Udržet sport ve správných mezích
LIDÉ, kteří pěstují svůj oblíbený sport, pociťují radost, když vidí, jakých výkonů a jaké vytrvalosti jsou schopni. Bůh nás stvořil tak, abychom se mohli z tělesné činnosti těšit. Možná ještě více lidí se těší z toho, když mohou při sportu pozorovat jiné. A tak sport je jako mnoho jiných věcí dobrý - když se udržuje ve správných mezích.
Znázorněme si to: Když jdou lidé na pláž potěšit se ze slunce, co se stane, zůstanou-li tam příliš dlouho? Bolestivě se spálí, a tak si zkazí chvíle odpočinku, a dokonce to může znamenat vážné nebezpečí. Se sportem je to podobné. V malé míře je dobrý, ale příliš mnoho sportu může škodit.
Sport může být znamenitým uvolněním a zábavou, ale neměl by být cílem sám o sobě. Nepřináší totiž opravdové uspokojení nebo trvalé štěstí. Pro toho, kdo si to uvědomí, to bohužel může znamenat i osobní tragédii. „Všechny mé trofeje a medaile nic neznamenají,“ vysvětlila Mary Wazeterová, běžkyně, která skočila z mostu a zůstala ochrnutá.
„Naučila jsem se mnoho pravd o životě,“ uvedla. „Jednou z nich je to, že pravého uspokojení se nedocílí tak, jak to dělají mnozí lidé, když usilují o zdokonalování a o výkony. Neměla jsem uspokojení z toho, že jsem byla jednička ve škole a přebornice v běhu nebo že jsem měla atraktivní postavu.“
Sociolog John Whitworth celou záležitost zhodnotil poněkud bez obalu: „Na konci zápasu dostanete jenom soupis statistických údajů. To je dost povrchní hodnocení. Nicméně si myslím, že to přesně zapadá do naší společnosti.“ Kvůli nepatřičné důležitosti, která se dnešnímu sportu připisuje, vznikají nerealistické názory na to, co je skutečně důležité.
Henry Carr po svém vítězství v běhu na 200 metrů na olympiádě v roce 1964 vysvětloval: „Když jsem jel zpět do olympijské vesnice, poprvé jsem se na zlatou medaili pořádně podíval . . . Položil jsem si otázku: ‚Cože! To jsem celé ty roky tvrdě dřel jen kvůli tomu?‘ Měl jsem vztek, když jsem vlastně měl být šťastný. Byl jsem naprosto zklamán.“ Podobně se cítil Marlon Starling po svém vítězství ve velterové váze na mistrovství světa v boxu v roce 1987. „Mistrovský titul,“ poznamenal, „není nic ve srovnání s tím, když mi moje dítě řekne ‚Mám tě rád, tati.‘ “
Můžeme se z toho naučit něčemu důležitému: Náležitou přednost by měla mít tvůrčí práce, rodina a zvláště uctívání Boha. Bible má pravdu, když říká: „Tělesné cvičení [které sport umožňuje] je totiž prospěšné k nemnohému.“ (1. Timoteovi 4:8) To naznačuje, jakou úlohu má mít sport v našem životě. Měl by být až na druhém místě. Sport může poskytovat velké vzrušení, a proto potřebujeme být bdělí, abychom neopomíjeli důležitější věci.
Je tedy moudré, abyste byli citliví, pokud si členové rodiny stěžují, že věnujete sportu příliš mnoho času - tím, že o něm hovoříte, sledujete jej nebo jej provozujete. Jedna žena, jejíž manžel učinil úpravy ohledně toho, kolik času věnuj sportu, vděčně poznamenala: „Nyní tráví více času se mnou a s dětmi. Někdy se naše rodina dívá na nějaký zápas v televizi, ale většinu večerů věnujeme společným procházkám a hovoříme spolu o tom, co se stalo během dne. Je to velmi příjemné a pomáhá nám to, abychom byli šťastní.“
Vzhledem k možným problémům by bylo dobré čestně si zodpovědět otázku: Nevěnuji snad sportu více času a pozornosti, než bych měl? Ale uvažujeme-li o tom, jak sport udržet ve správných mezích, jsou tu ještě další hlediska.
Náš postoj k soutěživosti
Aby nám sport sloužil k užitku a ne ke škodě, je důležité mít správný náhled na soutěživost. „Trenéři, sportovní instruktoři, rodiče i samotné děti jsou tak zaujatí úsilím zvítězit, že úplně zapomínají na účel sportu [pro mladé lidi],“ povzdechl si lékař jednoho profesionálního hokejového týmu. Řekl, že účelem sportu by měl být „rozvoj souhry a kázně a posilování tělesné zdatnosti a co je nejdůležitější, zábava.“
Je však smutné, že na vítězství se klade takový důraz, že zábava se ze hry pro mnohé již vytratila. Sportovní psycholog Bruce Ogilvie poznamenal: „Dělal jsem jednou rozhovor s nováčky v deseti hlavních baseballových táborech a 87 procent z nich řeklo, že by byli raději, kdyby nikdy nezačali hrát malou baseballovou ligu, protože jim to vzalo radost z toho, co předtím byla zábavná hra.“ Dalším problémem je to, že extrémní soutěživost také přispívá k vysokému počtu zranění.
