Dívat se do budoucnosti s důvěrou v Boží spravedlnost a smysl pro právo
1, 2. Proč tě snad známí nepozvou, abys s nimi šel na nemravný film?
DEJME tomu, že někteří z tvých spolupracovníků, spolužáků nebo sousedů se chtějí podívat na nějaký nemravný film. Někdo pronese tvé jméno a zeptá se, jestli bys též nešel rád s sebou. Co myslíš, jak budou reagovat ti, kteří tě znají? Řeknou: „To nemá význam ho zvát. Nezajímá se o to; nemá pro to smysl“? Tak by měly být opravdu posuzovány zájmy a sklony křesťana! — 2. Tim. 2:19.
2 Co však způsobuje, že tvoji známí tak reagují? Znají tvé zásady a vědí, jak jsi jednal dříve. Proto mohou s určitostí říci, jak budeš jednat i v tomto případě.
3. Co nám dává jistotu, že Bůh stále jedná spravedlivě a se smyslem pro právo?
3 Když pozorní lidé mohou vědět, jak by křesťan jednal v určité situaci, oč snáze můžeme my vědět, jak bude v určité situaci jednat Jehova Bůh! V Edenu byla nadhozena mravní sporná otázka, kdy šlo o Jehovovo univerzální svrchované panství a o to, zda jedná s lidstvem spravedlivě. Tato sporná otázka musí být vyřešena. Z dějinné zprávy Bible se dozvídáme, jaké kroky Jehova podnikl během času, aby tuto spornou otázku s konečnou platností rozhodl. Tato zpráva nám také poskytuje dost důvodů pro pevnou důvěru, že Bůh stále jedná spravedlivě a se smyslem pro právo. Také z ní máme jistotu, že všechno, co dělá, není pouze pro blaho lidí, ale je také spravedlivé a podle práva.
4. Může být Jehova označen jako nespravedlivý, protože připouští, aby lidé trpěli?
4 Apoštol Pavel napsal: „Neboť tvorstvo [lidstvo pocházející od Adama a Evy] bylo podrobeno marnosti [když se narodilo v hříchu a v očekávání smrti], ne ze své vlastní vůle [my lidé nemůžeme za Adamův hřích, který nám přinesl hřích a nedokonalost], ale skrze toho [Boha], který je podrobil [když dovolil Adamovi, aby plodil potomstvo] na základě naděje, že dokonce tvorstvo bude také osvobozeno z otroctví zkaženosti a bude mít nádhernou svobodu Božích dětí.“ (Řím. 8:20, 21) Ano, Bůh nikdy nejednal nespravedlivě, když připouštěl, aby se lidé rodili, i když pro ně život přinášel utrpení a problémy. V ustanovený čas jim také dá příležitost, aby navždy měli dokonalý život v ráji.
5. Jak jsme dnes zvláště poctěni, když pomyslíme, že celé lidstvo je podrobeno „otroctví zkaženosti“?
5 Dnes jsme zvláště poctěni, protože stojíme na prahu božského nového pořádku, kdy poslušní lidé ‚budou osvobozeni z otroctví zkaženosti‘. Splňování biblických proroctví dokazuje, že od roku 1914 žijeme v čase „generace“, která uvidí, jak Bůh odstraní zlo ze země a učiní ji jediným rájem. Proto svědkové Jehovovi horlivě oznamují „dobré poselství o království“, kterým lidé věrní Jehovovi získají „nádhernou svobodu Božích dětí“. — Mat. 24:3–14, 21, 34.
KÁZAT VŠEM NÁRODŮM — JAK?
6. Jaké otázky mohou vzniknout vzhledem k Ježíšovým slovům u Marka 13:10?
6 Ježíš řekl: „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ (Mar. 13:10) Přes namáhavé úsilí svědků Jehovových se zdá, že jsou stále ještě stamiliony lidí, kterým nebylo osobně vydáno svědectví. I v zemích, kde jsou svědkové Jehovovi činní, jsou lidé, které ještě nezastihlo poselství. Další miliony žijí na územích, kde je jen málo svědků, pokud tam vůbec jsou. Bude moci být ještě včas předáno životodárné poselství o království všem těmto lidem? Jestliže ano, jak? Měli bychom to „prostě přenechat Bohu“, nebo je to také naše věc? Jak to bude Bůh posuzovat?
