„Jestliže . . . sůl ztratí svou sílu“

VEDLY se o ni války. Byla používána jako prostředek směny. Ve starověké Číně byla kromě zlata nejcennější surovinou. Ano, lidstvo již dlouho považuje sůl za vysoce ceněné zboží. Dodnes jí jsou připisovány léčivé a antiseptické vlastnosti, a po celém světě se používá jako prostředek ke zvýraznění chuti jídla i jako konzervační prostředek.

Vzhledem k mnoha žádoucím vlastnostem a způsobům využití soli není nic překvapujícího na tom, že sůl je v obrazném smyslu použita i v Bibli. Například mojžíšský Zákon vyžadoval, aby všechno, co bylo obětováno na oltáři Jehovovi, bylo osoleno. (3. Mojžíšova 2:13) To se nedělalo pro zvýraznění chuti obětí, ale zřejmě proto, že sůl znázorňovala nezkaženost.

Ježíš Kristus ve svém slavném Kázání na hoře řekl svým učedníkům: „Jste sůl země.“ (Matouš 5:13) Toto Ježíšovo prohlášení znamenalo, že jejich kázání o Božím Království mělo mít na ty, kdo mu naslouchají, takový vliv, že jim mohlo zachránit život. Ti, kdo uplatňovali Ježíšova slova, byli opravdu chráněni před mravní a duchovní zkažeností společnosti, v níž žili a sloužili. (1. Petra 4:1–3)

Avšak Ježíš pokračoval varováním: „Jestliže však sůl ztratí svou sílu, . . . již není použitelná k ničemu jinému, než aby byla vyhozena a lidmi pošlapána.“ Znalec Bible Albert Barnes k tomu poznamenal, že sůl, kterou znal Ježíš a jeho apoštolové, „byla znečištěná, smíchaná s látkami rostlinného a nerostného původu“. Kdyby tedy sůl ztratila svou slanost, zbylo by z ní „značné množství nerostného materiálu“. „Ten byl,“ jak uvedl A. Barnes, „použitelný leda k tomu, aby se s ním posypaly cesty a pěšiny, podobně jako s dnešním štěrkem.“

Křesťané, kteří si berou k srdci toto varování, by měli dbát na to, aby nepřestali veřejně vydávat svědectví nebo aby znovu neupadli do bezbožného způsobu jednání. Jinak by duchovně zeslábli a mohli by se stát neužitečnými, jako ‚sůl, která ztratila svou sílu‘.