Otázky čtenářů
◼ Skončila smlouva Zákona, když Ježíš zemřel na kůlu? A kdy byla nahrazena novou smlouvou?
Mnozí si kladou tuto otázku, když uvažují o třech událostech: Ježíš zemřel na mučednickém kůlu odpoledne 14. nisana roku 33 n. l., v nebi předložil hodnotu své krve a v den letnic roku 33 n. l. vylil svatého ducha. Podle Písma smlouva Zákona skončila a byla nahrazena novou smlouvou o letnicích. Podívejme se, proč.
Jehova předpověděl, že během doby nahradí smlouvu Zákona „novou smlouvou“, která umožní úplné odpuštění hříchů, což nebylo možné pod Zákonem. (Jer. 31:31–34) Kdy došlo k této náhradě?
Starší smlouva, smlouva Zákona, musela být nejprve odstraněna z cesty, když splnila svůj účel. (Gal. 3:19, 24, 25) Apoštol Pavel napsal: „Laskavě nám [Bůh] odpustil všechny naše přečiny a vymazal ručně psaný doklad proti nám, který se skládal z nařízení a který byl proti nám, a odstranil jej z cesty tím, že jej přibil na mučednický kůl.“ (Kol. 2:13, 14) Znamená to, že v okamžiku, kdy Ježíš zemřel, byla smlouva Zákona nahrazena novou smlouvou?
Ne, protože nová smlouva měla být zasvěcena krví vhodné oběti a s novým národem, duchovním izraelem. (Hebr. 8:5, 6; 9:15–22) Ježíš byl vzkříšen 16. nisana a o 40 dnů později vystoupil do nebe. (Sk. 1:3–9) Deset dní po vystoupení do nebe, v den letnic, vylil Ježíš na své učedníky „zaslíbeného svatého ducha“, kterého dostal od svého Otce, a začal existovat duchovní izrael. (Sk. 2:33) Skrze prostředníka, Ježíše Krista, uzavírá Bůh s duchovním izraelem novou smlouvu.
Kdy tedy byla smlouva Zákona nahrazena novou smlouvou, jestliže věci takto vzájemně souvisejí?
Nemohli bychom říci, že smlouva Zákona skončila Ježíšovou smrtí. Během 40 dnů po Ježíšově vzkříšení k duchovnímu životu, kdy však Ježíš zůstával na zemi, zachovávali jeho učedníci stále ještě Zákon. Kromě toho bylo jedním důležitým rysem Zákona to, že velekněz vcházel jednou ročně do Nejsvětější. To znázorňuje Ježíšovo vzkříšení do nebes. Tam mohl v Boží přítomnosti jako prostředník nové smlouvy předložit hodnotu své výkupní oběti. (Hebr. 9:23, 24) To otevřelo cestu, aby mohla být ve splnění Jeremjáše 31:31–34 zasvěcena nová smlouva.
Nová smlouva vstoupila v platnost, když Jehova na základě přijetí výkupní oběti jednal. Vylil svého svatého ducha na Ježíšovy věrné učedníky, aby uvedl v existenci nový národ, duchovní izrael, skládající se z těch, kteří jsou ve smlouvě pro království. (Luk. 22:29; Sk. 2:1–4) To ukázalo, že Bůh zrušil smlouvu Zákona, když ji obrazně přibil na kůl, na němž zemřel Ježíš. Smlouva Zákona tedy skončila, jakmile byla při zrození nového národa, duchovního izraele, o letnicích roku 33 n. l. uvedena v činnost neboli zasvěcena nová smlouva. — Hebr. 7:12; 8:1, 2.
Kromě základní odpovědi na tuto otázku si můžeme také povšimnout, že se Bůh zcela neodvrátil od přirozeného Izraele v době, kdy skončila smlouva Zákona a kdy o letnicích roku 33 n. l. byla zjevně slavnostně uvedena v platnost nová smlouva. Například během 70. „týdne“, který skončil v roce 36 n. l., prokazoval Jehova v souladu s abrahamovskou smlouvou zvláštní přízeň Židům, proselytům a Samaritánům. (1. Mojž. 12:1–3; 15:18; 22:18; Dan. 9:27; Sk. 10:9–28, 44–48) Byla třeba času, aby se dokonce i někteří pomazaní židovští křesťané přizpůsobili tomu, že po roce 33 n. l. již nebylo nutné zachovávat Zákon; vidíme to z otázky, předložené vedoucímu sboru v roce 49 n. l. (Sk. 15:1, 2) Úplné opuštění Zákona se nepopiratelně prokázalo v roce 70 n. l., kdy Římané zničili chrám a rodopisné záznamy vztahující se k Zákonu, a tak tyto věci zmizely. — Mat. 23:38.