14. nisan — památný den
„Dělejte to v upomínku na mne.“ — 1. KORINŤANŮM 11:24.
1. Jak Ježíš zvítězil nad světem?
„BUĎTE odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ Těmito slovy útěchy a povzbuzení posílil Ježíš svých jedenáct věrných apoštolů večer před svou smrtí. Ježíš se prokázal jako vítěz nad světem! Úspěšně odolal všem pokusům svého protivníka, satana ďábla, který chtěl zlomit jeho ryzost vůči Jehovovi. A nyní, když ho za několik hodin čekala smrt na mučednickém kůlu, měl pevnou důvěru, že zachová věrnou ryzost až do konce. — Jan 16:33; Žid. 12:2.
2. Proč Ježíš zavedl „Pánovu večeři“?
2 Tato událost vesmírné důležitosti se odehrála před devatenácti sty padesáti dvěma lety, 14. nisana, prvního lunárního měsíce židovského posvátného kalendáře. Na tento den neměli jeho oddaní následovníci nikdy zapomenout. Aby zajistil, že jeho věrně oddaní následovníci nikdy nebudou přehlížet význam toho, co se tehdy mělo odehrát, zavedl Ježíš zvláštní pamětní večeři popsanou apoštolem Pavlem jako „Pánova večeře“. Pod božskou inspirací vypráví Pavel, že při této příležitosti přikázal Ježíš svým učedníkům, kteří byli právě přítomni: „Dělejte to v upomínku na mne.“ (1. Kor. 11:20, 24) Jestliže ti záleží na tom, abys byl jedním z Ježíšových následovníků, oceňuješ, proč to přikázal, co to od tebe vyžaduje a co to pro tebe může znamenat v budoucnosti?
Památný den
3. Proč a za jakých okolností se 14. nisan poprvé stal památným dnem?
3 Nebylo to poprvé v lidské historii, kdy byl 14. nisan vyhrazen jako památný den. V roce 1513 př. n. l. přikázal Jehova skrze svého služebníka Mojžíše Izraelitům: „Tento den [14. nisan] vám bude sloužit jako pamětní a budete jej slavit jako svátek Jehovovi po všechny své generace.“ Co tehdy vedlo k jeho oslavování? Jehova sám odpověděl: „Je to oběť pasach Jehovovi, který přešel domy izraelských synů v Egyptě, když ranil Egypťany.“ — 2. Mojž. 12:14, 27.
4. O jaké důležité sporné otázky šlo při osvobození Izraele z Egypta?
4 Toto bázeň vzbuzující osvobození každého izraelského prvorozeného, jak člověka, tak zvířete, se odehrálo v Egyptě oné noci 14. nisana. Bylo to vyvrcholení devíti předcházejících ran namířených proti démonským bohům uctívaným Egypťany, jež podtrhlo Jehovovo předem vyhlášené předsevzetí sdělené domýšlivému faraónovi: „Ve skutečnosti jsem tě zachoval kvůli tomu, abych ti ukázal svou moc a abych nechal své jméno oznámit po celé zemi.“ Za několik dní byly Jehovovo jméno a jeho moc dále zjeveny, když Bůh osvobodil milióny Izraelitů a velkou smíšenou společnost u Rudého moře, zatímco v něm utopil výkvět faraónových vojsk. Není divu, že Mojžíš a izraelští synové zpívali: „Ať zpívám Jehovovi, neboť se vysoko vyvýšil!“ — 2. Mojž. 9:16; 15:1.
5. Čemu sloužila slavnost pasach?
5 Když se Izraelité usadili v zemi zaslíbené jejich předkovi Abrahamovi, měl se v poslušnosti příkazu v 5. Mojžíšově 16:1–8 slavit pasach celonárodně každého roku v Jeruzalémě. Tak se Jehova postaral, aby 14. nisan vždy vyvstával v mysli jeho předobrazného lidu. Čemu to mělo sloužit? Měl to být den, v němž mělo být vyvyšováno Jehovovo jméno a měly být připomínány jeho velké osvoboditelské skutky. A tak o staletí později stál pasach v srdci a myslích Ježíšových rodičů na prvním místě. Je nám o nich řečeno, že „chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pasach“. Podle židovského zvyku býval jejich syn Ježíš s nimi. — Luk. 2:41, 42.