7. Proč můžeme být pevně přesvědčeni, že se splní Marek 13:10?
7 Kdyby bylo kazatelské dílo lidským dílem, mohli bychom mít právem starost. Úkol by byl příliš velký vzhledem k politickým překážkám, které jsou nyní v mnohých zemích kladeny kazatelskému dílu, a pomyslíme-li, že „populační explozí“ každý rok přibývají miliony lidí, kteří ještě nic neslyšeli o poselství. Naštěstí však nerozhoduje jednotlivec nebo skupina lidí, v jakém rozsahu má být kázáno národům, nýbrž Jehova Bůh! Co činí, dokonale odpovídá tomu, jaký je: moudrý, spravedlivý, laskavý a soucitný Bůh. Proč si tím můžeme být tak jisti?
8. Má Jehova zájem, aby lidé získali věčný život? Odůvodni svou odpověď.
8 Jehova vyslal na zemi svého Syna „jako odpovídající výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:6; Jan 3:16) Dává nám ujištění, že nechce, aby někdo z neposlušnosti ztratil život. V 2. Petra 3:9 čteme: „Jehova není pomalý vzhledem k svému slibu. . . , ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ Protože stvořitel „chce, aby byli všichni lidé spaseni a došli poznání pravdy“, dal jim čas, aby slyšeli o záchraně a činili pokání. (1. Tim. 2:4, Žilka) Jehova dává oznamovat svými svědky „dobré poselství“ ve více než 200 zemích a ostrovech, a to je důkazem, že se o lidi stará. Jehova chce, aby se lidé naučili poslouchat a získali požehnání věčného života. — Řím. 6:23; Žid. 5:9; srovnej Izaiáše 55:6, 7; Mal. 3:7.
9. a) Jak je možné, že kazatelské dílo je prováděno v ještě větším rozsahu? b) Který příklad to potvrzuje?
9 Nevíme, v jak velkém rozsahu musí být ještě provedeno svědecké dílo. Neměli bychom přehlížet, že Jehova je odpovědný za toto dílo a že používá anděly v nebi, aby nad tím dohlíželi. (Zjev. 14:6, 7) Představme si jen, co se stalo v roce 33 n. l. v jediném dni! (Sk. 2:37–42) Nebo pomysleme na to, co se v naší době stalo v Sovětském svazu! Ještě před několika lety jsme si mohli sotva představit, že by „dobré poselství“ bylo kázáno všude v této komunistické zemi. Ale káže se — i na daleké Sibiři. Maurice Hindus píše ve své knize Die Enkel der Revolution o svědcích Jehovových:
„Nevzdali se. Když jsou na jednom místě utiskováni, vynoří se opět na jiném, dnes v evropském Rusku, zítra na Sibiři. . . Zdá se, že jsou nezničitelní právě tak jako sovětská policie, která je rozhodnuta smést je ze sovětské scény.“ (Str. 299)
V mnohých zemích žasnou svědkové, kteří se účastnili již před první polovinou šedesátých let kazatelského díla, jak jsou sály království přeplněné. Ano, Jehova dává oznamovat své poselství.
10. Nač se máme my soustředit, pokud jde o kazatelské dílo?
10 Protože máme jistotu, že náš všemohoucí a spravedlivý Bůh určí, kdy je kázáno poselství v rozsahu, jak si předsevzal, můžeme se dokonale soustředit na to, co my máme dělat. Neřekl nám, abychom určili, kdy již bylo dost kázáno, ale přikázal nám, abychom ustavičně kázali dobré poselství. Jde o lidské životy. Toto poznání, spojené s vědomím, že nás Bůh pověřil kázáním, by nás mělo pohánět k činu.
11. a) Čemu se můžeme naučit z Jehovových slov zaznamenaných u Ezechiela 33:7–9? b) Jaký zájem — jako měl Pavel — máme mít i my na kazatelské službě?
11 Můžeme si vzít poučení z toho, co Jehova řekl Ezechielovi o jeho odpovědnosti před blížícím se zničením:
„A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:7–9.
Jehova mluvil tato slova před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Ale mají význam i dnes pro křesťany, kteří mají poselství, jímž jsou lidé nejen varováni, ale též vyzýváni, aby ‚se odvrátili od svých hříchů a konali právo a spravedlnost‘. (Ezech. 33:14) Měli bychom věnovat pozornost téže věci jako apoštol Pavel, o němž je řečeno:
„Pavel se začal usilovně zabývat slovem a vydával Židům svědectví, aby dokázal, že Ježíš je ten Kristus. Ale když dále odporovali a mluvili potupně, vytřásl svůj oděv a řekl jim: ‚Ať je vaše krev na vašich hlavách, já jsem čistý.‘ “ — Skutky 18:5, 6.
