Vedl jsem svou vlastní válku proti bezpráví a násilí

Vyrůstal jsem ve vesnici Rmeich blízko hranic mezi Izraelem a Libanonem v době občanské války. Živě si vzpomínám na to, jak vybuchovaly pozemní miny, a na nevinné lidi, kteří ve válce přišli o končetiny. Život byl tvrdý a zločiny a násilí byly téměř na denním pořádku.

Naše rodina patřila k maronitské církvi, což je jedna z východních katolických církví. Otec byl stále zaneprázdněný, protože živil dvanáctičlennou rodinu, ale maminka dohlížela na to, abychom my ostatní chodili do kostela. Časem jsem však začal mít pocit, že církev, stejně jako společnost obecně, nedělá nic pro ty, kdo to potřebují.

V době dospívání mě začalo zajímat kung-fu. Tvrdě jsem trénoval a naučil se obratně zasazovat údery rukama i nohama a také ovládat různé zbraně, které se v tomto bojovém umění používají. Říkal jsem si, že sice nezastavím válku, ale můžu se aspoň pokusit zastavit násilníky. Kdykoli jsem viděl, jak se dva lidé perou, hned jsem se do toho vložil. Byl jsem od přírody vznětlivý a naštvat mě nebylo nic těžkého. Vedl jsem svou vlastní válku proti bezpráví a násilí, a tak se mě báli lidé v celém jižním Libanonu.

V roce 1980 jsem se stal členem klubu kung-fu v Bejrútu. Přestože na naše území denně dopadaly bomby, dělostřelecké granáty a rakety, chodil jsem na tréninky. Nedělal jsem skoro nic jiného, než jedl, spal a žil jako Bruce Lee, čínsko-americký herec a mistr kung-fu. Kopíroval jsem jeho účes, chůzi i způsob, jakým při kung-fu vydával výkřiky. Nikdy jsem se neusmíval.

Dal jsem si za cíl, že se budu kung-fu věnovat na profesionální úrovni v Číně. Jednou večer, když jsem usilovně trénoval, abych byl na cestu do Číny připravený, někdo zaklepal na dveře. Zastavil se u mě kamarád se dvěma svědky Jehovovými. Vzpomínám si, že jsem měl černý tréninkový úbor a po celém těle mi stékal pot. Řekl jsem jim: „O Bibli nic nevím.“ Netušil jsem, že od té chvíle se můj život začne měnit.

Svědkové mi v Bibli ukázali, proč lidé nedokážou bezpráví a násilí vymýtit vlastními silami. Vysvětlili mi, že hlavní příčinou takových problémů je působení Satana neboli Ďábla. (Zjevení 12:12) Velký dojem na mě udělalo to, jak byli vyrovnaní a s jakým přesvědčením mluvili. Zaujalo mě i to, když jsem se od nich dozvěděl, že Bůh má jméno. (Žalm 83:18) Ukázali mi také verš 1. Timoteovi 4:8, kde se píše: „Tělesné cvičení je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ Tato slova na mě silně zapůsobila.

Bohužel jsem se svědky ztratil kontakt, protože moje rodina jim řekla, ať už k nám nechodí. Přesto jsem se rozhodl, že s kung-fu přestanu a začnu číst Bibli. Mým bratrům se to nelíbilo, ale já jsem byl odhodlaný svědky Jehovovy najít a Bibli s nimi studovat.

Stále jsem po svědcích pátral, ale bezvýsledně. Mezitím mi náhle zemřel otec a v rodině došlo ještě k dalším tragédiím, a já jsem proto byl nešťastný. Začal jsem pracovat ve stavební firmě a tam mě jednoho dne zastavil spolupracovník, který se jmenoval Adel, a zeptal se mě, proč vypadám tak smutně. Řekl mi o biblické naději na vzkříšení. Potom se mnou tento láskyplný a přívětivý svědek devět měsíců trpělivě studoval Bibli.

Jak jsem ve studiu pokračoval, začal jsem chápat, že se musím hodně změnit. Nebylo to jednoduché. Vždycky jsem byl popudlivý a snadno se nechal vyprovokovat. Z Bible jsem se naučil, jak můžu svůj temperament krotit a nereagovat na všechno tak prudce. V Matoušovi 5:44 je například Ježíšova rada: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ A v Římanům 12:19 je varování: „Sami se nemstěte, . . . neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ Tyto a další biblické verše mi pomohly, abych se postupně zklidnil.

Moje rodina se sice zpočátku proti mému studiu se svědky Jehovovými stavěla, ale dnes si jich váží. Jehovu začal uctívat i jeden z mých bratrů a maminka naši víru až do své smrti před druhými obhajovala.

Také jsem šťastný, že mám báječnou, oddanou manželku Anitu, se kterou se intenzivně věnujeme kazatelské službě. Od roku 2000 žijeme ve městě Eskilstuna ve Švédsku a pomáháme zde předávat biblickou pravdu lidem, kteří mluví arabsky.

Dodnes velmi soucítím s lidmi, kteří jsou obětí nějakého násilí. Ale vím, proč je násilí tak rozšířené a že s ním Bůh brzy skoncuje. Z toho čerpám opravdovou radost a vnitřní klid. (Žalm 37:29)