Bible k těmto problémům poskytuje vodítko, když uvádí: „Neprosazujme sami sebe tím, že bychom jeden druhého popuzovali k soutěživosti a jeden druhému záviděli.“ (Galaťanům 5:26) Podle řecko-anglických lexikonů řecké slovo, které je zde přeložené jako „popuzovat se k soutěživosti“, znamená „vyvolat“, „vyzvat k boji nebo zápasu“. Proto překlad An American Translation uvádí tuto myšlenku takto: „Ve své pomíjivosti se navzájem nevyzývejme.“ A poznámka pod čarou v Překladu nového světa nabízí další možnost překladu: „Nenuťme se k vzájemnému střetnutí.“
Ano, popuzovat se k soutěživosti není moudré. Nevznikají z toho dobré vztahy. Jste-li donuceni ke střetnutí a pak poraženi, potom může být pokořující, když se vítěz chlubí tímto výsledkem. Silně soutěživý postoj je bez lásky. (Matouš 22:39) Avšak je-li soutěživost udržována na přátelské, dobromyslné úrovni, může přispět k zajímavosti a potěšení ze hry.
Někdo snad hledá cesty, jak sportovat tak, aby se prvek soutěživosti snížil na co nejnižší míru. „Pevně věřím, že ve věku do třinácti nebo čtrnácti let by se měl pěstovat sport jen pro sport,“ řekl jeden anglický fotbalový trenér. Doporučil nezapisovat si výsledky nebo pořadí družstev - „žádné žebříčky, žádná finále“. Ano, důraz na vítězství by se měl vhodným způsobem zmenšit nebo úplně vyloučit.
Postoj ke sportovcům
Chceme-li sport udržovat ve správných mezích, týká se to i našeho postoje k talentovaným známým sportovcům. Je pochopitelné, že můžeme obdivovat jejich sportovní schopnosti a ohromující výsledky. Ale měli bychom si z nich dělat své idoly? Mladí si často dávají na zeď ve svém pokoji plakáty takových sportovců. Ukazují úspěchy těchto lidí, že si zaslouží takovou čest? Možná je to právě naopak.
Jeden hráč v soutěži národní fotbalové ligy se nejdříve na mnoho svých spoluhráčů díval s obdivem. Ale kvůli jejich chování a postojům, řekl, „se mé sympatie a úcta, kterou jsem k nim pociťoval, úplně vytratily“. Vysvětlil to: „Říkali například: ‚Minulý týden jsem se vyspal s pěti dívkami, a do toho nepočítám svou ženu.‘ Podíval jsem se na něj a řekl jsem si: ‚Tak tohle byl můj idol.‘ “
Ano, je nesprávné dělat si idol z kteréhokoli člověk, a zvláště to platí o těch, kteří vynikají v činnostech, o nichž Bible říká, že přinášejí malý nebo omezený užitek. Boží služebníci jsou nabádáni, aby ‚prchali před modlářstvím‘. - 1. Korinťanům 10:14.
Jak je sport užitečný
Jak jsme již uvedli, tělesný trénink, jaký se například provozuje ve sportu, je podle Bible ‚prospěšný k nemnohému‘. (1. Timoteovi 4:8) V jakém ohledu je to tak? A jak můžeme mít ze sportu užitek?
Řecký lékař Galén, který žil ve druhém století a působil jako osobní lékař římského císaře Marka Aurelia, zdůrazňoval důležitost cvičení pro zdraví všeobecně. A doporučoval k tomu míčové hry, neboť při nich lze tělo procvičit přirozeným způsobem. Míčové hry jsou obvykle zábavné, a tak budou lidé spíše hrát tyto hry, které je těší, než aby se zabývali jinými formami cvičení.
Mnozí zjišťují, že pohyb při sportu jim dává pocit zdraví a pohody. Po vzpružujícím cvičení nebo hře se cítí, jako by omládli, a jsou osvěženi. To by však nemělo být žádným překvapením, neboť jak to říká doktorka Dorothy Harrisová, „cvičení je nejlepší přírodní sedativum“.
Tělesné cvičení jako kondiční gymnastika, běh a sportovní hry se dnes všeobecně bere jako důležité pro dobré zdraví. „Lidé, kteří se těší tělesnému zdraví, své úkoly obvykle vykonávají bez únavy a stále jim ještě zbývají síly pro další zájmy,“ poznamenává encyklopedie The World Book Encyclopedia. „Také lépe odolávají vlivům stárnutí než ti, kteří tělesně zdraví nejsou.“
Užitek sportu je však omezený bez ohledu na to, že může někomu pomáhat, aby se cítil tělesně zdravý. Stárnutí a smrt nelze odvrátit lidským úsilím. Bible sice uvádí, že „tělesné cvičení je prospěšné k nemnohému“, ale hned dodává: „Zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ - 1. Timoteovi 4:8.
Život nám může dát jen Jehova Bůh, náš Stvořitel. Proto není nic důležitějšího než „zbožná oddanost“, tedy zbožná úcta, uctívání a služba Bohu. A tak ti, kteří chtějí žít v souladu se zbožnou oddaností, se budou na konání Boží vůle dívat jako na prvořadou věc. Budou se namáhat ve službě Bohu a využívat své mládí, jako to dělal Ježíš Kristus. Budou dalším vyprávět dobré věci o Bohu a jeho Království.
Ano, kladou-li lidé na první místo Boží zájmy, mohou získat Boží přízeň a obdržet věčný život v jeho spravedlivém novém světě. Tam jim šťastný Bůh Jehova dá opravdové a trvalé štěstí a uspokojení.