Stačí pouze upřímnost?

JE UPŘÍMNOST v našem každodenním životě opravdu žádoucí? Upřímné jednání je otevřené, bez přetvářky či pokrytectví; upřímnost je přímost a opravdovost. Je zřejmé, že tato vlastnost napomáhá k dobrým vztahům s jinými lidmi. Apoštol Pavel nás vybízí: „Poslouchejte ve všem ty, kdo jsou v tělesném smyslu vašimi pány, ne službou naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímností srdce, s bázní před Jehovou.“ (Kolosanům 3:22) Kdo by nebyl rád, kdyby pro něj pracoval takový upřímný člověk? Upřímní lidé mají dnes možná větší šanci, že si najdou práci nebo že si ji udrží.

Ale důvod, proč je upřímnost velmi žádoucí, spočívá především v tom, jak tato vlastnost působí na náš vztah k Bohu. Izraelité měli ve starověku Boží požehnání, když pečlivě zachovávali zákony a svátky. Apoštol Pavel ve svém pojednání o čistotě ve sboru nabádal křesťany: „Dodržujme tedy svátek ne se starým kvasem ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“ (1. Korinťanům 5:8) Jestliže má být naše uctívání přijatelné Bohu, je přitom upřímnost nejen žádoucí, ale je dokonce nezbytně nutná. Povšimněme si však, že upřímnost sama nestačí. Musí jít ruku v ruce s pravdou.

Stavitelé Titaniku i jeho pasažéři si možná upřímně mysleli, že tento zaoceánský parník je nepotopitelný. Ale v roce 1912, při své první plavbě, narazil do ledovce, a 1 517 osob přišlo o život. V prvním století si možná někteří Židé zase upřímně mysleli, že jejich způsob uctívání Boha je správný, ale jejich horlivost nebyla „podle přesného poznání“. (Římanům 10:2) Abychom tedy byli Bohu přijatelní, musí být naše upřímné náboženské názory založeny na přesných informacích. Pokud byste chtěli prozkoumat, co znamená sloužit Bohu s upřímností a pravdou, svědkové Jehovovi ve vašem okolí vám rádi pomohou.