Svátky

Tři nejdůležitější izraelské svátky byly bezprostředně spojeny se žněmi. (2. Mojž. 23:14–17) Svátek nekvašených chlebů, který začínal 15. nisana, souvisel se žní ječmene. 16. nisana „den po sabatu“ (nebyl to bezpodmínečně týdenní sabat, protože onen den byl označen jako sabat bez ohledu na to, na který den spadal) musel velekněz pohupovat snopem z prvních plodů ječmenné žně před Jehovou. — 3. Mojž. 23:6–11.

Letnice neboli svátek týdnů byly dobou pšeničné žně a slavily se 50. den od 16. nisana. Při této příležitosti byly předkládány Jehovovi dva kvašené chleby z prvních plodů nového obilí jako oběť pohupování. (3. Mojž. 23:15–17) Zřejmě vzhledem k sedmitýdennímu období žně mezi svátkem nekvašených chlebů a svátkem letnic označil Jeremiáš Jehovu jako „toho, který pro nás střeží i předepsané týdny žně“ tak, že během této doby nedovolí, aby pršelo, protože déšť by se na žni projevil škodlivě. — Jer. 5:24; srovnej Ámosa 4:7.

Patnáctého dne sedmého měsíce (etanim neboli tišri) začínal svátek stánků (chýší) neboli svátek sklizně, jímž dospěl zemědělský rok k radostnému závěru, protože v této době již obvykle končily žně. — 3. Mojž. 23:33–36, 39–43.