Hlasatelé Království vyprávějí

Káže se v obtížném období

APOŠTOL Pavel předpověděl, že „v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) Ukázalo se, že to jsou velmi výstižná slova. Obyvatelstvo Salvadoru ve Střední Americe tuto trpkou realitu zažívá již dlouhou dobu. Více než jedno desetiletí byla tato země zachvácena občanskou válkou, která přivodila utrpení a smrt mnoha tisícům lidí. Válka již skončila, ale lidé trpí stále. Po válce se prudce zvýšila kriminalita. Jeden místní televizní komentátor nedávno řekl: „Násilí a loupeže jsou na denním pořádku.“

Svědkové Jehovovi nejsou ušetřeni dopadů této vlny kriminality. Do mnoha sálů Království vnikli zloději a ukradli zvukové zařízení. V několika případech ozbrojené gangy mladých lidí zaútočily na sál Království právě ve chvíli, kdy se tam konalo křesťanské shromáždění, a přítomné okradli o peníze, hodinky a jiné cennosti. Dokonce se stalo, že někteří svědkové Jehovovi byli přepadeni a zabiti, když se zabývali svou každodenní činností.

Svědkové Jehovovi v Salvadoru se však navzdory těmto překážkám nadále namáhají při oznamování dobré zprávy. Dělají to, protože poslouchají biblický příkaz: „Také se musí ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva.“ (Marek 13:10) V této zemi je stále ještě mnoho lidí, kteří touží po biblické naději na Království, a svědkové se snaží nalézt každého z nich. Ukazuje se, že účinnou metodou kázání je neformální vydávání svědectví.

Jeden svědek Jehovův se léčil v nemocnici a využíval každou příležitost k rozhovoru s ostatními pacienty o tom, co Bible říká o Božích slibech do budoucnosti. Jeden vážně nemocný pacient si posteskl: „Už brzy zemřu.“ Chmurný výraz tváře tohoto pacienta však svědka neodradil od toho, aby se s ním nepodělil o dobrou zprávu o Božím Království. Nahlas mu předčítal z knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kterou vydali svědkové Jehovovi. O několik dnů později svědek odešel domů a smutně přemýšlel o muži, o němž se domníval, že je na smrtelném loži.

Uplynuly čtyři roky a tento svědek musel podstoupit lékařský zákrok v jiné nemocnici. Tam k němu přistoupil nějaký pacient a řekl: „Pamatuješ si na mě?“ Byl to onen muž, se kterým se setkal před čtyřmi lety a který se tehdy domníval, že brzy zemře. To bylo opravdu radostné překvapení. Muž jej objal a řekl: „Nyní jsem také svědek Jehovův!“ Tento člověk přijal biblickou naději do budoucnosti, studoval Bibli se svědky a zasvětil svůj život Jehovovi. Nejenže byl svědkem Jehovovým, ale také již přibližně dva roky sloužil plným časem jako pravidelný průkopník.

V tomto případě semeno pravdy, které bylo zaseto při neformálním vydávání svědectví, padlo na vnímavé srdce. Výsada pomáhat lidem, aby poznali pravdu, vede pravé křesťany k tomu, že se nadále podílejí na kazatelském díle, a to navzdory těmto ‚kritickým časům, s nimiž je těžké se vyrovnat‘.