Politika — Součást pověření evangelia?

PODLE Joachima Meisnera, arcibiskupa kolínského a bývalého předního východoněmeckého duchovního, „je kacířstvím nazývat politiku špinavou, zaměstnáním, jímž si člověk špiní ruce“. V rozhovoru z roku 1989 řekl: „Politika je skutečností života, a proto je součástí našeho pověření evangelia. Musíme se s tou výzvou vyrovnat. Musíme pozitivně proniknout do každé politické instituce, od odborových svazů a sdružení po politické strany, vytvořit v těchto hnutích a stranách základ křesťanské podstaty, z níž mohou vyjít jednotlivci, aby se ujali vedení v prosazování německé a evropské politiky.“

Následující citáty z předního německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung ukazují, že mnozí evropští duchovní — katolíci i protestanti — sdílejí Meisnerův názor.

„Již šest dní po svém zvolení [říjen 1978] oznámil [papež], že jako Východoevropan nehodlá přijmout současný stav Evropy. . . Někteří to pochopili jako kázání, byl to však politický program.“ — listopad 1989.

„Na některých místech [v Československu] si získala církev velkou vážnost jako průkopnice při převratu. Studenti semináře v severočeském katedrálním městě Litoměřicích. . . vedli loni v listopadu nenásilnou revoluci.“ — Březen 1990.

„Týdenní modlitba za mír v [protestantském] Mikulášském kostele, která po léta nepoutala velkou pozornost, se v tomto převratném roce náhle stala symbolem pokojné revoluce v NDR [Německé demokratické republice] . . . Demonstrací, jež se po ní konají, se pravidelně účastní nespočetní duchovní a sboroví laici.“ — prosinec 1989.

Arcibiskup Meisner ve svém rozhovoru také poznamenal: „Nemůžeme čekat, až křesťanští politikové spadnou s nebe. . . Nikdy neumdlévám v povzbuzování mladých křesťanů. . . aby se zapojili do politického života [ani v tom, že] . . . říkám starším občanům: Nesmíte nechat proběhnout volby bez své účasti.“

Devatenáct členů východoněmecké Volkskammer (parlamentu), zvolených do úřadu v březnu 1990, tedy bylo z duchovenstva. Náboženství bylo dobře zastoupeno i ve vládě. O jednom z jejích tří duchovních, ministru obrany Raineru Eppelmannovi, vyhlášeném pacifistovi, napsal list Nassauer Tageblatt: „Mnozí ho považují za jednoho z otců pokojné revoluce.“

Svědkové Jehovovi ve východní Evropě, jichž jsou statisíce, se radují z větší náboženské svobody, kterou teď mají. Nepoužívají ji však k tomu, aby se zapojovali do politických nebo sociálních sporů. V souladu s pověřením evangelia, uvedeným u Matouše 24:14, se řídí Ježíšovým příkladem, vyhýbají se lidské politice a stále horlivě káží dobré poselství o Božím království jako o jediné naději lidstva. Bylo by moudré, kdyby duchovenstvo křesťanstva — ve východní Evropě jako i jinde — jednalo podobně. — Jan 6:15; 17:16; 18:36; Jakub 4:4.