6. Proč toužil Ježíš slavit pasach roku 33 n. l. se svými věrnými apoštoly?
6 Po svém křtu v Jordáně a od počátku své služby slavil Ježíš pravděpodobně nadále pasach s Marií, svou pozemskou matkou, a s jejími syny, svými bratry. Pro nisan roku 33 n. l. však učinil Ježíš opatření, aby jej slavil se svými dvanácti apoštoly. Lukášova zpráva nám říká, jaké pocity měl Ježíš při této příležitosti: „Velice jsem toužil jísti s vámi toho beránka, dříve než budu trpět.“ (Luk. 22:15, „EP“) Proč po tom Ježíš tolik toužil? Protože znal význam událostí, které se měly zakrátko odehrát onoho památného dne, který začal při západu slunce. Ježíš také věděl, že přicházející události daleko zastíní to, co se stalo kdysi roku 1513 př. n. l. Vyvýší Jehovovo jméno více než kdy předtím a položí základ pro konečné požehnání všem rodinám země. Měl také mnoho co říci svým učedníkům, než zemře, aby jim vlil odvahu a oni zůstali jeho věrně oddanými následovníky. Podrobné zprávy evangelií nám dovolují jakoby přihlížet tomu, co Ježíš řekl a udělal. — Jan 12:31; 17:26.
Co se dělo? Co to znamenalo?
7. a) Jaké události během posledního Ježíšova jídla vedly k tomu, že ustanovil slavnost na památku své smrti? (Jan 13:1–30) b) Popiš Ježíšův postup při ustanovení Pánovy večeře.
7 V průběhu večeře vstal Ježíš a umyl svým učedníkům nohy, čímž dal dokonalý příklad pokory. Potom řekl: „Jeden z vás mě zradí.“ Krátce nato se obrátil k Jidášovi a vyzval ho: „Co děláš, dodělej rychle.“ Janova zpráva vypráví: „Ihned vyšel. A byla noc.“ (Jan 13:21, 27, 30) Poté Ježíš ustanovil slavnost na památku své smrti. Poslechněme si, jak to popisuje očitý svědek Matouš: „Když dále jedli, Ježíš vzal chléb, a když vyslovil požehnání, rozlámal jej, dával jej učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte, to znamená mé tělo.‘ Také vzal pohár, a když poděkoval, dal jim jej a řekl: ‚Pijte z něho vy všichni, neboť to znamená mou „krev smlouvy“, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů. Ale říkám vám: Od této chvíle již rozhodně nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový s vámi v království svého Otce.‘ Když pak zazpívali chvalozpěvy, vyšli na Olivovou horu.“ — Mat. 26:26–30; viz také Marka 14:22–26; Lukáše 22:19, 20 a 1. Korinťanům 11:23–26.
8. Proč je tak důležité rozumět významu Ježíšových slov a činů při ustanovení Památné slavnosti?
8 Jaký byl plný význam toho, co Ježíš řekl a udělal při této příležitosti? Pavel zdůraznil, jak je důležité, aby to ocenili všichni Kristovi pomazaní následovníci, když řekl: „Kdo tedy jí nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána.“ Nikdo z pomazaných by přece nechtěl být ‚nehodný‘ v Jehovových očích, což by vedlo k Božímu nepříznivému rozsudku. A stejně tak „velký zástup“ by si měl přát být považován za hodný společenství s pomazaným ostatkem. Když se tedy blíží další Památná slavnost ve čtvrtek 4. dubna 1985, je na čase, abychom všichni společně opět podrobně prozkoumali tuto věc. — 1. Kor. 11:27.
9. a) Proč je přesnější překládat Ježíšova slova „To znamená mé tělo“ než „To je mé tělo“? (Viz poznámku pod čarou.) b) Jaký zvláštní význam připsal Ježíš chlebu? c) A vínu?
9 Ježíš řekl: „To znamená mé tělo.“a Když Ježíš řekl tato slova, propůjčil zvláštní význam chlebu — měl se stát symbolem jeho vlastního bezhříšného těla, které dal „ve prospěch života světa“. (Jan 6:51) Podobně, když řekl o poháru vína: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita. . . na odpuštění hříchů“, používal kvašeného vína v poháru jako symbolu své vlastní krve. Tato krev měla být základem pro uvedení „nové smlouvy“ v platnost. Jeho prolitá krev se také měla stát prostředkem zajišťujícím „odpuštění hříchů“. — Mat. 26:28; Jer. 31:31–33; Žid. 9:22.
