Hlasatelé Království vyprávějí

V Irsku se stále káží biblické pravdy

V NEDÁVNÝCH letech se malebná irská země stala dějištěm bouřlivých událostí. Zároveň Irové příznivě reagovali na biblické poselství naděje, které jim přinášejí svědkové Jehovovi. Vyplývá to z následujících vyprávění.

■ V Dublinu se jeden svědek Jehovův se svou malou dcerkou účastnil kázání dveře ode dveří. Mluvili se ženou jménem Cathy, která je velmi zaměstnaná, protože má mnoho dětí. Svědek se jí zeptal, zda by jí jeho dcera, která se učila kázat, mohla stručně říci, proč za lidmi chodí. Cathy svolila a malá dívenka řekla jasný a promyšlený úvod. Cathy byla udivena upřímností a uctivostí tohoto dítěte, a přijala biblický traktát.

Později Cathy uvažovala o tom, jak byla ta malá návštěvnice dobře připravena a jak pěkně se chovala. „Udělalo na mě dojem, že malá holčička může říkat takové zajímavé věci a přitom nevypadat přemoudřele,“ řekla. „Rozhodla jsem se, že až příště svědkové Jehovovi přijdou, vyslechnu si je.“

Mezitím se Cathy přestěhovala do malého městečka v jihozápadním Irsku blízko hranice hrabství Cork a Kerry. Za nějakou dobu k ní přišli svědkové Jehovovi a ona je pozvala dovnitř. Přijala pravidelné biblické studium a nyní chodí na shromáždění s několika svými dětmi. Cathy je vděčná, že si ta malá holčička přála sdělit jí dobrou zprávu.

■ V Tullamore vedli svědkové po sedm roků biblické rozhovory se ženou jménem Jean. Občas projevovala zájem a přijímala literaturu, ale jindy zájem ztrácela. Jednou svědkyně Frances se svou partnerkou na Jean zazvonily a zjistily, že je velmi podrážděná. „Ať jsme řekly cokoli,“ vypráví svědkyně, „rozčílilo ji to ještě víc. Nakonec nám řekla, abychom vypadly, a práskla dveřmi.“

Frances přemýšlela, zda by další návštěvy nevedly k podobnému výsledku. ‚Třeba už ani nestojí za to, abychom na ni zvonili, když nemá o poselství opravdový zájem,‘ říkala si. Mluvila o tom však se svým manželem Thomasem, a ten viděl situaci příznivěji. Když byli příště na tom místě, navštívili Jean znovu. Ta se chovala přátelsky a přijala časopisy Strážná věž a Probuďte se! Další návštěvy už byly zrovna tak příjemné a Thomas a Frances s ní zahájili pravidelné studium Bible.

Proč taková změna? Jean vysvětluje, že když byla tehdy tak netaktní, právě ji propustili po porodu z nemocnice. Své novorozeně kojila a starší dítě krmila, a tak v noci spala jen hodinu a půl. „To poslední co jsem chtěla dělat,“ říká Jean, „bylo mluvit o náboženství.“

Za dva měsíce chodila Jean na všechna sborová shromáždění a za čtyři měsíce se účastnila kazatelské služby. Za deset měsíců svého studia Bible byla pokřtěna. Její vlastní zkušenost jí nyní pomáhá ve službě. Vypráví: „Když se setkám s někým, kdo je velmi hrubý, snažím se to chápat. Vždycky si to poznamenám. Možná bude jiná situace, až se vrátím; tomu člověku bude líp a možná bude přístupnější.“