Manželské pouto slábne

MLADÁ matka držela v náručí své dvouměsíční děťátko. Najednou ho však v nenadálém hnutí mysli pustila na zem. Chlapec několik hodin nato zemřel. „Pustila jsem ho schválně,“ řekla matka, „protože můj muž se nestará o rodinu.“ Místo toho, aby si s manželem promluvila, vylila si hněv na nevinném dítěti.

Jen málo matek se uchyluje k takovým krajnostem, ale podobné pocity prožívají mnohé. Vytvořit úspěšné manželství je pro manželské dvojice stále obtížnější. „Je-li pravděpodobnost na úspěšné manželství tak nízká, jako je to dnes ve Spojených státech,“ uvádí časopis Journal of Marriage and the Family, „pak pevně, jednoznačně přijmout manželský závazek. . . je natolik riskantní, že by to žádný zcela rozumný člověk neudělal.“

V těchto bouřlivých časech se velmi často stává, že nemravnost, nesoulad mezi partnery, dluhy, napětí ve vztahu k příbuzným manželského druha a sobectví podněcují rodinné spory, a ty přerůstají v rozvod. V Japonsku je situace natolik vážná, že katolická církev, známá svým pevným postojem proti rozvodům, musela dokonce ustanovit zvláštní výbor, který má zmírnit diskriminaci rozvedených katolíků a těch, kdo opět vstoupili do manželství. Problémy související s rozvodem se dotýkají stále většího počtu příslušníků církví.

Počet rozvodů je však sám o sobě pouze špičkou ledovce. Výzkum provedený ve Spojených státech ukazuje, že tento nárůst není ani tak způsoben společenským vývojem, který umožňuje snazší rozvod, jako spíše snižující se kvalitou samotného manželského života. Když se z manželství vytrácí úsilí a pocit odpovědnosti, mizí i jeho přitažlivost. Mnozí lidé budí navenek dojem, že žijí manželským životem, ale přitom spolu nesdílejí ložnici a skoro na sebe nepromluví. Jiní prožívají totéž co jedna Orientálka, která si koupila svůj vlastní hrob a řekla: ‚Odmítám být ve stejném hrobě se svým manželem.‘ Zmíněná žena se v současné době nemůže nechat rozvést, a tak si usmyslila, že bude rozvedena posmrtně. Tito lidé sice nejsou rozvedeni, ale manželský život pro ně není zdrojem štěstí. To je smutné.

V takové situaci byl Isao. Oženil se z chvilkového rozmaru, a nic ho proto nepodněcovalo, aby svůj sobecký způsob života změnil. Jako řidič kamiónu sice vydělával hodně peněz, ale všechny je projedl a propil; rodině z nich nedal nic. A tak manželské hádky nebraly konce. „Kdykoli se mi nedařilo,“ vzpomíná Isao, „šel jsem domů a vylil jsem si vztek na rodině.“ Možnost rozvodu se jim stále připomínala jako sopka, která ne a ne utichnout.

V nevydařeném manželství žije mnoho mužů a žen. Ať se rozvedou, či nikoli, štěstí nenalézají. Existuje nějaká možnost, jak by mohli učinit své manželství úspěšným? Co mohou udělat pro upevnění svého manželského pouta?