Žalmy

„Služte Jehovovi s jásáním“

NÁŠ tvůrce, Jehova, je „šťastný Bůh“ a přeje si, aby jeho služebníci pociťovali potěšení, když věrně plní jeho příkazy. (1. Tim. 1:11; Jak. 1:25; Zjev. 1:3) Kořenem těchto příkazů je láska, protože „láska nezpůsobí našemu bližnímu nic zlého“. (Řím. 13:8–10) Proto poslušnost vůči stvořiteli přispívá ke štěstí druhých a také nám zajišťuje šťastný a spokojený život.

Neměli by tedy lidé ze všech národů jásat v Jehovovi? Právě k tomu povzbuzoval inspirovaný žalmista: „Vítězoslavně provolávejte Jehovovi, všichni lidé země. Služte Jehovovi s jásáním, přicházejte před něj s radostným voláním.“ (Žalm 100:1, 2) Máme-li jednat podle tohoto napomenutí, neměly by naše projevy chvály být slabé, ale silné a mocné, srovnatelné s ‚vítězoslavným voláním‘ vojska, které získalo rozhodné vítězství. Postavení Božích služebníků není postavení bojácných, podlézavých sluhů. Služba Bohu není břemenem a není tyranská; nevyvolává u nikoho zbytečně vážnou a pochmurnou náladu. (1. Jana 5:3) Tato služba je osvěžující, posilující, a bylo by správné, aby byla spojena s radostí. Proto žalmista nabádal lidi, aby do Jehovovy přítomnosti přicházeli „s radostným voláním“.

Důvodem, proč chceme přinášet svatou službu, je, že Jehova je Bůh a tvůrce člověka. Žalmista prohlásil: „Poznejte [uznejte], že Jehova je Bůh. On nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.“ (Žalm 100:3) Je naším stvořitelem, a proto je naším majitelem, jako je pastýř majitelem svých ovcí. Jehovovo božství a postavení stvořitele a také jeho vlastnosti — to vše poskytuje silný podnět lidem ze všech národů, aby vcházeli na nádvoří jeho svatyně a přinášeli tam díkůvzdání a chválu. Měli bychom také žehnat jeho jménu, totiž mluvit dobře o Nejvyšším, který se představil jménem. Žalmista nabádá: „Pojďte do jeho bran s díkůvzdáním, do jeho nádvoří s chválou. Vzdávejte mu díky, žehnejte jeho jménu. Vždyť Jehova je dobrý; jeho milující laskavost je na neurčitý čas a jeho věrnost pro generaci za generací.“ — Žalm 100:4, 5.

Jehovovy vlastnosti by nás jistě měly podněcovat k tomu, abychom jej chválili. Je absolutně dobrý, bez nejmenšího špatného rysu. Vždy se můžeme spoléhat na jeho milující laskavost neboli soucitný ohled, který projevuje svým služebníkům; trvá na neurčitý čas. „Generaci za generací“ je Jehova věrný a neochvějně projevuje lásku těm, kteří chtějí konat jeho vůli. (Řím. 8:38, 39) Nemáme tedy dobrý důvod, abychom ‚sloužili Jehovovi s jásáním‘?