Poněvadž máme tolik důkazů, že je blízko konec přítomného zlého systému věcí, měli bychom se též „usilovně zabývat slovem“ a vydávat svědectví. Když to budeme činit, můžeme být „čisti od krve všech lidí“ a můžeme čekat na okamžik, kdy Bůh rozhodne, že kazatelské dílo bylo vykonáno k jeho spokojenosti. — Sk. 20:26.
JAK BUDE SOUDIT?
12, 13. a) Měli bychom se zneklidňovat tím, jak dopadne Jehovův soud při skonávání světa? b) Jak to vysvítá z Ezechiela 33:17?
12 Ve spojení s touto otázkou, v jakém rozsahu bude ještě kázáno dobré poselství o království, cítí někteří lidé určitou nejistotu, když pomyslí na Jehovův soud při skonávání systému věcí. Ptají se starostlivě, zda Jehova při tomto soudu dá skutečně vládnout právu a spravedlnosti.
13 Je však důvod k nějakému zneklidnění, když pomyslíme, že Jehova bude odpovědný za výsledek? Prorok Izaiáš napsal před dávnou dobou o Jehovovi Bohu: „S kým se radil, aby mu někdo mohl poskytnout porozumění, nebo kdo jej učí na stezce práva nebo jej učí poznání nebo kdo mu dává poznat samotnou cestu skutečného porozumění?“ (Iz. 40:14) Což není pravda, že žádný člověk nemusel učit Boha právu a spravedlnosti? Když někteří Izraelité říkali: „Jehovova cesta není správně vyrovnaná“, kde byla chyba? Ne u Jehovy, ale u těchto nedokonalých lidí s jejich nedokonalými názory na to, co je správné. Bylo to, jak píše Ezechiel: „Je to jejich cesta, která není správně vyrovnaná.“ (Ezech. 33:17) Můžeme mít plnou důvěru, že Jehova při skonávání systému věcí bude soudit spravedlivě, podle práva, laskavě a milosrdně.
14. Na kterou dobu se vztahuje podobenství o ovcích a kozlech?
14 Jedno z Ježíšových podobenství nám poněkud objasňuje tento soud. Apoštolové se ptali Ježíše, jaké bude ‚znamení jeho přítomnosti a skonávání systému věcí‘. (Mat. 24:3) Poslední část jeho odpovědi tvořilo podobenství o ovcích a kozlech. (Mat. 25:31–46) Toto podobenství se splňuje nyní, protože v roce 1914 n. l. začala jeho „přítomnost“ jako nebeského vládnoucího krále. Tehdy ‚přišel Syn člověka ve své slávě a posadil se na svůj slavný trůn‘. (Mat. 25:31; Dan. 7:13, 14) Že se toto podobenství vztahuje na dobu mezi začátkem Ježíšovy „přítomnosti“ a koncem dnešního systému věcí, je potvrzeno i tím, že řekl o svých bratrech, ostatku ze 144 000, že s nimi bude špatně nakládáno a že budou ve vězení. To se jim děje nyní, a ne v novém pořádku. — Zjev. 12:17.
15. Proč můžeme uznat, že žijeme v době soudu?
15 Když Ježíš vyprávěl toto podobenství, řekl: „Budou před ním [dosazeným králem] shromážděny všechny národy a oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ (Mat. 25:32) Při tomto dělení nejde jen o něco přechodného, nýbrž o konečný rozsudek Jehovou určeného „soudce živých a mrtvých“. (2. Tim. 4:1; Jan 5:26, 27) Můžeme se tedy domnívat, že během té doby to bude postoj a jednání jednotlivců, které bude rozhodovat, zda si zaslouží být navždy zničeni? Někteří lidé snad budou váhat, aby dospěli k takovému jistému závěru, ale Ježíš řekl o těch, kteří se prokazují nyní jako „kozlové“: „Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně, připraveného pro ďábla a jeho anděly.“ (Mat. 25:41, 46; 2. Tess. 1:6–9) Žijeme tedy v době, kdy jde o věčný život lidí, v době soudu.
16, 17. a) Proč lidé nejsou schopni rozhodnout, kdo patří ke „kozlům“? b) Co bychom měli dělat v této záležitosti?
16 Stojí za povšimnutí, že Jehova nepřenechal lidem, aby rozhodli, kdo patří k „ovcím“ a kdo ke „kozlům“. Jak je to dobré! Jak bychom my, lidé, kdybychom museli soudit, mohli brát v úvahu činitele, jako: Jakou možnost měl ten člověk, aby slyšel a přijal pravdu? Byla jeho reakce ovlivněna jeho zděděnými vlohami, jeho původem nebo náboženskou výchovou? Jaký je stav jeho srdce? Miluje spravedlnost? U dítěte nebo člověka od narození duševně zaostalého vzniká otázka: Jakou odpovědnost nese rodina nebo společnost? — 1. Kor. 7:14; 5. Mojž. 30:19.
