Co říká Bible

Modlitby — Opakované, nebo spontánní?

VELKÉ dopravní letadlo letělo ve výšce 12 500 metrů. Pod ním byly chladné vody Pacifiku. Vtom náhle přestal jeden motor pracovat. Nato ztratily výkon i další tři motory. Letadlo během dvou minut kleslo o 10 kilometrů. Potom však ve výšce 2 700 metrů motory opět zabraly a letadlo bezpečně doletělo do San Franciska. Jeden z cestujících si oddechl: „Nikdy v životě jsem se tak usilovně nemodlil.“

V čase katastrofy, nebezpečí nebo hlubokého zármutku se mnozí lidé, dokonce i nenábožní, obracejí k Všemohoucímu o pomoc. Nábožní lidé na rozdíl od nich pravidelně opakují v kostelech, chrámech nebo doma formální modlitby. Mnozí odříkávají s pomocí růženců otčenáše a zdrávasy. Jiní používají modlitební knížky. Milióny orientálců točí modlitebními mlýnky, které uvnitř obsahují modlitby, a považují to za prostředek k rychlému opakování modliteb.

Položili jste si někdy otázky: ‚Jak bychom se měli modlit? Měly by se modlitby stále opakovat, nebo by měly být spontánní?‘

Jaká má být modlitba

Řekněme, že otec, kterého velice milujete, žije v jiné zemi a nabídne vám možnost telefonovat mu, kdykoli se vám zachce — a zdarma. Nevolali byste mu často? Neměli byste radost, že můžete udržovat, nebo dokonce upevňovat váš drahocenný vztah? Nepovídali byste si s ním o svých starostech a nevyjadřovali byste hlubokou vděčnost za veškerou pomoc a povzbuzení, které jste od něho v životě dostali? Jistě byste tento osobní vztah považovali za velký poklad.

O některých věcech byste se mohli v telefonických rozhovorech zmiňovat znovu a znovu, ale nepředčítali byste to z knihy nebo byste své výroky formálně neopakovali, viďte? Pak by taková neměla být ani křesťanova modlitba. Sám Kristus Ježíš řekl, že by tak modlitby rozhodně neměly vypadat.

Co řekl Kristus Ježíš?

„Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“a (Matouš 6:7) Jiné překlady to vyjadřují například takto: „Ve svých modlitbách neblábolte jako pohané.“ (The New English Bible) „Při modlitbách nekupte prázdné fráze, jako to dělají pohané.“ — Revised Standard Version.

Někteří lidé zaměňují mnohomluvnost za zbožnost, plynulost řeči za oddanost, opakování a délku modlitby za záruku, že budou příznivě vyslyšeni. Bůh ovšem neměří hodnotu modlitby její délkou. Ježíš Kristus očividně od svých následovníků nechtěl, aby používali strnulé fráze nebo aby své modlitby recitovali. Jakou trvalou hodnotu tedy mají růžence, modlitební knížky nebo modlitební mlýnky?

Po vyřčení výše uvedeného výroku Ježíš svým učedníkům dal vzorovou modlitbu — dobře známou Pánovu modlitbu. (Matouš 6:9–13) Bylo však jeho úmyslem, aby po něm učedníci bezmyšlenkovitě opakovali táž slova? Ne. Vždyť ani Ježíš nepoužil přesně stejná slova, když tuto modlitbu více než o rok později znovu formuloval. (Lukáš 11:2–4) Existují nějaké zprávy, že by to raní křesťané dělali nebo že by opakovali jiné formální modlitby? Opět — ne.

Znamená to snad, že se nemůžeme mnohokrát zmiňovat o téže věci nebo vyjadřovat tutéž prosbu? Naprosto ne, protože Ježíš také řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete.“ (Matouš 7:7) Často bývá nutné, abychom o totéž prosili mnohokrát. Jehova podle toho vidí, s jakou naléhavostí prosíme a jak velmi nám na tom záleží.

Například v pátém století př. n. l. žil v komunitě judských vyhnanců v Babylóně jeden zbožný muž jménem Nehemjáš. Byl dvorním číšníkem perského krále. Když se dozvěděl, že jeho lidu, usedlíkům v Judě, se vede špatně, modlil se „dnem i nocí“ za to, aby se jim dostalo pomoci. (Nehemjáš 1:6) Jeho modlitby byly příznivě vyslyšeny. Jehova pohnul soucitného perského panovníka k tomu, aby Nehemjášovi propůjčil autoritu k vykonání cesty do Jeruzaléma a k nápravě věcí. A Nehemjáš to k radosti lidu a k zachování jejich víry učinil. — Nehemjáš 1:3–2:8.

Jak pomáhá modlitba ze srdce

Ačkoli Jehova je Nejvyšší moc ve vesmíru, povzbuzuje své „děti“, aby se na něj obraceli z hloubi srdce. „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám,“ říká Ježíšův učedník Jakub. (Jakub 4:8) Ale jak? Musíme se modlit v Ježíšově jménu. (Jan 14:6, 14) Dále, jak uvedl Pavel: „Bez víry je. . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Hebrejcům 11:6.

Ti, kteří mají problémy, dokonce i ti, kteří se dopustili těžkých provinění, mohou žádat o pomoc a o odpuštění a mohou je dostat. Ježíš to znázornil ve svém vyprávění o náboženském vůdci, který v modlitbě děkoval Bohu, že je svatější než jiní; ale výběrčí daní (kterého lidé v těch dnech nenáviděli a pohlíželi na něho jako na těžkého provinilce) jednoduše řekl: „Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.“ Tato jednoduchá modlitba jistě nepocházela z knihy, ale ze srdce. Náboženského pokrytce Ježíš odsoudil, ale o výběrčím daní řekl: „Ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ — Lukáš 18:10–14.

Hrozivý světový vývoj působí mnoha lidem obavy a depresi. Křesťané si dokonce mohou dělat starosti kvůli svému postavení před Bohem. Ale pravidelné, časté a spontánní modlitby k Jehovovi mohou způsobit divy. Pavel napsal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipanům 4:6, 7.

Prosebná žádost je naléhavá, úpěnlivá prosba k Bohu o pomoc, při níž vyléváme srdce jako dítě před milujícím a chápajícím rodičem. Takové modlitby nevycházejí z knih a nejsou ani opakované bezmyšlenkovitě. Vycházejí ze srdce, které potřebuje pomoc a které opravdově důvěřuje Jehovovi, Tomu, ‚který slyší modlitbu‘. — Žalm 65:2.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 20]

Kresby: Albrecht Dürer/Dover Publications, Inc.