Zvěstovatelé království vyprávějí

‚Zdobí učení našeho Boha‘

JEDNOTU a jasnost pravdy o království mohou ‚zdobit‘ ti, kteří ji oznamují druhým. Jak? Svým dobrým způsobem života. Povšimni si, jak to ukázal apoštol Pavel. Křesťanští otroci dostali radu, aby projevovali „dobrou věrnost, aby ve všem zdobili učení našeho zachránce, Boha“. (Tit. 2:10) Následující zkušenosti z Argentiny ukazují, jak je tato rada praktická.

◻ Šest svědků Jehovových bylo zaměstnáno ve velkém obchodním domě, jehož majitel byl považován za velmi přísného. Když požádali o volno, aby se mohli účastnit slavnosti na památku Kristovy smrti, bylo jim řečeno: „Vyberte si mezi zaměstnáním a svými shromážděními.“ Ačkoli bylo těžké získat zaměstnání, rozhodli se, že se zúčastní Památné slavnosti. Příštího dne šli do práce a domnívali se, že dostanou výpověď. Jaké překvapení je čekalo, když nejen směli pracovat dále, ale čtyři z nich, kteří byli pracovníky jen dočasně, dostali práci natrvalo. A všem šesti byl zvýšen plat! Později se dva z nich rozhodli, že se stanou pravidelnými průkopníky, a majitel obchodního domu upravil jejich směny podle jejich přání. Proč jim projevoval takové ohledy? Nechtěl, aby mu odešli poctiví, pilní pracovníci.

A tak těchto šest svědků svou poctivostí a dobrou pracovní morálkou ‚zdobilo‘ své vyučování k Jehovově cti.

◻ Jedna sestra pracovala v lékárně, ale protože pracovní doba byla dlouho do večera, neúčastnila se všech křesťanských shromáždění a nemohla být ani průkopnicí, po čemž velmi toužila. Majitel lékárny jí nevyhověl v pracovním rozvrhu, který si přála, a proto ze zaměstnání odešla. Pak pracovala jako uklízečka a mohla přitom sloužit jako pomocná průkopnice. Za několik měsíců přišel k ní domů majitel lékárny a nabídl jí práci „bez ohledu na to, jakou bude chtít pracovní dobu“. Proč? „Pro její vynikající chování,“ říká zpráva.

◻ Dobré chování jedné svědkyně ‚zdobilo‘ její vyučování zase jiným způsobem. Zpráva z Argentiny vypráví o dvou svědcích, kteří přišli ke dveřím nádherného, luxusního domu, před nímž stál velký moderní automobil. Poněkud se ostýchali, protože zde bylo patrné velké bohatství. Jak překvapeni byli, když byli srdečně přivítáni. Následovala dvouhodinová rozprava, při níž odpovídali na otázky. Svědkové vyprávějí: „Domluvili jsme si, že příští týden opět přijdeme. Odešli jsme odtud velmi šťastní, ale nechápali jsme, proč nás vlastně tak přivítali. Následující týden jsme pochopili důvod.“

Paní toho domu jim vysvětlila: „Kdysi jsem žila v Mar del Plata a znala jsem jednu mladou ženu, která žila velmi zpustle. Během doby začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a okamžitě bylo možno vidět, jak se mění její osobnost. Sousedé ani já jsme nemohli pochopit, jak u ní mohlo dojít k takové změně, protože již nebyla vidět ani stopa její dřívější zpustlé osobnosti. Dnes je váženou ženou, je manželkou jednoho staršího, jak je nazýváte, a má rodinu, která je pro všechny vzorem.“

Velká změna, kterou učinila tato mladá žena ve svém způsobu života, když se stala svědkyní Jehovovou, přiměla paní, aby se začala vážně zabývat učením svědků Jehovových. Okamžitě bylo s manželskou dvojicí zavedeno biblické studium a začali se účastnit shromáždění v sále království. Svědkové uzavírají tuto zkušenost výrokem: „Z toho je patrné, že můžeme vydávat svědectví i svým chováním, a to ke slávě a cti Jehovova jména.“