17 Jistě nikdo z nás nemá schopnost posuzovat tyto a možná ještě mnohé jiné činitele a zásady. Nikdy bychom nemohli vynést rozsudek, který by byl ‚dokonalý, spravedlivý a přímý‘. (5. Mojž. 32:4) Nebylo by zbytečné, kdyby se někdo z nás snažil rozhodnout, kdo přežije a kdo ne? Když však řekneme: „Domnívám se, že takoví lidé patří ke ‚kozlům‘ a budou navždy zničeni, zatímco ta druhá skupina zůstane naživu“, nečiníme se sami soudci? (Jak. 4:12) Místo abychom chtěli rozhodnout, zda určitý člověk, rodina nebo skupina lidí odpovídá popisu „kozlů“ nebo ne, měli bychom být rádi, že můžeme přenechat záležitosti „soudci celé země“. — 1. Mojž. 18:25.
18. a) Drží se Bůh pouze přísné spravedlnosti? b) Proč můžeme být přesvědčeni, že jeho soudní výroky budou odpovídat právu a spravedlnosti?
18 U Božích rozsudků nejde pouze o použití přísné, bezcitné spravedlnosti. Jeho milosrdenství, slitování a láska hrají přitom také svou úlohu. Žalmista David se vyjádřil: „Dokonce nám neučinil ani podle našich hříchů a nepřivedl na nás to, co si podle svých provinění zasluhujeme.“ (Žalm 103:10) Jediná mzda, kterou zasluhují nedokonalí, hříšní lidé, je smrt. (Řím. 6:23) Jehova však ve svém milosrdenství a soucitu rozhodl, že dá všude zvěstovat poselství záchrany, aby lidé mohli získat život. Chce, aby žili. (Ezech. 33:11; Iz. 55:6, 7) Když Bůh projevoval až dodnes milosrdenství, lásku a soucit a my z toho máme užitek, nemůžeme být zcela jisti, že bude mít tyto vlastnosti i při soudu při skonávání systému věcí? Ano, přežijící budou pak právem volat: „Jehovo Bože, Všemohoucí, tvá soudní rozhodnutí jsou pravá a spravedlivá.“ — Zjev. 16:5–7; 19:1, 2.
KDO BUDE VZKŘÍŠEN?
19, 20. Co učí Bible o budoucím vzkříšení?
19 Nyní jsme viděli, že máme dobrý důvod důvěřovat v Boží právo a spravedlnost, pokud jde o kázání „dobrého poselství o království“ i při jeho soudu při skonávání systému věcí. Ze stejného důvodu můžeme důvěřivě přenechat Jehovovi, koho bude chtít vzkřísit.
20 Dává nám ve svém Slově ujištění, „že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Sk. 24:15) Bible potvrzuje, že všichni, kteří zemřeli a přišli do šeolu neboli hádesu — všeobecného hrobu lidstva —, budou vzkříšeni. (Zjev. 20:13) Miliony a miliony zemřelých dostanou v novém pořádku příležitost jít po Jehovově spravedlivé cestě a získat věčný život. Bible však také ukazuje, že nebudou vzkříšeni všichni, a sice proto, že někteří hřešili proti svatému duchu a podle Jehovova rozsudku si zasloužili, aby byli navždy zničeni, to jest, aby přišli do gehenny. — Mar. 3:28, 29; Žid. 6:4–6; Mat. 23:33.
21. Můžeme vědět, kdo z mrtvých bude vzkříšen? Odůvodni svou odpověď.
21 Někteří lidé se již ptali, jestli ten nebo onen z jejich příbuzných nebo známých bude vzkříšen, nebo co se stane s určitým vládcem, který pronásledoval křesťany. Takové otázky mohou vzniknout. Ale je někdo z nás schopen dojít ke konečnému závěru? Když sama Bible výslovně neříká, zda někdo při smrti přišel do hádesu nebo byl určen k věčnému zničení, nemůžeme ani my dogmaticky říci, co se s ním stalo. Neznáme všechny podrobnosti o životě toho člověka. A můžeme se navíc podívat do jeho srdce? Ne. Ale Jehova zná všechny podrobnosti a může vidět do srdce lidí. Čteme: „Já, Jehova, zkoumám srdce. . . , abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jer. 17:9, 10; 1. Sam. 16:7) Protože bychom neměli chtít sami rozhodovat, kdo bude vzkříšen a kdo nebude, máme dobrý důvod důvěřovat, že Jehova a Ježíš udělají to, co odpovídá právu a spravedlnosti. — Jan 5:30; Řím. 9:14.