10. Co naznačuje přijímání chleba a vína?
10 Co se tedy očekává od těch, kteří během Památné slavnosti přijímají chléb a víno? Samotné přijímání dokazuje přijímajícím (i přihlížejícím), že již přijali dobrodiní výkupní oběti Krista Ježíše, ale zvláštním způsobem a pro zvláštní účel. Jak k tomu dochází? Na základě jejich víry v Kristovu oběť a pro jejich oddanost Jehovovi jim Bůh připisuje hodnotu Ježíšovy lidské oběti. Proč? Aby jim mohla být připočtena lidská dokonalost, a tak měli spravedlivé postavení před Bohem. Jehova je pak zplozuje svým svatým duchem a oni se stávají jeho duchovními syny. Nyní jsou způsobilí obětovat své právo na pozemský život výměnou za nebeské dědictví. To vše se ovšem odehrálo předtím, než se podílejí na Pánově večeři. — Řím. 5:1, 2, 8; 8:15–17; Jak. 1:18.
11, 12. a) Jaké další dvě věci naznačuje pití vína? b) Vysvětli význam smlouvy, již uzavírá Ježíš s těmi, kteří přijímají.
11 Uvažuj nyní, co ještě naznačuje pití vína. Ačkoli Jehova svým duchovním synům připsal spravedlnost a přijal je za syny, jsou stále v nedokonalém těle. Ještě jsou náchylní ke hříchu a uznávají to. Když pijí víno, uznávají tím svou každodenní závislost na krvi Ježíše Krista, která byla „prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů“. — 1. Jana 1:9, 10; 2:1.
12 Pití vína však naznačuje ještě něco jiného. Přijímající dosvědčují, že byli uvedeni do „nové smlouvy“, kterou Jehova dlouho předtím předpověděl prostřednictvím proroka Jeremjáše. Tato smlouva nabyla účinnosti Ježíšovou krví. Smluvními partnery jsou Jehova Bůh a jeho duchovní synové, kteří dohromady tvoří duchovní izrael. Každého člena volí Bůh. Ježíš je prostředníkem smlouvy, jíž pomáhá oněm 144 000 členům smlouvy, aby se stali částí Abrahamova semene. (Jer. 31:31–34; 2. Tes. 2:13; Žid. 8:10, 12; 12:22–24; Gal. 3:29) Je také bere Ježíš do ‚smlouvy o království‘. Z toho vyplývá, že nakonec budou společně se svým králem Ježíšem Kristem použiti k tomu, aby předávali Jehovova požehnání života všem rodinám země. — Luk. 22:28–30; Jan 6:53; Zjev. 5:9, 10; 1. Mojž. 22:15–18.
13. Na jaké věci by se mělo nyní pamatovat 14. nisana?
13 Opravdu, když zkoumáme plný význam slov, která Ježíš pronesl onoho památného dne, mocně nám to připomene lásku Jehovy, kterou prokázal, když opatřil svého drahého Syna. Připomíná nám to také lásku Ježíše, když poskytl svůj život jako výkupné pro všechno věřící lidstvo. (Jan 3:16; Řím. 5:8; 1. Tim. 2:5, 6) Jsou však i jiné cenné pravdy, o nichž Ježíš rozmlouval se svými následovníky onoho večera. Z biblických pisatelů je to jen apoštol Jan, kdo zaznamenává tento velmi důvěrný rozhovor.
Sláva, láska a jednota
14. a) Jak je Jehova oslaven každou Památnou slavností? b) Jakou úlohu hraje láska při vzpomínce na Ježíše a k jakému sebezkoumání by to mělo vést v mysli všech účastníků?
14 Ježíš řekl: „Nyní je Syn člověka oslaven a Bůh je oslaven ve spojitosti s ním.“ (Jan 13:31) Již od osvobození Izraele z Egypta byl 14. nisan spojen s ospravedlněním Božího jména, s Jehovovou svrchovaností a mocí. Nyní, když se Ježíš prokázal věrný až do smrti a byl potom Boží mocí slavně vzkříšen, dostalo se Božímu jménu ještě větší cti a slávy. (Srovnej Přísloví 27:11.) Ježíš svým učedníkům řekl, že své učednictví dokáží tím, když budou dodržovat „nové přikázání“ a budou ‚se navzájem milovat, jako on miloval je‘. (Jan 13:34, 35) Hloubka naší bratrské lásky zrcadlí naše ocenění pro lásku, kterou nám projevil tehdy Ježíš. — 1. Jana 4:19.
15. a) Jaká naděje na život je předložena všem, kteří přijímají důstojným způsobem? b) Jak se dokazuje láska k Ježíšovi?
