Od našich čtenářů
Komunikace Děkuji Vám za báječnou sérii článků „Komunikace v manželství“. (22. ledna 1994) Jsem vdaná dvacet šest let. Před několika lety byly vztahy v našem manželství velmi napjaté a byli jsme na pokraji krize. Naším problémem byl nedostatek komunikace. V publikacích Watch Tower Society jsem hledala rady a snažila jsem se uplatňovat, co jsem četla. Manžel také začal studovat Bibli. Tyto články mi však ukázaly další věci, na kterých mám pracovat. Pomáhají mi pěstovat rozlišovací schopnost a poskytují mi motivaci, abych návrhy uplatňovala v praxi.
Y. K., Japonsko
Mladí lidé se ptají Článek „Mladí lidé se ptají . . . Co takhle jít ven s kamarády?“ (22. června 1993) mi opravdu ukázal správný směr. Žiji v oblasti, kde je bloumání s kamarády naprosto normální. Věřím, že z této látky bude mít prospěch mnoho mladých lidí, jako jsem já.
T. S., Nigérie
Článek „Proč jsou rodiče tak náladoví?“ (8. listopadu 1993) mě obzvlášť zaujal, protože můj otec se na mě vždycky rozzlobí kvůli tomu, co udělal můj bratr. Někdy chodím s tátou do práce a nyní si uvědomuji, pod jakým je tlakem.
A. K., Spojené státy
Moc Vám děkuji za články „Vyvíjím se normálně?“ a „Proč se vyvíjím tak rychle?“ (22. září 1993 a 8. října 1993) Je mi jedenáct let a někteří lidé říkají, že jsem na svůj věk malá. Ty články byly opravdu skvělé.
J. R. P., Německo
Je mi jedenáct let a kvůli své výšce jsem terčem krutých žertů. Děkuji Vám, že jste mi pomohli, abych si uvědomila, že v tom nejsem sama a že jsem normální. Jen se vyvíjím rychleji než ostatní. Tyto články mi opravdu pomohly.
E. Q., Anglie
Škoda, že jsem tyto články neměla před několika lety, kdy jeden z našich synů začal dospívat a rychle vyrostl do své dnešní výšky 206 centimetrů. Ani nevím, kolikrát to první, co lidé řekli, bylo: ‚Člověče, ty jsi ale čahoun!‘ nebo ‚Jaké je počasí tam nahoře?‘ místo normálního ‚Ahoj, jak se máš?‘ Není třeba říkat, že tím se ten nepříjemný věk stal ještě obtížnějším. Je potřeba mladým lidem pomáhat, aby s postavou, kterou zdědili, byli spokojeni. Vaše články jsem velmi ocenila.
M. D., Spojené státy
Věrný otec Děkuji Vám za povzbudivý článek „Příklad mého věrného otce“. (22. prosince 1993) Můj vlastní otec zemřel ve věrnosti téměř před dvěma lety. Poslední měsíc svého života měl nohy tak oteklé, že nemohl chodit. Ale až do posledního dne kázal každému, kdo přišel k jeho lůžku. Za poslední měsíc strávil téměř dvacet hodin tím, že ostatním lidem vyprávěl o své víře. Ten článek mi připomněl, že ‚se tatáž utrpení dovršují v celém společenství našich bratrů na světě‘. — 1. Petra 5:9.
D. P., Spojené státy
Krevní transfúze Ráda bych Vám vyjádřila poděkování za článek „Svědkové Jehovovi a spolupráce s lékaři“. (22. listopadu 1993) Je v něm vidět Jehovův zájem o naše tělesné i duchovní blaho. Téměř před třinácti lety mi byla po porodu vnucena transfúze. Uvědomuji si proto, jak je důležité, aby byli nějací vyškolení křesťanští muži, kteří by nám přišli na pomoc, když je to zapotřebí. Doufám, že toho, co jsem zažila já, budou ostatní křesťané ušetřeni, a také se za to modlím.
K. T., Spojené státy