DŮVĚŘOVAT V JEHO OPATŘENÍ
22. Obsahuje Bible všechny podrobnosti o tom, jaká opatření Bůh učiní pro vzkříšené?
22 Bible nás nepoučuje o jednotlivostech vzkříšení. Například neříká, s kým nebo kde budou vzkříšení žít. Proto jednáme rozumně, když se v tomto ohledu neoddáváme domněnkám a tím neznepokojujeme sebe i druhé. Raději můžeme s důvěrou v Boha čekat.
23. a) Co se ptali Ježíše náboženští vůdcové Židů ohledně vzkříšení? b) Na koho se vztahuje Ježíšova odpověď?
23 Bible však říká něco k otázce manželství. Někteří duchovní vůdcové Židů, kteří nevěděli nic o vzkříšení k nebeskému životu, položili otázku o židovské ženě pod mojžíšovským Zákonem, která měla sedm manželů. Ptali se, čí manželkou bude při vzkříšení. Ježíš odpověděl:
„Děti tohoto systému věcí se žení a vdávají, ale ti, kteří byli shledáni za hodné, aby získali onen systém věcí a vzkříšení z mrtvých, ti se nežení ani nevdávají. Vskutku, ani již nemohou zemřít, neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi, protože jsou dětmi vzkříšení. Ale že mrtví budou vzkříšeni, to odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahámovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.‘ Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť pro něho jsou všichni živi.“ — Luk. 20:34–38; Mat. 22:29–32.
Mluvil zde Ježíš o nebeském vzkříšení? Ne, nezůstal jim dlužen odpověď na otázku pozemského vzkříšení, zodpověděl ji. Mluvil o vzkříšení k životu na zemi, jaké dostanou Abrahám, Izák a Jákob. Tito věrní mužové nezískají nesmrtelnost, ale budou jako andělé. Jak to? Budou jako andělé smrtelní, ale když zůstanou Jehovovi věrně oddáni, nikdy nezemřou. Protože budou odměněni právem na věčný život, nikdo jim nebude moci život vzít, pokud k tomu nebude Bohem zmocněn. Nekonečný život na zemi může dát jen Jehova, a když jej dá, také jej zachová!
24. Proč je nám v Bibli také ukázáno, jak působí smrt na manželství?
24 Touto odpovědí Ježíš naznačil, že smrt ruší manželství. Tato skutečnost byla později potvrzena Pavlem. (Řím. 7:3; 1. Kor. 7:39) Měla by se žena, jejíž manžel zemřel, cítit nucena zůstat bez manžela nebo bez otce svých dětí? Ne. Jak to víme? Jehova nám dal dobrotivě zapsat tuto zprávu do Bible. I když tím neměl v úmyslu poučovat nás o všech podrobnostech rodinného uspořádání v novém pořádku, přece nám pomohl vyhnout se problému, který by pro křesťana v dnešním systému věcí ještě mohl vzniknout. Nepodporuje to naši důvěru, že projevuje takové porozumění a soucítění, že jakékoli uspořádání, které pro nás učiní v novém pořádku, bude také zrcadlit jeho lásku, soucítění a moudrost?
25. Proč se radujeme, že sloužíme Jehovovi?
25 Satan tvrdil, že lidstvo slouží Jehovovi jen ze sobecky zištných důvodů. Praví křesťané však neslouží v prvé řadě pro požehnání, která mají dnes nebo která očekávají v novém pořádku. Slouží Jehovovi z pravé lásky a pro přednost, že mohou ospravedlnit jeho jméno a chtějí mu sloužit nejen nyní, ale i po celou věčnost, protože on je Bůh. Je naším stvořitelem, kterému děkujeme za život. (Žalm 100:3–5) Je také Bohem, který si zaslouží naše uctívání pro své vlastnosti a způsob jednání. Je to „Bůh věrnosti, u něhož není žádné bezpráví, je spravedlivý a přímý“. — 5. Mojž. 32:4.
26. Jak se můžeme dívat do budoucnosti, když známe Jehovu a Ježíše?
26 Jehova nás nikdy nezklame. Jeho spravedlivé činy způsobí, že budeme stále vděčni, že je naším Bohem. Tisícileté královské panství jeho Syna, který „je odrazem jeho slávy a přesným zobrazením samotné jeho bytosti“, se bude také vyznačovat právem a spravedlností. (Žid. 1:3) Bible popisuje jeho panství: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk.“ (Iz. 9:7; 11:2–5) S důvěrou se můžeme těšit na tato požehnání od Jehovy Boha a jeho Syna.