Otázky čtenářů

● Když Ježíš mluvil o ‚znamení své přítomnosti a skonávání systému věcí‘, řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Mat. 24:3, 34) Jak tomu máme rozumět?

Toto proroctví vyslovené v roce 33 n. l. se pozoruhodně v předobrazném smyslu splnilo do roku 70 n. l., kdy byl zničen židovský systém věcí a jeruzalémský chrám byl zbořen, takže v něm ‚nezůstal kámen na kameni‘. Jen v samotném Jeruzalémě zahynulo podle zprávy historika Josefa 1 100 000 Židů. Ačkoli mnoho Ježíšových prvních učedníků do té doby zemřelo v pronásledování, někteří z generace, jež byla s Ježíšem a byla svědkem jeho mocných skutků, se také dožili konce tohoto „skonávání systému věcí“. (Mat. 24:2, 3) Byli to lidé z Ježíšovy generace, jeho současníci.

Z Ježíšova proroctví však vyrozumíváme, že jeho slova mají další, větší splnění, jež vyvrcholí ve „velkém soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. Toto „velké soužení“ se má vztahovat nejen na židovský „systém věcí“, ale na celý svět lidstva, na „všechny národy“, jimž musí svědkové Jehovovi ‚kázat toto dobré poselství o království, než přijde konec‘. „Tísnivé bolesti“, které začaly skličovat zemi od první světové války, ukazují, že se Ježíšovo „znamení“ ve větším, protiobrazném měřítku splňuje od roku 1914. — Mat. 24:3–8, 14, 21.

Co je tedy ta „generace“, která „rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane“? To se netýká časového období, které se někteří pokoušeli vykládat jako 30, 40, 70 nebo dokonce 120 let, ale spíše se to vztahuje na lidi, na lidi žijící na ‚počátku tísnivých bolestí‘ tohoto odsouzeného světa. Je to generace lidí, kteří viděli katastrofální události, jež vypukly ve spojitosti s první světovou válkou v roce 1914 a postupují dále.

Je to naznačeno v článku časopisu „U. S. News and World Report“ ze 14. ledna 1980 (str. 56): „Předpokládáš-li, že v 10 letech se nějaká událost trvale vryje do lidské paměti“, pak je dnes více než 13 miliónů Američanů, kteří si „vzpomínají na první světovou válku“. A i kdyby zlý systém tohoto světa přetrval až do konce století, což je velice nepravděpodobné vzhledem ke světové tendenci a ke splnění biblického proroctví, přesto by ještě žili lidé z generace, která zažila první světovou válku. Ale skutečnost, že jejich počet se zmenšuje, je dalším důkazem toho, že skonávání světa se rychle blíží ke konci.

V této souvislosti uvedl i časopis „The Economist“ z 15. března 1980 zajímavou recenzi knihy Roberta Wohla nazvané „Generace roku 1914“. V této recenzi je významná poznámka: „Pan Wohl zde konečně vyjadřuje své vlastní názory o generaci roku 1914. Ve stručné a zhuštěné poslední kapitole uvádí, že generace se nedají matematicky definovat podle počtu let, ale že se shlukují kolem větších historických krizí. Vynikajícím příkladem toho je první světová válka.“ To velmi dobře odpovídá biblickému názoru, který zastávají svědkové Jehovovi ohledně „generace roku 1914“.

Ano, existovala generace lidí, kteří žili v roce 1914 a viděli velké historické změny z éry poměrného klidu k dnešní éře války, bezzákonnosti a ničení. Byli mezi nimi mnozí lidé, kteří jsou nyní svědky Jehovovými. Rok 1914 byl „vynikajícím příkladem“ změny, protože tímto rokem začal předpověděný „počátek tísnivých bolestí“ mezi národy. Je naživu ještě mnoho lidí, kteří nám mohou říci, jak katastrofálně se od roku 1914 změnily poměry na zemi. A svět dále upadá do stále horších těžkostí. Můžeme být tedy šťastni z Ježíšova ujištění, že zde budou lidé z „generace roku 1914“ — že tedy tato generace úplně nevymře —, až „velké soužení“ stáhne oponu za tímto zlým světem.