Co říká Bible
Jakou úlohu máte v modlitbách
ZTRÁPENÝ král se krátce zastavuje na úbočí hory, odkud je výhled na město. Pozoruje své vznešené paláce a rozlehlé hlavní město a uvažuje o smutné situaci ve své rodině. Na jihu země se shromáždila velká armáda a nyní pochoduje směrem k městu. Vysocí vládní úředníci dezertovali a většina lidí se přiklonila ke vzbouřencům. Sklíčený král předkládá Bohu modlitbu. Je to velmi zbožný muž a tak roste jeho přesvědčení, že Bůh vyslyší tuto prosbu a zmaří plány spiklenců. Pak odvrací pohled od svého nádherného města, schází z hory a pokračuje na sever směrem k pustině za řekou. Co může dělat více? Situace je teď v Božích rukách.
Podobně jako tento král se i dnes pokorní věřící lidé v době těžkostí obracejí k Bohu v modlitbě s uklidňující důvěrou, že Bible nejen poskytuje jasná poučení o tom, jak se modlit, ale také prozrazuje o Jehovovi Bohu, že ‚slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Ujišťuje nás, že všichni lidé upřímného srdce, kteří hledají Boha, budou vyslyšeni.
Nicméně, stačí víra a modlitba? Jak se můžeme podílet na výsledku našich modliteb?
Co můžeme udělat?
Králem, o kterém byla zmínka na začátku, byl David, král starověkého Izraele. Když se dozvěděl o spiknutí, které zosnoval jeho intrikující syn Absalom a licoměrný rádce Achitofel, rozhodl se, že uprchne z Jeruzaléma a ukryje se v Machanajimu, opevněném městě v pustině na východní straně řeky Jordánu. Pravděpodobně na něj dolehlo zklamání, deprese a úzkost; prosil tedy Jehovu v modlitbě: „Obrať, prosím, Achitofelovu radu v pošetilost, Jehovo!“ (2. Samuelova 15:11–15, 30, 31) David se však nejen modlil, ale dělal něco víc. Praktickým způsobem přispěl k tomu, aby výsledek jeho modlitby byl úspěšný. Jak?
To, jak přispíval ke svým modlitbám, začalo dlouho předtím, než se objevily zkoušky, před nimiž teď stál. David se prokazoval jako věrný ctitel Jehovy mnoho let, a to ještě předtím, než se stal králem. (1. Samuelova 16:12, 13; Skutky 13:22) Měl k Jehovovi důvěrný vztah. Ve zkoušce měl tedy David víru, že Jehova bude naslouchat jeho modlitbě a bude reagovat způsobem, který je nejlepší.
To samé platí i dnes. Základní metodou, která často přispívá k výsledku našich modliteb, je, že si zvykneme vždy se držet biblických rad. Jestliže člověk věrně lne k Božím zásadám, vytváří si k Bohu blízký vztah. Pak by tento vztah k Bohu a kvalitní víra měly existovat předtím, než začne zkouška. Měly by být jako pevné základy, na kterých se bude stavět dům; měly by zde být předtím, než na nich spočine celá tíže budovy. Můžeme tedy — i teď, dříve než přijdou zkoušky — přispět k dobrému výsledku mnoha našich modliteb.
Buďte aktivní!
Je sice pravda, že vztah k Bohu hrál v Davidově případě zásadní úlohu, ale David si také uvědomoval, že při splňování toho, o co se modlil, nemůže být jen pasivním pozorovatelem. Právě naopak, z toho, jak moudře David jednal po své modlitbě, je patrné, že byl aktivní.
Mezi Davidovy věrné přátele patřil muž, který se jmenoval Chušaj Arkijský. Ten potkal prchajícího krále na Olivové hoře. Ačkoliv si přál doprovázet Davida do vyhnanství, podřídil se královu naléhání, aby zůstal ve městě a předstíral oddanost Absalomovi. Měl usilovat o to, aby zmařil radu věrolomného rádce Achitofela, a stále Davida informovat o tom, co se děje. (2. Samuelova 15:32–37) Podle očekávání se Chušajovi podařilo získat Absalomovu důvěru. A nyní mohl zasáhnout Jehova.
Chytrý, ale nečestný Achitofel navrhl skvělý plán. Naléhal na Absaloma, aby mu dal 12 000 mužů, s nimiž by na Davida zaútočil tu noc, kdy zmatený a bezbranný David prchal. Měla to být smrtelná rána, která by rozhodla ve prospěch převratu! K překvapení mnoha přítomných se však Absalom rozhodl, že v této věci poslechne Chušajovu radu. Ten Absalomovi radil, aby věnoval určitý čas na shromáždění obrovských ozbrojených sil, kterým by velil sám Absalom. Jehovovým řízením byla přijata Chušajova rada. Achitofel si zjevně uvědomoval, že jednat podle Chušajovy rady znamená jistou porážku. Odešel domů a spáchal sebevraždu. (2. Samuelova 17:1–14, 23)
Je nepochybné, že Jehova na Davidovu modlitbu reagoval přesně podle toho, jak se David modlil. Davidův příklad jednání v souladu s modlitbou je cenným poučením pro všechny, kdo v modlitbě prosí Boha o pomoc.
Svým dílem přispěje Jehova
Ježíš učil své následovníky, aby se modlili o svůj denní chléb, a slíbil, že když budou Boží zájmy klást na první místo, Bůh se postará o jejich potřeby. (Matouš 6:11, 33) Jestliže je například nějaký člověk nezaměstnaný, musí jednat v souladu se svými modlitbami o živobytí tak, že bude dělat, co může, aby si pracovní příležitost buď našel, nebo vytvořil.
Ať se modlíme o cokoli, naše možnost přispět k výsledku těchto proseb se velmi liší. Někdy můžeme udělat velmi mnoho, někdy velmi málo nebo vůbec nic. Není důležité, jak můžeme či nemůžeme ke svým modlitbám přispět, ale zda děláme, co je v našich silách.
Můžeme si být jisti, že Jehova zná naše okolnosti a naše schopnosti. Dobře si uvědomuje, co můžeme udělat, a nikdy by od nás nevyžadoval více, než můžeme dokázat. Ať již může být náš podíl velký, nebo malý, Jehova vyrovná to, co chybí. Cení si našeho úsilí, podporuje ho a v součinnosti s ním působí, aby bylo dosaženo toho nejlepšího řešení pro všechny zúčastněné. (Žalm 3:3–7)
Uprostřed těžkostí mohl král David s důvěrou prohlásit: „Záchrana patří Jehovovi. Tvé požehnání je na tvém lidu.“ (Žalm 3:8) Ať naše důvěra v Jehovovu moc spolu s tím, že my sami přispějeme — ať již velkým, či malým dílem —, vede k úspěšnému výsledku našich modliteb.