Náboženská krize v Nizozemsku

Od dopisovatele Probuďte se! v Nizozemsku

„KNĚZ, který bude odcházet jako poslední, nechť laskavě zhasne.“ Tento ironický vtip obíhá v nizozemských klášterech. Předvídá dobu, kdy poslední mnich nebo kněz odejde z posledního kláštera, který je ještě v provozu, a zanechá jej prázdný. Je žádán, aby se ujistil, že nenechal v opuštěné budově svítit světla. Mohlo by se něco takového opravdu stát? Je nizozemské duchovenstvo v nebezpečí, že i se svým stádem zmizí?

Opouštějí kněžský stav

V katolické církvi se počet duchovních každým rokem snižuje. Od roku 1968 do roku 1978 počet kněží, kteří nepatří k žádnému řádu, klesl o 27,2 procenta a tento trend i nadále pokračuje. Proč? Jedním z udávaných důvodů je povinný celibát. V roce 1970 Národní pastýřská rada rozhodla, že „závazek celibátu jako požadavek pro vykonávání kněžských povinností by měl být zrušen“. Holandští biskupové došli k názoru, že pro věřící bude dokonce užitečné, budou-li jim sloužit ženatí kněží. Papež Pavel VI. však tuto myšlenku energicky zamítl. To byl bezpochyby jeden z důvodů, proč do roku 1980 opustilo kněžský úřad více než dva tisíce dalších kněží a počet těch, kteří do kněžského stavu vstupovali, klesl.

V rozhovoru o úbytku kněží v Nizozemsku zesnulý kardinál Alfrink vzpomínal, jak si papežský nuncius prohlížel seminář před kardinálovým domem a nahlas se podivil, proč biskupové zavírají tak krásné budovy. Kardinál odpověděl: „Zřejmě nechápete. Biskupové žádné semináře nezavírají; jenom zavírají dveře za odcházejícími studenty.“

Nejen duchovní, ale i jejich stáda v Nizozemsku opouštějí církev. A není to nic nového. V roce 1879 sčítání lidu ukázalo, že méně než jedno procento populace bylo sekulární neboli nepatřilo k žádné církvi. Do roku 1920 se už téměř 8 procent populace nehlásilo k žádnému náboženství. V roce 1930 toto číslo vzrostlo na 14,4 procenta. Do roku 1982 to bylo znepokojujících 42 procent a novější průzkum ukázal, že více než 51 procent Holanďanů nepatří k žádné církvi.

„Doba ledová“ pro církev

Ještě dramatičtější než pokles počtu členů církve je pokles účasti na bohoslužbách mezi těmi, kdo k církvi patří. V roce 1988 uveřejnil list De Telegraaf článek pod titulkem „Pro církev nastává doba ledová“. V novinách bylo uvedeno: „Nikdo se už nevzrušuje, když se bourá kostel. Návštěvnost kostelů úděsně klesá. To platí nejen o katolické církvi, ale také o církvi reformované a kalvinistické. Bude-li tato sekularizace pokračovat, během několika generací už nikdo do kostela chodit nebude.“

Článek pokračoval tím, že největší pokles je v římskokatolické církvi. Uvedl, že v roce 1965 chodilo na mši ještě 60 procent holandských katolíků. V roce 1975 to bylo 28 procent. V posledních letech toto číslo kleslo na méně než 16 procent.

Pokles v návštěvnosti kostelů se projevuje na církevních budovách, jež jsou zavřené, protože sbory se ztenčují, a jejich členové již nemohou pokrýt náklady na provoz a údržbu. Proto byla řada náboženských budov zbourána nebo se prodaly, aby sloužily k nějakému jinému účelu. Málokdo je dnes překvapen, když vstoupí do církevní budovy a zjistí, že se používá jako muzeum, obchod s jízdními koly, sportovní hala, koncertní síň, květinářství, restaurace nebo byty.

