Význam modlitby

„V hebrejštině pochází hlavní slovo pro modlitbu z kořene, jehož význam je ‚posuzovat‘ a obvyklá zvratná forma . . . znamená doslova ‚posuzovat sám sebe‘.“ To je komentář v knize The Authorised Daily Prayer Book (Schválená kniha každodenních modliteb). Ze souvislosti je vidět, že jednou z úloh modlitby je pomáhat člověku, aby viděl, zda odpovídá Božím spravedlivým měřítkům a požadavkům.

Proto na různých místech v Bibli čteme, že modlitby člověka budou příznivě vyslyšeny jedině tehdy, jestliže koná Boží vůli. „Jehova je velmi vzdálen od ničemných, ale modlitbu spravedlivých slyší.“ — Přísloví 15:29; 1. Jana 5:14.

Sebezkoumání před Jehovou Bohem by jistě mělo pomáhat tomu, kdo se modlí, aby byl pokorný a kajícný. Ježíšovo podobenství o vychloubačném farizeovi a kajícném výběrčím daní, kteří se přišli do chrámu modlit, se tak stává ještě daleko působivějším. — Lukáš 18:9–14.

Bez ohledu na to, zda v modlitbě Jehovovi děkujeme, nebo zda ho chválíme nebo ho o něco prosíme, je tedy modlitba vždy příležitostí k sebezkoumání. Tak nás modlitba přibližuje k Jehovovi a posiluje náš vztah k němu.