Znalost čtení a psaní mezi Božím lidem

VE STAROVĚKU byla mezi Božím lidem znalost čtení a psaní značně rozšířená. Je to asi tři a půl tisíce let, co Mojžíš napsal prvních pět knih Bible. Jeho nástupce Jozue dostal příkaz číst Písma „dnem a nocí“, aby úspěšně zvládl pověření, které dostal od Boha. A Bůh nařídil, aby si izraelští králové po svém nástupu na trůn udělali opis Zákona a denně ho četli. — Jozue 1:8; 5. Mojžíšova 17:18, 19.

Znalost čtení a psaní se neomezovala pouze na ty, kdo národ vedli. Ačkoli nařízení, aby Izraelité ‚napsali‘ Boží přikázání na veřeje dveří svých domů, bylo zjevně symbolické, vyplývá z něho, že lidé číst a psát uměli. Amos byl chovatelem ovcí a Micheáš byl venkovským prorokem, a přesto každý z nich napsal biblickou knihu. — 5. Mojžíšova 6:8, 9; Amos 1:1; Micheáš 1:1.

Ježíš měl v synagógách přístup ke všem inspirovaným svitkům Hebrejských písem a při jedné příležitosti tam veřejně předčítal a uplatnil text na sebe. Ježíšovi apoštolové také uměli číst a psát, v jejich spisech jsou stovky citátů z Hebrejských písem a odkazů na tato Písma. — Lukáš 4:16 až 21; Skutky 17:11.

Boží lid dnes

Ježíš řekl svým následovníkům: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ Předpověděl také, že „dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi“. — Matouš 24:14; 28:19, 20.

Dnes svědkové Jehovovi, podobně jako křesťané v prvním století, plní toto pověření tím, že horlivě učí a ústně kážou. Dobrou zprávu o Božím Království šíří také pomocí tištěných materiálů. Od roku 1920 svědkové Jehovovi vytiskli a rozšířili více než devět miliard Biblí, knih, časopisů a traktátů více než ve dvou stech jazycích.

Milióny lidí po celé zemi reagovaly příznivě a staly se Kristovými učedníky. Jsou mezi nimi muži a ženy, kteří neumějí číst a psát. Nejsou horšími křesťany jen proto, že jsou negramotní — mnozí z nich Bohu po desetiletí věrně slouží, vytrvávají při náboženském pronásledování a prokazují svou lásku k Jehovovi tím, že poslouchají jeho přikázání. — 1. Jana 5:3.

Mnozí z nich touží číst a psát, protože si uvědomují, že tato znalost jim otevře možnost k větší účasti na službě Bohu. Touží sledovat čtení Bible a křesťanských publikací na shromážděních a číst slova písní, aby je mohli se svými duchovními bratry a sestrami zpívat. Touží po tom, aby mohli doma budovat sebe a svou rodinu biblickým studiem. Přejí si ve službě učit druhé lidi pravdě z Božího slova, aniž musí spoléhat na někoho druhého, že jim to přečte.

Jak se naučit číst

Jako reakci na tuto potřebu svědkové Jehovovi uspořádali — ve svých sborech i individuálně — pomoc zaměřenou na podporu gramotnosti. Na celém světě vyučovali bezpočet mužů a žen. Jen v Nigérii naučili číst a psát více než dvacet tři tisíc lidí. Jedním z nich byl Effor. Vypráví:

„Číst a psát jsem začal v roce 1950, kdy mi bylo šestnáct let. Třídu, kde se vyučovalo čtení a psaní, vedli svědkové Jehovovi. Používali jsme příručku, kterou vydala Watch Tower Society, a dostávali jsme za úkol doma číst.

Měl jsem pocit, že negramotnost je něco jako nemoc. Chtěl jsem vysvětlit myšlenky z Bible mým bratrům a přátelům, ale protože jsem nedovedl číst a psát, nemohl jsem to dělat dobře. To, co mě podnítilo učit se, byla touha kázat a vyučovat druhé, aby se stali Kristovými následovníky. Psal jsem na všechno, co mi přišlo pod ruku, dokonce i na banánové listy. Moje touha číst a psát byla tak velká, že se mi o čtení a psaní i zdálo. Prosil jsem jiné lidi, aby mi pomohli; nestyděl jsem se říci si o to. Pamatuji se, že jsem psal dopisy přátelům a dával jsem si je opravovat těmi, kdo chodili do školy.

Trvalo rok, než jsem ve sborové třídě čtení a psaní získal tuto znalost. Potom jsem byl určen, abych ve třídě vyučoval. Dostal jsem tak příležitost, abych pomohl mnoha dalším lidem.

Tato škola mi pomohla do té míry, že po letech jsem měl výsadu překládat dramata Společnosti z angličtiny do isoko, mého rodného jazyka. Kromě toho jsem od šedesátých let sloužil ve sboru jako dozorce. V osmdesátých letech jsem sloužil jako zástupce cestujícího dozorce svědků Jehovových. Měl jsem rovněž výsadu vést školu průkopnické služby [škola pro celodobé služebníky] a dvakrát jsem byl instruktorem školy služby Království [škola pro křesťanské starší]. Vím, že kdybych zůstal negramotný, nedostal bych žádnou z těchto výsad.

Velmi si cením tohoto opatření učit pokorné lidi číst a psát! Někdy, když jdu večer spát, stále ještě děkuji Jehovovi za to, že jsem v tomto moderním světě nezůstal negramotný.“

Náš Stvořitel Jehova Bůh laskavě obdařil lidstvo schopností číst a psát. Není však možné, aby tyto schopnosti někdo získal bez toho, že by vynaložil úsilí. Největší odměnou za to, že jsme se naučili číst a psát, je pro každého z nás to, že můžeme vzít do ruky Boží slovo a poslechnout Boží příkaz: „Číst [v něm] polohlasem dnem a nocí.“ — Jozue 1:8.

[Rámeček na straně 9]

Jak pomoci svým dětem, aby si čtení zamilovaly

● Dejte jim příklad tím, že sami budete pravidelně číst. U rodičů, kteří čtou, je pravděpodobnější, že jejich děti budou také číst.

● Mluvte se svými dětmi od útlého dětství. Působí-li na děti řeč, která má myšlenkový obsah, pomáhá jim to, aby rozuměly slovům a pojmům, a to jim usnadní učit se čtení.

● Pravidelně svým dětem čtěte. Když dítě chováte na klíně a čtete mu, dozvídá se, že slova a knihy jsou dobré, a to i tehdy, když není dost velké na to, aby rozumělo obsahu čteného. Čtěte svým dětem i poté, když se naučily číst samy. Učitelé ve škole dětem pomáhají, aby se naučily, jak číst, ale rodiče mohou udělat mnoho pro to, aby dítě četlo rádo. Děti rády poslouchají své oblíbené příběhy znovu a znovu.

● Mějte doma knihy, které by vaše děti mohly číst.

● Povzbuzujte své děti, aby psaly. Dítě, které píše, je obvykle také dobrým čtenářem.

● Zvolte pro rodinné čtení pevnou dobu. Střídejte se při čtení a pak společně rozeberte, o čem jste četli. Takové chvíle by měly být příjemné a budující.

[Obrázek na straně 8]

Bohabojní lidé ve starověku uměli číst a psát