Otázky čtenářů

◼ Proč se v Nářcích 4:10 mluví o matkách, které jedly vlastní děti, jako o „soucitných ženách“?

Když Jeremjáš popisoval zoufalou situaci Židů během babylónského obklíčení Jeruzaléma roku 607 př. n. l., napsal: „Ruce soucitných žen, ty vařily jejich vlastní děti. Staly se někomu jakoby chlebem útěchy během zhroucení dcery mého lidu.“ — Nář. 4:10.

Již před staletími upozornil Izraelity Mojžíš, že se jejich budoucnost bude vyznačovat buď „požehnáním“, nebo „zlořečením“. Z požehnání se budou těšit, jestliže budou dodržovat Boží přikázání, ale když zavrhnou Boží spravedlivé cesty, přivodí si utrpení. Jedním ze strašných důsledků bude to, že Izraelité budou zbídačeni tak, že budou jíst vlastní děti. (5. Mojž. 28:1, 11–15, 54, 55; 30:1; 3. Mojž. 26:3–5, 29) To se skutečně stalo, když Jehova ponechal nevěrný, neposlušný národ v rukou Babylóňanů.

V Nářcích 4:10 vycházel Jeremjáš ze známé skutečnosti, že matka má srdce přirozeně něžné, soucitné, a chrání své děti. (1. Král. 3:26, 27; 1. Tes. 2:7) Přesto byl hlad v obleženém Jeruzalémě tak nesmírný a následovná vyhladovělost tak nutkavá, že matky, které by normálně byly soucitné, vařily a kanibalisticky pojídaly své potomstvo. — Srovnej Nářky 2:20.

Podobná situace nastala potom, co Židé zavrhli Mesiáše, který varoval před nadcházejícím obležením Jeruzaléma. (Mat. 23:37, 38; 24:15–19; Luk. 21:20 až 24) Historik Josephus popsal jednu z hrůz obležení v roce 70 n. l.: „Marie, dcera Eleazarova . . . zabila svého syna, pak ho upekla, jednu polovinu snědla a zbytek skryla a uschovala.“ — „Válka židovská“, citována podle angl. překladu G. A. Williamsona, kap. 20, s. 319.

Opravdu, opustit Boží zákony a cesty není dráhou moudrosti.