Proč se měnit?

JEN málokdo z nás rád přiznává, že má nějakou nápadnou slabost. Velmi výstižná jsou slova skotského básníka Roberta Burnse: „Kéž by nám bylo dáno nyní vidět se, jak nás vidí jiní!“ Ano, snadno si všímáme vad u jiných lidí a pohotově dáváme rady, jak se mají napravit. Ale nad podněty, abychom pozměnili své vlastní chování, se snad pohoršujeme. Jak byste reagovali vy?

Zastavme se na chvilku a představme si dokonalý svět, kde je každý člověk čistý, zdravý, radostný a upřímný; kde i lidé v odpovědném postavení jsou laskaví a ohleduplní, zajímají se o dobro druhých; kde není chamtivost a kde nikdo nevykořisťuje svého bližního. Svět, kde děti poslouchají laskavé a starostlivé rodiče; kde nejsou žádné výbuchy hněvu — žádné násilí, žádná zločinnost a žádná nemravnost; kde lidé žijí ve vzájemné důvěře a mají milou povahu; kde člověk může užívat života s pocitem bezpečí a pohody.

Dokážete si představit sami sebe v takovém světě, kdyby podobný utopický svět skutečně mohl existovat? Dobré poselství z Bible ukazuje, že tyto poměry na naší zemi brzy opravdu zavládnou. Stojíme tedy před důležitou otázkou: Máme nějaké vlastnosti, které by nás vyřadily ze života v této příjemné společnosti? Co myslíte, stálo by za námahu snažit se vyhovovat požadavkům pro život v takovémto ráji? — Izajáš 65:17–25; 2. Petra 3:13.

Mohl by se náš život zlepšit již dnes, před příchodem nového světa, kdybychom něco učinili se svým chováním a svými postoji? Pokud by se zlepšit mohl, nebylo by dobré podniknout změnu? Taková změna je možná. Pamatujme na to, že naše jednání formovaly určité vlivy. Když tedy budeme pozornější a budeme své jednání více kontrolovat, můžeme je přeměnit již nyní.

Někdo by ovšem stále ještě mohl namítat: ‚Ale copak se opravdu mohu změnit? Už jsem se o to pokoušel mnohokrát a neuspěl jsem. Jsem zkrátka takový, jaký jsem, a nic na tom nezměním!‘

Vezměme si například Pavla, apoštola Ježíše Krista. (Římanům 7:18–21) Býval samospravedlivým, násilným odpůrcem křesťanů, a přesto se z něho stal křesťan. Změnil se, protože si to skutečně přál. Nezdary ani dědičné vlivy pro něj nebyly důvodem, aby se vzdal. Nemyslel si, že jeho stará osobnost je z kamene. Vyžadovalo to od něj nemalé úsilí. Ale obdržel velkou pomoc. — Galaťanům 1:13–16.

Odkud tuto pomoc dostal?