Kapitán James Cook — Neohrožený průzkumník Tichého oceánu

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

PRO mnoho lidí, kteří žijí jinde než v Anglii, v Austrálii, na Novém Zélandu, na Havaji a na ostrovech v Tichém oceánu, nemusí být jméno kapitána Jamese Cooka známé. Avšak v zemích, které jsou zde vyjmenovány, téměř každý školák jméno kapitána Cooka dobře zná — asi tak, jako děti, které žijí v Americe, znají Kryštofa Kolumba.

Avšak v Austrálii — na ostrovním světadíle v jižní části Tichého oceánu — a na Novém Zélandu je tento mořeplavecký průzkumník nejznámější. Jméno „Kapitán Cook“ tu totiž můžete vidět skutečně všude. Navíc píseň „Advance Australia Fair“, která se v roce 1974 stala národní hymnou, v původní verzi doslova pěje chválu na nebojácného kapitána.

Osobnost Jamese Cooka

James Cook se narodil v říjnu roku 1728 v Yorkshire (Anglie) a vyrůstal na venkově. Ačkoli je jeho dětství nejasné, podle všeho získal vzdělání v Aytonu, ve vesnické škole, která tam stojí dodnes. Později šel do učení k jednomu obchodníkovi ve Staithes, rybářském přístavu. Potom, když na chvíli okusil život u moře, začal obchodovat s uhlím. Pracoval poblíž větrného pobřeží Severního moře, a proto se musel naučit ovládat loď.

Lodě nebyly Cookovou jedinou přípravou na jeho pozdější cesty. Když se neplavil, pokračoval ve studiích matematiky a v roce 1755 se nakonec přihlásil k Britskému námořnictvu. Prošel sice jakousi aktivní námořní službou, ale více proslul svými mapami Newfoundlandu, Nového Skotska a Labradoru.

Světová scéna roku 1769

V roce 1763 získala Velká Británie takovou nadvládu, že se stala nejvýznačnější koloniální a obchodní mocností světa. Španělsko, Nizozemsko a Francii porazila po 200 letech sporadického válčení. Poslední z těchto soupeřů, Francie, utrpěla naprosto zdrcující porážky. Bylo to opravdu dramatické období. Pověry byly rychle překonávány vědeckými vymoženostmi, které vyvolávaly všeobecnou touhu po poznání. Navigační metody se také velmi zlepšily. Britské námořnictvo i vědecké kruhy naléhavě hledaly služby nějakého námořníka-vědce, který by vedl výpravy do Tichého oceánu. Pro tento náročný úkol byl vybrán James Cook.

Cookovy plavby začínají

V letech 1768–1771 James Cook podnikl první plavbu a jeho úkolem bylo „objevit země dosud neznámé a získat znalosti o vzdálených oblastech, které, ač objeveny, nebyly úplně prozkoumány“. V pokynech se dále uvádělo, že „je důvod domnívat se, že na jihu se může nacházet velký kontinent nebo velká země“, a že má „pokračovat směrem na jih, aby tento kontinent objevil“. Avšak úplně prvním úkolem, který měl, bylo pozorovat přechod Venuše přes ‚tvář‘ Slunce v naději, že tímto způsobem budou moci velmi přesně určit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Toto pozorování se mělo provádět na Tahiti.

První výprava trvala bez čtyřiceti dnů tři roky. James Cook nejen úkoly splnil, ale udělal ještě mnohem více. Právě během této první plavby uskutečnil své slavné vylodění v Botany Bay, jen několik mil jižně od nádherného zálivu Sydney Harbor — zálivu, který byl objeven později. Dokončil také okružní plavbu okolo obou ostrovů Nového Zélandu a jako první Evropan zmapoval východní pobřeží Austrálie. Předpokládaný velký jižní kontinent pochopitelně nevypátral.

Druhá úspěšná výprava

Při druhé expedici v letech 1772–1775 byl kapitán Cook pověřen velením dvou lodí — Resolution a Adventure. Tentokrát se vydal na plavbu kolem Antarktidy a zvolil cestu s několika odbočkami přes pustou jižní část Tichého oceánu, což se prokázalo jako další úspěšná okružní plavba. Ale měsíce zimy a mrazivého větru ho úplně přesvědčily, že toto není ten nenalezený jižní světadíl. Jeho vyčerpaná posádka byla šťastná, že z tohoto ledového moře odpluli a vrátili se na Tahiti.

Druhá Cookova výprava slavila naprostý úspěch a zapsala se do historie. Alan Moorehead ve své knize The Fatal Impact (Osudná srážka) uvádí: „Na konci července roku 1775 zakotvili v Plymouthu. Vrátili se po 3 letech a 18 dnech. Urazili více než 60 000 námořních mil — to je trojnásobná délka obvodu země — a Cook ztratil pouze čtyři muže . . . Tato plavba mu zajistila pověst jednoho z největších mořeplavců všech dob.“

Nešťastná třetí plavba

V pořadí třetí výprava měla provést průzkum kanadského pobřeží v Tichém oceánu a pátrat po severozápadním průlivu z Tichého do Atlantského oceánu přes Severní ledový oceán. Ukázalo se, že to byla poslední cesta kapitána Cooka. Dvanáctého července 1776 vyplul z Anglie na opravené lodi Resolution a vzal s sebou také loď Discovery. Dne 18. ledna 1778 připlul na ostrovy, které dnes známe jako Havajské ostrovy, a byl tam pohostinně přijat. Když se na těchto nádherných ostrovech dobře vybavili potřebnými zásobami, strávili severské léto marnými pokusy najít úžinu vedoucí k Atlantskému oceánu. Na zimu se pak vrátili na Havaj.

