Vděčná stařenka

PO přečtení „Strážné věže“ 20, 1987, která pojednávala o našem vztahu k zestárlým, rozhodla se jedna devětasedmdesátiletá Japonka napsat dopis:

Bratrům, kterých si vážím!

Prostudovala jsem si v čísle 20, 1987 látku o zestárlých a shledala jsem, že byla podána s největším pochopením a laskavostí. Když jsem dospěla k odstavci 11, musela jsem sáhnout po kapesníku, protože jsem bez ustání plakala. Byly to slzy hluboké vděčnosti. Ta láska a laskavost! Mohla jsem dělat jedině to, co říká Žalm 150 — chválit Jah! Pokorně vám vyjadřuji, bratři, svou nejhlubší vděčnost za to, že jste ohleduplně vydali tyto články, v nichž je mnoho myšlenek o prokazování laskavosti zestárlým lidem až do nejjemnějších detailů. Ano, jsem vděčná za znamenité články, které vydáváte každý měsíc, a nemám slov, abych mohla plně vyjádřit své ocenění. Ještě jednou děkuji.

Je krásné, že každý v našem sboru projevuje takovou lásku a laskavost. Berou mne s sebou autem do území, kde kážeme, a také zpět, a díky jejich laskavé službě jsem pomocnou průkopnicí. Jsem hluboce vděčná za každý jednotlivý den, který mohu prožívat v tak nádherné organizaci, jež poskytuje ochranu.

V dnešním světě, v němž roste počet starých lidí, kteří jsou však méně vítáni, není nic cennějšího než dobrodiní, které dostáváme od takového milujícího Boha. Modlím se o to, abych mohla pomoci co největšímu počtu lidí poznat pravdu, aby se mohli radovat s námi.

Chvála buď Jehovovi a díky vám, moji drazí bratři. Promiňte mi laskavě můj hrozný rukopis, za který se stydím. Kéž vám Jehova požehná a dává dobré zdraví.

Obyčejná stařena

(podpis) Nogami

Slova a city vyjádřené tímto způsobem potvrzují, že pravá křesťanská láska je bezmezná a nezná ani věkové hranice. Svědkové Jehovovi, mladí i staří, projevují, že jsou učedníky, když žijí podle Ježíšova výroku: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:35.