Otázky čtenářů

V mnoha částech světa je zvykem dávat svatební dary. Jaké biblické zásady bychom měli mít na paměti, když takové dary dáváme nebo přijímáme?

Bible dávání darů schvaluje, pokud se tak děje se správnou pohnutkou a při vhodné příležitosti. Pravé křesťany povzbuzuje, aby v záležitosti dávání napodobovali štědrého Dárce Jehovu. (Jakub 1:17) Apoštol Pavel vybízel spolukřesťany: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ Křesťané tedy mají být štědří. (Hebrejcům 13:16; Lukáš 6:38)

Jak se dívat na seznamy darů, které jsou v některých zemích běžné? Budoucí novomanželé si sestaví seznam věcí, které by rádi dostali jako dar. Tento seznam dají příbuzným a přátelům a ti koupí jednu z položek na seznamu. Z praktického hlediska takový seznam dárcům ušetří hodiny chození po obchodech a hledání vhodného daru a příjemci zase nemusí nechtěné dary vracet tam, kde byly zakoupeny.

Zda nějaká dvojice takový seznam použije, záleží na jejím osobním rozhodnutí. Křesťané by však měli být opatrní, aby se vyhnuli jakýmkoli zvykům, které by mohly být v rozporu s biblickými zásadami. Co by se například mohlo stát, kdyby snoubenci sestavili seznam, který by obsahoval pouze velmi drahé věci? Potom by ti, jejichž prostředky jsou omezené, možná nemohli žádný dar věnovat. Anebo by se rozhodli, že pozvání na svatbu raději odmítnou, aby se vyhnuli rozpakům plynoucím z toho, že jejich dar není dost nákladný. Jedna křesťanka napsala: „Začíná to být příliš náročné. Snažila jsem se být štědrá, ale všechno štěstí vyplývající z dávání je nyní pryč.“ Bylo by velmi smutné, kdyby svatba měla vyvolat sklíčenost.

Dárci by jistě neměli mít pocit, že má-li jejich dar být vítaný, musí být koupen v určitém obchodě nebo musí být v určitém cenovém rozmezí. Vždyť Ježíš Kristus přece ukázal, že z Božího stanoviska je nejcennější postoj dárcova srdce a ne hmotná hodnota daru. (Lukáš 21:1–4) Podobně se vyjádřil apoštol Pavel, když psal o darech z milosrdenství pro ty, kdo byli v nouzi: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7)

Z biblického hlediska není nic špatného na tom, když dárce uvede, že dar je od něj — například na krátkém přání připojeném k daru. Někde je však zvykem oznámit jméno dárce všem přítomným. To může vést k problémům. Dárce si možná přeje zůstat anonymní, aby na sebe nepoutal nepřiměřenou pozornost. Takové jednání je v souladu se zásadou u Matouše 6:3, kde Ježíš říká: „Ale ty, když dáváš dary z milosrdenství, ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice.“ Někdo jiný zase bude toho názoru, že dávání darů je osobní věc, která by měla zůstat mezi dárcem a příjemcem. Oznamování jmen dárců by kromě toho také mohlo vést ke srovnávání a ‚vyvolávání soutěživosti‘. (Galaťanům 5:26) Křesťané se jistě budou snažit, aby nikoho neuváděli do rozpaků tím, že by veřejně oznamovali jeho jméno ve spojení s darem. (1. Petra 3:8)

Ano, když budeme jednat v souladu se zásadami v Božím slově, dávání zůstane zdrojem štěstí. (Skutky 20:35)