Kdo je můj bližní?

„KDO JE můj bližní? To je přece samozřejmé, že je to ten, kdo žije vedle mne, a všeobecně lidé, kteří bydlí v mém sousedství. To jsou moji bližní.“

Pro některé současníky Ježíše Krista to však nebylo tak jasné. I tehdy se lišili v názorech. Poznáme to, když uvažujeme o rozmluvě Ježíše s mužem, který byl zběhlý v Zákoně. Tato rozmluva je zaznamenána u Lukáše 10:25–37.

Znalec Zákona se zeptal: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“

„Co je napsáno v Zákoně? Jak čteš?“, zeptal se Ježíš.

Muž zběhlý v Zákoně odpověděl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou duší a celou svou silou a celou myslí‘ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“

„Odpověděl jsi správně,“ řekl mu Ježíš. „Stále to dělej a získáš život.“

Znalec Zákona však u toho nechtěl přestat. Zeptal se tedy: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“

Židovští znalci Písma však v protikladu k vlastnímu mojžíšskému Zákonu říkali v ústní tradici: „Musíš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.“ Znalci Písma a farizeové učili, že pouze ti Židé, kteří dodržují ústní zákon, jsou bližní. Židé, kteří to nečiní, a všichni pohané, nebyli považováni za bližní, ale za nepřátele. Takovým kacířským Židům a pohanům neměl nikdo pomáhat, i kdyby byli v nebezpečí smrti. To měl jistě na mysli znalec Zákona. Chtěl se ospravedlnit za to, že nemiluje všechny lidi, a proto se zeptal: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“

Ježíš svoji odpověď na tuto otázku vyjádřil znázorněním o Dobrém Samaritánovi (Samaritáni byli považováni za cizince a Židé je nenáviděli).

Ježíš řekl: „Nějaký člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a způsobili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého.“ Tohoto člověka viděl kněz a přešel na protější stranu cesty. Levita ho také viděl, a udělal totéž. „Ale nějaký Samaritán, který putoval po té silnici, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí.“ Ošetřil mu zranění, vzal ho do hostince, zaplatil hostinskému za péči o toho muže a řekl mu, že mu splatí další výlohy při své zpáteční cestě.

Ježíš se pak zeptal znalce Zákona: „Kdo z těch tří se ti jeví, že se prokázal bližním tomu muži, který padl mezi lupiče?“ Znalec Zákona odpověděl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ Ježíš mu pak řekl: „Odejdi a sám jednej stejně.“

O knězi se předpokládalo, že je Jehovův ctitel. Podobně i levita. Oba však zraněného obešli. Ani jeden z nich nebyl dobrý bližní člověku, který byl v nouzi. Samaritán, jímž kněz a levita na podkladě svého náboženství pohrdali a zavrhovali ho, jediný zareagoval. Byl pohnut lítostí nad mužovým stavem a šel mu na pomoc. Projevil se jako bližní. Jednal z lásky k bližnímu.

Kdo se dnes projevuje jako tvůj bližní?

I dnes myslíme při slově „bližní“ na ty, kteří žijí blízko nás. Řecké slovo plesion, které se překládá jako „bližní“, v podstatě znamená „blízko“. Bible však používá slovo bližní v Hebrejských i Řeckých písmech v mnohem širším smyslu.

Znalci Písma a farizeové v Ježíšově době omezili výraz „bližní“ na ty, kteří zachovávali ústní tradice jejich náboženství. Omezili tedy lásku k bližnímu na své spoluvěřící. Jehova a Ježíš však projevovali lásku každému. (Matouš 5:43–48) Taková tedy musí být láska pravých křesťanů i dnes. Nesmějí být křesťany jen podle jména, ale musejí se projevovat všem lidem jako bližní a také všem prokazovat lásku k bližnímu.

Když se Samaritán projevil raněnému jako bližní, vyvolalo to i v něm lásku k Samaritánovi? Bible o tom nic neříká, ale mělo by to tak být. Podobně když Ježíš přišel na zem a zemřel za lidstvo, projevil se vlastně lidem jako jejich bližní. Pohnulo to lidi, aby ho milovali a byli k němu přitahováni? Způsobila Jehovova láska ke světu lidí, která se projevila tím, když poslal svého Syna na zem jako výkupné, že se lidé přibližují k Bohu? Mnozí se k němu přibližovali a stále přibližují. „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ — 1. Jana 4:19; Jan 3:16; Jakub 4:8.

Jak se může tato láska projevit? Ne tak, že říkáme: „Pane, Pane“, ale tím, že konáme Boží vůli a vydáváme druhým svědectví o Jehovově království. (Matouš 7:21; 1. Jana 5:3; Izajáš 43:10–12; Skutky 1:8) To je jediná opravdová a trvalá pomoc dnešnímu trpícímu lidstvu. Ti, kteří jsou pohnuti lítostí nad smutným a nebezpečným stavem lidstva jako laskavý Samaritán, a kteří lidstvu přinášejí léčivou dobrou zprávu o Jehovově království, ti se dnes skutečně projevují jako bližní všem lidem. Muži i ženy, mladí i staří, bohatí i chutí, bez ohledu na národnost, rasu, náboženství a barvu pleti, ti všichni bez výjimky jsou považováni za bližní, jimž pomůže dobrá zpráva o království.

Z lásky k bližnímu dbají svědkové Jehovovi po mnoho let na příkaz u Efezanům 4:25: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ Milióny lidí na to reagovaly kladně a ujali se oznamování této pravdy. Je to pravda o Jehovově království pod jeho Knížetem pokoje, Kristem Ježíšem. Je to pravda, která přináší pokoj mezi bližní. Co je však nejdůležitější, je to pravda, jež přináší „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. — Filipanům 4:7.