Nijak tedy nepřekvapuje, že náboženské autority se dívají na budoucnost opravdu pesimisticky. Poté, co papež Jan Pavel II. navštívil Nizozemsko, jeden biskup řekl: „Papež navštívil mrtvolu nebo přinejmenším smrtelně nemocného pacienta, který si myslí, že je ještě v plné síle.“

Proč opouštějí církev

Úbytek členů církve urychlily i nové faktory. Patří k nim například zhroucení úcty k autoritě. Lidé již nejsou ochotni něco přijímat jen proto, že jim to říká někdo, kdo má vysoké postavení. S tím souvisí důraz, jenž se klade na svobodu jednotlivce. Dnes lidé chtějí sami rozhodovat, čemu budou věřit a jak budou jednat.

Dalšími dvěma faktory, které k úbytku členstva přispívají, jsou prý hromadné sdělovací prostředky a novodobý sklon nedůvěřovat institucím. Také je zde pocit, že tradiční instituce člověka připravují o svobodu a individualitu. Navíc, okolnosti možná přimějí i lidi, kteří jsou náboženství stále ještě nakloněni, aby svou církev opustili. Například konzervativní členové církve se necítí dobře ve sboru, kde je progresivní kazatel nebo kněz. A moderním věřícím, chodí-li do konzervativních sborů, připadá, že nejsou na svém místě.

Pokud jde o protestanty, kalvinistická církev měla dlouho pověst, že lpí na staromódní morálce. Mnohé lidi proto vyděsilo, když v roce 1979 Nizozemská kalvinistická synoda nabádala místní sbory, aby připouštěly homosexuály ke svátosti oltářní a umožnily jim sloužit jako kazatelé. V roce 1988 mezinárodní Kalvinistická ekumenická synoda požádala kalvinisty v Nizozemsku, aby to znovu zvážili, ale synoda odpověděla, že její rozhodnutí je nezvratné. V roce 1989 hlasovala proti jakýmkoli disciplinárním opatřením proti homosexuálům také synoda nizozemské reformované církve. Představte si, jak se museli cítit „staromódní“ protestanté, když kalvinistický kazatel, homosexuál, v kostele prohlásil, že „homosexualita je dar Boží; Bůh má rád i teplé“!

Přestane křesťanství existovat?

Když máme na mysli ty činitele, které byly uvedeny, a mnohé další, je potom překvapivé, že lidé hromadně opouštějí církve v Nizozemsku i v mnoha jiných zemích? Přemýšliví lidé došli k závěru, že pravé křesťanství se snad nedá najít nikde. Vymře nakonec křesťanství?

Bible předpověděla, že v dnešní době bude vysychat podpora křesťanstva i jiných náboženství. (Zjevení 16:12; 17:15) Ale také předpověděla, že někteří lidé opustí falešné náboženství nejen kvůli nespokojenosti nebo rozčarování, ale z pozitivního důvodu. Bible prorocky nabádá: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších.“ (Zjevení 18:4) Slovo „jeho“ se vztahuje na symbolickou náboženskou nevěstku, „Velký Babylón“, který zahrnuje náboženství světa včetně novodobého křesťanstva. Slova „můj lide“ se týkají těch, kdo upřímně hledají pravdu a opustili Velký Babylón, protože chtějí sloužit Bohu tak, jak vyučoval Ježíš. Křesťanstvo se natolik odchýlilo od pravého křesťanství, že z něj musí upřímní lidé vyjít, aby mohli Bohu sloužit přijatelně.

Pravé křesťanství je živé a vzkvétá v Nizozemsku i jinde na celém světě. Svědkové Jehovovi se navzdory své nedokonalosti řídí Kristovým učením a jeho způsobem života. Neočekává se, že toto tvrzení prostě přijmete. Proč neprozkoumat víru svědků Jehovových ve světle Bible, a neudělat si vlastní názor? Poznejte z Božího slova křesťanství Ježíšových apoštolů a zjistěte, jaký je to protiklad k tomu, co po staletí učí a dělají církve křesťanstva. Jak vysvětlil apoštol Pavel, přinese vám to užitek pro ‚život nynější a ten, který má přijít‘. — 1. Timoteovi 4:8.

[Obrázky na straně 10 a 11]

Mnoho kostelů v Evropě se nyní používá pro světské účely. Strana 10: garáž v Nizozemí. Strana 11: domov důchodců, dílna, chlapecký klub a opuštěný kostel v Penygraig (Wales)