Historikové si nejsou jisti tím, co bylo příčinou domnělé změny Cookova chování v té době. Není známo, jak s Havajci zacházel při svém návratu. Někteří dějepisci si myslí, že je začal krutě vykořisťovat. Jiní mají pochybnosti, zda nějak neporušil jejich náboženské rituály. Ať to bylo jakkoli, pravdou je, že právě zde 14. února 1779 zemřel.

Jak zemřel? Když se cestovatelé 17. ledna vrátili do Kealakekua Bay, přišlo je přivítat deset tisíc Havajců. Ostrované právě slavili svátek makahiki svému bohu Lonovi, bohu země. Zdá se, že Cook byl oslavován jako bůh Lono, a jemu a jeho mužům byla znovu prokázána mimořádná laskavost a pohostinnost. Za tři týdny po tom zvedli kotvy a vypluli. Avšak uplynuly pouhé čtyři dny a potkala je ničivá vichřice, v níž Resolution ztratila stěžeň. Cook se vrátil na Havaj.

K jeho překvapení byli tentokrát přivítáni velmi nepřátelsky. Někteří historikové se domnívají, že si teď Havajci možná promysleli věci racionálněji a usoudili, že Cook a jeho muži je využívali. Dalším důvodem také mohlo být to, že Cook byl uctíván jako „bůh“, a to, jak se domnívají jiní, bylo neslučitelné s jeho návratem na ostrov. Ať to bylo jakkoli, Cookovo zmatené mužstvo jednalo násilně. To vedlo ke krádeži člunu z Discovery. Aby dostal plavidlo nazpět, Cook se pokusil zajmout náčelníka Kalaniopu’u jako rukojmí. Potyčky však stále pokračovaly. James Cook byl probodnut a na pláži ubit k smrti.

Jeden ze členů posádky Resolution, lodní poddůstojník George Gilbert, ve svém deníku živě popisuje podrobnosti těch posledních několika minut Cookova života. „Kapitán Cook dostal se pouze v mělčinu a chtěl rukou mávnout, by pokyn dal a tak palbu zastavil. Tu jeden z náčelníků, jsa odvážnější druhých, odzadu přistoupil a železnou dýku mu do zad vrazil. V okamžiku druhý mu palicí úder do hlavy zasadil, což ho do vody skolilo. Poté přiskočili a pod vodou ho drželi několikero minut. Pak ho na útes vyvlekli a několikráte mu hlavou o skálu bili. Není pochybností, že takto rychle vydechl.“

Vychází najevo změna osobnosti

Na třetí cestě se zřejmě Cookovo chování začalo měnit, a již neprojevoval takovou vyrovnanost a takové sebeovládání jako na předešlých dvou výpravách do jižních vod. Na této poslední plavbě zbičoval 37 procent mužů ze své posádky, což bylo téměř dvakrát více než na první výpravě. Také s Polynésany tentokrát nejednal tak humánně. Například na tahitském ostrovu Eimeo, kvůli krádeži jedné březí kozy, chladně nařídil, aby byly podpáleny domy a zničeny kánoe. Přistoupil dokonce k tomu, že těm ostrovanům, kteří kradli, uřezával uši. Byl nemocný, nebo unavený, nebo prostě krutý?

Dědictví výprav

Profesor Bernard Smith se domnívá, jak napsal ve své knize Captain James Cook and His Times (Kapitán James Cook a jeho doba), že „Cook nebyl v doslovném smyslu objevitel nových zemí“. To může být pravda, protože většina území, které Cook navštívil, již byla osídlena. Nicméně Grenfell Price uvádí: „Význačnou měrou přispěl k poznání zeměpisu tím, že dokončil náčrt mapy Tichého oceánu, objevil dlouhé východní pobřeží Austrálie, provedl nárys Nového Zélandu a prozkoumal dlouhé úseky břehů Severní Ameriky. Objevil úplně nové ostrovy, jako je Havaj a Nová Kaledonie, a znovuobjevil a určil přesnou polohu dalších skupin ostrovů. Cook je pokládán za mořeplavce, který vlastně objevil . . . Antarktidu a v Severním ledovém oceánu potvrdil již objevený Beringův průplav.“ Cookovy námořní mapy byly užitečné ještě dlouho po jeho plavbách po Tichém oceánu.

Přesto je ale smutné, že Cookovy výpravy za sebou zanechaly nesmazatelné stopy v podobě pohlavních nemocí, střílení, ničení antarktické přírody a vykořisťování ostrovanů v Tichém oceánu. Alan Moorehead o Cookových objevech v Antarktidě napsal: „Znovu bylo Cookovým údělem nechat za sebou pohromu. Neočekávaně objevil to, co bylo pravděpodobně vůbec největším společenstvem živých organismů na světě, a on byl první, kdo dal světu na vědomí, že něco takového existuje . . . Když Cook vnikl na Tahiti a do Austrálie, místním obyvatelům způsobil velkou škodu; pro zvířata v Antarktidě to znamenalo naprosté zničení.“

Cookovými obsáhlými zprávami a mapami se řídili lovci a velrybářské lodě, kteří sem připluli lovit zvěř. Moorehead pokračuje: „Vybíjení stále pokračovalo, až tam nebylo nic, co by se mohlo zabít; rozhodně nic, co by se mohlo zabít snadno a se ziskem.“

[Obrázky na straně 15]

Cookova násilná smrt na Havaji

Jeho objevení Botany Bay (Austrálie)

[Podpisek]

Malby: S laskavým svolením Australian International Public Affairs

[Podpisek obrázku na straně 12]

Podobizna od Johna Webera/Dictionary of American Portraits/Dover. Vzadu: The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck