Co je na plátnu tak výjimečného?

Od dopisovatele Probuďte se! v Irsku

ZAPLATILI byste za košili 5 000 dolarů? Ve čtvrtém století n. l. to byla cena prvotřídní plátěné košile v některých částech Římské říše. Tato částka tehdy představovala mzdu nejlépe placeného tkalce plátna za 25 týdnů práce.

Lidé v dnešní době stále vysoce oceňují všechny druhy luxusního zboží z plátna. A pokud jste někdy v horkém podnebí spali mezi nažehlenými chladivými lněnými prostěradly, pak víte, že plátno je něčím výjimečným. Co způsobuje tuto výjimečnost?

Rané počátky

„Plátno se používá již dlouhou dobu, nejméně ode dnů dávných Egypťanů,“ řekl Roy, ředitel jednoho oddělení Přádelen a tkalcoven v Ulsteru. „Len byl pro ně cosi posvátného, protože rostl na březích řeky Nilu, a dokonce si mysleli, že jejich bohové se odívají do plátna.“

„V blízkosti Nilu musel existovat vzkvétající lnářský průmysl,“ pokračoval Roy. „Do plátna se odívali živí i mrtví. Egypťané ho totiž používali při přípravě těla k pohřbu.“ A představte si, s jakými náklady! Tkadlec za týden utkal jen asi tři metry plátna, avšak při pohřbu krále se použilo až 900 metrů!

Trvanlivost plátna je vidět z toho, že jeho zbytky přečkaly v hrobkách faraónů tisíce let. Tato tkanina byla rovněž znakem postavení a významnosti, jak o tom svědčí jednání egyptského faraóna, když chtěl poctít Josefa. Bible říká, že jej „oblékl. . . do oděvu z jemného plátna“. (1. Mojžíšova 41:42) Je zajímavé, že Josef, bohatý muž z Arimatie, zabalil Ježíšovo tělo do čistého jemného plátna. — Matouš 27:57–59.

Mezi Izraelity, kteří s Mojžíšem odešli z Egypta, byli i zruční tkalci plátna. Během přebývání v pustině tito řemeslníci vyráběli ‚jemný kroucený len‘, který použili při stavbě svatostánku. — 2. Mojžíšova 26:1, 31, 36; 35:35.

Tato tkanina je chladivá a příjemná, a tak lidé v Izraeli určitě plátěné šaty oceňovali. Mohli je navíc snadno prát a udržovat v čistotě, což bylo skutečné dobrodiní, uvážíme-li zákony Izraele, jež vyžadovaly praní oděvů kvůli čistotě a hygieně. (3. Mojžíšova 11:25, 40; 13:34; 15:5–13; 16:4, 32) V Bibli tedy ‚čisté, jemné plátno‘ vhodně „představuje spravedlivé skutky svatých“. — Zjevení 19:8.

„Když se plátno pere,“ řekl Roy, „uvolňuje jakousi mikroskopickou vrstvu, a tak se vždy obnovuje jeho hladký, čistý povrch. Plátno je ve vlhkém stavu vlastně pevnější, a proto opakované praní dobře snáší.“ Jak se tedy tato pozoruhodná tkanina získává?

Uvolňování vláken

Lidé se již velmi časně v dějinách naučili vyrábět plátno z vláken lnu. Získat vlákna, z nichž se nakonec utká nádherné, luxusní plátno, není snadné. Uvažujme krátce o vší této práci, jak se v minulých dobách dělala v Irsku, které bylo po staletí střediskem výroby plátna.

V dubnu nebo květnu se ručně zasela semínka lnu. Rostliny asi 16 týdnů rostly do dlouhých štíhlých stonků s jemnými modrými květy, a celou tu dobu o ně bylo pozorně pečováno. Ke sklizni byly připravené na konci srpna, když len už zahnědl. Rostliny se pak ručně vytrhaly. Jakmile se odstranily listy a semena (ze semen se vyrábí lněný olej), začala tvrdá práce s uvolňováním vláken.

Vlákna se ze stonku rostliny oddělovala tak, že se stonky nechávaly asi dva týdny máčet v nádržích se stojatou vodou, aby lýkovitá část stonku zetlela. Podle jednoho odborníka „tato fáze [nazývaná máčení] je jednou z nejspecifičtějších a rozhodně nejméně příjemných, s nimiž se člověk při zpracování lnu setká“. Stát po pás v páchnoucí nádrži se lnem, opatrně vytahovat tlející rostliny a přitom se usilovně snažit dlouhé stonky nepolámat, to byla skutečně nepříjemná práce!

Páchnoucí len se rozprostřel na trávu, aby na slunci další dva týdny schnul. Jakmile byl len suchý a křehký, stonky se nalámaly a otloukávaly, aby se získala vlákna. Tomuto procesu se říkalo tření. Jeden spisovatel tvrdí, že podle jeho zkušenosti „by nic z lidské lopoty nemohlo být pracnější než starý způsob ručního tření“.

Výroba plátna

Když se ze stonků získalo množství hedvábně lesklých vláken, oddělovala se od sebe česáním. Kratší vlákna se používala na výrobu hrubších výrobků, jako motouzů, rybářských sítí, stanového plátna a plachet. Delší vlákna se spřádala na zvláště jemnou přízi, mnohem jemnější, než jakou lze upříst z vlny či bavlny, jejichž vlákna jsou značně kratší.

Z příze se na tkalcovském stavu tkalo plátno. Bylo však zapotřebí dalších kroků, aby se obyčejná, jednoduchá látka, která vycházela ze stavu, změnila v nádherné bělostné plátno s hladkým saténovým leskem. Tkanina se například musela znovu a znovu poklepávat, aby se vlákna urovnala. Pak bylo látku zapotřebí bílit.

V umění konečné úpravy a bělení se stali uznávanými mistry Holanďané. Jeden spisovatel vysvětloval: „Holandská metoda, která se používala v Irsku, sestávala z osmi až desetidenního máčení v zásaditém roztoku (buď v kravské moči nebo v louhu z popela z chaluh), po vyprání následovalo dvou až třítýdenní máčení v podmáslí nebo moření v otrubách, opětovné vyprání, poklepávání [tlučení dřevěnými paličkami, aby se dosáhlo vysokého lesku] a zdlouhavé bělení [rosení na slunci a vzduchu].“ Celý postup prý trval sedm až osm měsíců.

Mnoho lidské lopoty dnes při výrobě plátna samozřejmě přebírá mechanizace a vědečtější metody. Moderní metody také značně usnadnily a zrychlily výrobu nejen obyčejně tkaných pláten, ale také pláten s mnohem složitějšími vazbami, například damašku.

Označení „damašek“ je odvozeno od „Damašku“, kde tkalci ve středověku vyráběli tuto látku s charakteristickým jemným vzorem. Složitost damaškové vazby je vidět na soupravě ubrousků, kterou jeden výrobce z Belfastu poslal v roce 1887 britské královně Viktorii. Každý z těchto damaškových ubrousků měřil pouhých 43 krát 38 centimetrů, ale měl 3 060 osnovních vláken a 4 012 útkových vláken — čtyři kilometry příze v každém ubrousku!

Ale jak se objeví vzor, když mají všechny nitky stejnou barvu? K. G. Ponting v knize Discovering Textile History and Design (Odkrývání dějin textilu a designu) vysvětluje: „Většina vzorů [na damašku] je vidět díky tomu, že se světlo různě odráží od ploch osnovy a útku. Plátěný damašek, který je téměř vždy bílý, je zcela závislý na tomto světelném jevu.“

Až si budete plátno příště prohlížet, nepochybně více oceníte práci a péči vložené do jeho výroby. Budete moci uznat to, co si muži a ženy uvědomovali po celá tisíciletí — že plátno je něco výjimečného!

[Obrázek na straně 23]

Len po uschnutí