‚Jako se železo ostří železem‘

KONCEM třetího století n. l. se jeden upřímný mladý muž — jmenoval se Antonín a říká se, že byl „koptský křesťan“ — oddělil od světa a strávil dvacet let v samotě na poušti. Proč? Myslel si, že to je nejlepší způsob, jak může sloužit Bohu. Byl prvním z význačných poustevníků křesťanstva.

Dnes má křesťanstvo poustevníků málo. Avšak stále více lidí vyhledává jiný druh samoty. Odmítají mluvit s jinými o náboženství, protože si myslí, že takové rozhovory vedou k neshodám a bojům. Hlavní částí jejich uctívání je, že neškodí svým bližním.

Je pravda, že neškodit bližnímu je součástí pravého náboženství. Je však potřeba více. Jedno starověké přísloví říká: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17) Bible tedy křesťany povzbuzuje k tomu, aby se scházeli, a ne aby se úplně izolovali od světa nebo od jiných křesťanů. (Jan 17:14, 15) Říká: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Svědkové Jehovovi se touto radou řídí. Několikrát týdně se scházejí, aby ‚si navzájem zostřovali tváře‘ — aby posilovali víru svých spoluvěřících. Zjistili, že upřímné rozhovory o Bibli k bojům nevedou. Naopak, vedou k souladu a pokoji. Jsou životně důležitou součástí pravého uctívání.