli řecky mluvící lidé původním výrazům překládaným jako „bratr“ a „sestra“. Nová katolická encyklopedie, sv. 9, str. 337 (angl.), připouští: „Řecká slova. . . použitá k označení příbuzenského vztahu mezi Ježíšem a těmito příbuznými, znamenala v době evangelistů v řecky mluvícím světě tělesného bratra a tělesnou sestru a bylo jim také tak řeckým čtenářem rozuměno. . .“
Vzhledem k tomu, co říká Bible o manželství, neměli bychom přijmout normální význam slov „bratr“ a „sestra“, místo abychom tvrdili, že u Ježíšových bratrů a sester jde pouze o jeho příbuzné, snad bratrance a sestřenice? Jestliže přijmeme běžný význam těchto slov, porozumíme, že Marie jako pokorná služebnice vedla život, který byl v souladu s Božím záměrem s manželstvím.
Biblické stanovisko odporuje jakémukoli pokroucenému názoru o pohlavních stycích v manželství. Manželský pohlavní styk není nic nečistého. Nikoli pohlavní styky mezi manželi, ale platonická manželství odporují duchu Božího slova. Naukou, že Marie zůstala pannou, je zneváženo Boží předsevzetí s manželstvím a vzbuzuje to dojem, že nepřirozená platonická manželství jsou „svatá“. Ano, Marie byla požehnaná mezi ženami. A postavení přízně, které zaujala jako matka lidského Božího Syna, nebylo nijak oslabeno tím, že měla ještě další děti.