15 Naděje, že budou jednou žít v nebeském domově, je součástí radosti předložené těm, kteří jsou vyvoleni jako spoluvládci s Kristem. (Zjev. 20:6) Ježíš tuto naději předkládá slovy: „Odcházím, abych vám připravil místo. . . Přijdu opět a vezmu vás k sobě domů.“ (Jan 14:2–4) Jak vzrušující příchod domů očekává všechny, kteří zůstanou věrní až do konce! Ježíš proto vybízí: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ To znamená všechna jeho přikázání, včetně přikázání učit a činit učedníky. — Jan 14:15, 21; Mat. 28:19, 20.
16. a) Jak zdůraznil Ježíš potřebu jednoty mezi svými následovníky? Proč je tato jednota tak důležitá? b) Čemu musejí čelit všichni Ježíšovi následovníci, ale co jim v tom pomáhá?
16 Jak důležité tedy je, aby byli Ježíšovi následovníci v jednotě s ním a se sebou navzájem! Pro zdůraznění této skutečnosti používá Ježíš podobenství o révě a jejích ratolestech. Jednota vede k tomu, že se přináší ovoce, a to zase oslavuje Otce. (1. Kor. 1:10; Jan 15:1, 5, 8) Všichni Ježíšovi následovníci čelí pronásledování a odporu. Jakým posílením víry však je vědomí, že Ježíš zachoval svou ryzost jako vítěz nad světem navzdory všem satanovým útokům! — Jan 15:18–20; 16:2, 33.
17. Pohovoř o některých Ježíšových prosbách v jeho modlitbě zaznamenané v 17. kapitole Jana.
17 Ježíš uzavírá večer procítěnou modlitbou k svému Otci. Oslava Otce stojí v jeho prosebné žádosti na prvním místě. Modlí se, aby jeho následovníci byli ochráněni před tím ničemným, satanem, když zůstanou odděleni od světa. A modlí se také, aby stejná láskyplná jednota, jaká existuje mezi ním a Otcem, stále vzrůstala mezi ustavičně přibývajícím počtem jeho následovníků. — Jan, 17. kapitola.
18. Proč tak malý počet přijímal symboly na Památné slavnosti 1984, když vezmeme v úvahu celkový počet přítomných?
18 Uvažovali jsme jen o několika málo z drahocenných pravd a myšlenek, o něž se Ježíš podělil se svými učedníky toho večera asi před 1 952 lety, ale jistě nám pomáhají pochopit, proč je 14. nisan skutečně památným dnem. Není tedy divu, že v loňském roce 7 416 974 svědků Jehovových a jejich přátel pochopilo, že je důležité sejít se ke slavení Pánovy večeře. A přece bylo v tom ohromném množství jen 9 081 těch, kteří přijímali symboly. Proč? Protože ohromná většina svědků Jehovových se dnes pokládá za součást „velkého zástupu“, který stojí „před trůnem a před Beránkem“. Těší se na život na planetě Zemi, kde budou mít svůj věčný domov, a ne na život v nebi, kde 144 000 bude s Kristem „vládnout jako králové tisíc let“. — Zjev. 7:9; 20:6; Žalm 37:11.
19. Co je základem studia pro příští týden a proč je důležité, aby se ho všichni zúčastnili?
19 Vyvstaly však některé otázky ohledně vztahu mezi Pánovou večeří a „velkým zástupem“ „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Zdá se tedy, že je vhodné, aby byly tyto záležitosti probrány v následujícím článku. Tak nedojde u nikoho k nějakému nedorozumění, když se blíží další Památná slavnost. — 1. Tes. 5:21.
[Poznámka pod čarou]
a Některé překlady Bible znějí: „To je mé tělo.“ (Viz „Kralická bible“, „Žilka“, „EP“, katolická „Petrů“, „Hejčl“ a „Sýkora“ a některé moderní překlady.) Řecké slovo použité pro „je“ však zní estin a má význam „značit, mínit, představovat“. (Viz poznámku pod čarou u Matouše 26:26, „NS“, vydání 1984.) Totéž řecké slovo se objevuje u Matouše 9:13 a 12:7 a v obou příkladech je přeloženo jako „znamená“ („Petrů“, „Žilka“ a jiné moderní překlady).
Vzpomínáš si?
◆ Kdo přijímá symboly při Památné slavnosti?
◆ Jaké důležité věci by měla Památná slavnost připomínat?
◆ Jak se projeví, že každý den myslíme na Ježíše?
◆ Jaká důležitá sporná otázka je vždy spjata se 14. nisanem?