Otázky čtenářů

◼ Proč David vědomě ohrozil velekněze Achimelecha, což vedlo ke knězově smrti, jak David přiznal v 1. Samuelově 22:22?

1. Samuelova 22:22 ve skutečnosti nenaznačuje, že David předem věděl, že jeho jednání povede k Achimelechově smrti. Ve verši stojí: „A tak řekl David [Achimelechovu synovi] Abjatarovi: ‚Dobře jsem věděl toho dne, protože tam byl Edomita Doeg, že to [Doeg] Saulovi zcela jistě poví. Osobně jsem ukřivdil každé duši z domu tvého otce [Achimelecha].‘“

David se dostal na útěku před rozzuřeným králem Saulem do Nobu, kde byl velekněz Achimelech. Snad aby se velekněz nemusel cítit povinován hlásit králi, kde se David nachází, nesdělil mu David pravý důvod, proč odešel z Jeruzaléma. Přesto si někdo jeho přítomnosti v Nobu všiml. Davida viděl Edomita jménem Doeg a potom to ohlásil rozhněvanému Saulovi.

Nic ve zprávě ovšem nedokazuje, že David předem věděl o Doegově přítomnosti. „Byl tam [Doeg] toho dne . . ., zdržel se před Jehovou.“ (1. Sam. 21:7) David byl pravděpodobně překvapen, ba otřesen, že ho bezcharakterní Doeg viděl s Achimelechem. Ale už se stalo. David to nemohl změnit; nemohl ani zabránit strašným následkům, které Saulova zuřivost způsobila veleknězi a desítkám jiných kněží, také ženám, dětem a zvířatům v Nobu. — 1. Sam. 22:9–19.

Mějme to na paměti, když opět čteme smutná Davidova slova k Abjatarovi, který unikl masakru: „Dobře jsem věděl toho dne, protože tam byl Edomita Doeg . . .“ Můžeme Davidovi rozumět, že to myslel takto: ‚Jakmile jsem viděl, že mě Doeg spatřil s Achimelechem, věděl jsem toho dne . . .‘ Ale již bylo pozdě. Doeg se tam nečekaně objevil a všiml si Davidova kontaktu s veleknězem. David tedy ihned dospěl k závěru, že Doeg to bude hlásit Saulovi. Proto David později přiznal před Abjatarem jistý pocit viny, třebaže k masakru přispěl jen nepřímo. Vybízel Abjatara, aby u něho zůstal, protože důvěřoval v Jehovovo vedení a ochranu. — 1. Sam. 22:22, 23.

◼ Je správné, aby se dva nebo tři bratři podíleli na ponořování osoby během křesťanského křtu?

Normálně je ke křtu zapotřebí jen jednoho služebníka, muže.

Bible sice nevypisuje pravidla křesťanského křtu, ale můžeme se poučit z biblické zprávy. Zvláště poučný je Ježíšův křest ve vodě.

Bible uvádí: „Potom Ježíš přišel z Galileje k Jordánu k Janovi (Křtiteli), aby se dal od něho pokřtít.“ (Mat. 3:13) Všimni si, že říká „od něho“, ne od nich. Zprávy evangelií nijak nenaznačují, že se někdo podílel na křtu Ježíše s Janem. Zřejmě tam dokonce ani nebyli žádní pozorovatelé, protože zprvu jen Jan sám označil Ježíše jako „Božího Beránka, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29, 33, 34) Ježíšův křest je tedy vzorem úplného ponoření do vody, ale naznačuje také, že křest by měl provádět jeden muž, Boží služebník.

Když Filip křtil etiopského eunucha v „nějaké vodě“, byl u toho možná jeden nebo i více svědků, ale Filip prováděl křest sám. (Sk. 8:36–39) Ani biblické zprávy o jiných křtech nenaznačují, že se dva nebo tři bratři podíleli na ponořování osoby do vody a že z ní pak zvedali onoho nového bratra nebo sestru. V mnoha případech však byli zřejmě při křtu pozorovatelé neboli svědkové.

Během let samozřejmě nastaly některé zvláštní situace, jež bylo nutno vzít při provádění jistých křtů v úvahu. Například není-li k dispozici jiná voda než rychlý a snad nebezpečný tok, s ohledem na bezpečnost by se mohla doporučit spolupráce dvou bratrů. Nebo by mohl tělesný stav kandidáta — ochrnutí nebo velká zesláblost — vyžadovat, aby křest provádělo více bratrů. To jsou ovšem výjimečné případy, které je třeba řešit tak, jak velí moudrost. Pravidlo svědků Jehovových je takové, že kandidáta křtu ponořuje jen jeden muž.