Nové oběti hazardních her — Mládež!

KROUTÍTE nevěřícně hlavou nad tím, do jakého hlubokého bahna mohli dospělí lidé, muži i ženy, klesnout kvůli hazardním hrám? Děsí vás, když čtete o dospělých hazardních hráčích, kteří se kvůli hraní vzdávají své celoživotní práce a úspěchů — zaměstnání, podnikání, rodiny, a někteří dokonce vlastního života? Můžete pochopit, jak mohl jeden vzdělaný dospělý člověk vyhrát v hazardní hře 1,5 milionu a potom tu samou noc ve hře pokračovat, dokud neprohrál sedm milionů? V mnoha případech je důvodem chamtivost, honba za stále unikajícím dolarem. Příliš často je to však také vzrušení pramenící z hry samotné.

Pokud máte děti, uklidňuje vás myšlenka, že hazardní hraní je hrou dospělých lidí? Zamyslete se nad tím znovu. Uvažujte o mladých nováčcích, kteří čekají v záloze — nebo hazardní hry již hrají. Možná budete těmito fakty ohromeni.

Nedávno se v novinách a v časopisech objevily následující titulky: „Je velmi pravděpodobné, že v devadesátých letech jsou neřestí dospívajících hazardní hry“ „Další mladí lidé propadli hazardním hrám“ „Droga devadesátých let: Děti závislé na hazardních hrách“ „Můj syn nebyl schopen přestat s hazardními hrami“.

A nyní si přečtěte následující nadpisy. „Orgány přičítají krizi hlavně rozmáhajícím se hazardním hrám sponzorovaným státem a církví,“ napsaly jedny noviny. „Pro vnímavé mladé lidi je dnes sázení mnohem dostupnější než kdykoli dříve. A odborníci varují, že více než 90 procent dospělých náruživých hráčů si tento návyk vytvořilo před čtrnáctým rokem života,“ uvedly tytéž noviny. „Nejnáruživější hráči obvykle začínali s hazardními hrami kolem čtrnáctého roku. Teď pozorujeme, že hranice klesla na devět až deset let,“ řekla jedna výzkumná pracovnice. „Proč? Protože k tomu mají příležitost,“ dodává. „Děti . . . jsou všude bombardovány reklamou propagující hazardní hry. Je to společensky přijatelné vzrušení.“ „Rychle se to zhoršuje,“ řekl mluvčí jedné podpůrné skupiny, která se jmenuje Anonymní hazardní hráči. „Děti začínají ve stále mladším věku a více dětí než kdykoli dříve jich tomu propadne.“

Podle studie, která byla v jednom americkém státě provedena na dospívajících hazardních hráčích, existuje asi 3,5 procenta mladých hazardních hráčů, jejichž hraní se může stát náruživostí; u dalších devíti procent je velká pravděpodobnost, že se stanou těmi hazardními hráči, kteří riskují cokoli. „Je příznačné, že čísla prokázala více hazardních hráčů mezi mladistvými než celkově mezi dospělými,“ řekl William C. Phillips, koordinátor poradenských služeb na jedné americké vysoké škole. „Zhruba v příštím desetiletí budeme mít více problémů pramenících z hazardních her mladistvých než ze zneužívání drog — zejména nezákonných drog,“ řekl další poradce v problémech závislosti. Profesor Henry Lesieur provedl studii, ve které se zaměřil na studenty nižší a vyšší střední školy. Noviny The Los Angeles Times uvedly, že „jeho závěry se nápadně shodují se studií, jež byla orientována na vysokoškolské studenty; procento dospívajících, kteří byli klasifikováni jako ‚patologičtí‘ neboli ‚náruživí‘ hazardní hráči — tedy jako lidé, kteří ztratili kontrolu nad svým hazardním hraním —, představovalo celonárodně v průměru pět procent dospívající populace“.

Terapeuti, kteří léčí závislost na hazardním hraní, se shodují v tom, že to, co je zneklidňuje, není počet mladistvých hráčů, ale spíše „postoj dětí, rodičů, a dokonce pedagogů k hazardním hrám u mladistvých . . . Mnohé děti a jejich rodiče pokládají hazardní hry za ‚neškodné rozptýlení‘, jehož následky nejsou tak vážné, jako kdyby děti začaly s drogami, alkoholem, násilím či promiskuitou.“ Durand Jacobs, odborník na poruchy chování, upozorňuje, že hazardní hry mohou mladé lidi vystavit nebezpečí zločinnosti, záškoláctví a touze lehce přijít k penězům.

Zamysleme se například nad jedním studentem střední školy, který začal s hazardními hrami asi ve třinácti letech. Ve škole trávil mnoho vyučovacích hodin hazardními hrami se spolužáky. Když prohrával a došlo mu kapesné, ukradl peníze z fondu, kterým studenti přispívali na jídlo pro chudé rodiny. Doufal, že hazardní hrou s ukradenými penězi odkoupí zpět rodinný televizor a onyxový prsten, které dal do zástavy, aby zaplatil dřívější dluhy za hazard. Když byl v deváté třídě, měl již za sebou dvacet dnů ve vězení pro mladistvé za krádež 1500 dolarů, byl hluboce zadlužen sázkami v pokeru a ve hře o pětidolarovku. „Čím jsem byl starší, tím byly obnosy větší,“ řekl student. Brzy okrádal své sousedy, aby mohl zaplatit dluhy za hazardní hru. Jeho matka byla zoufalá. V osmnácti letech se stal náruživým hráčem.

Sociologové říkají, že mírné zákony týkající se hazardních her v Anglii umožňují dětem, aby hrály na hracích automatech. Jsou na letištích i v pasážích a velké množství dětí si svou závislost na nich udržuje okrádáním rodičů a drobnými krádežemi v obchodech.

„Nejpopulárnější a nejvíce se šířící formou hazardních her mezi mládeží na středních školách a na vysokoškolských kolejích je sportovní sázení mezi [studenty] samotnými, někdy za podpory místních sázkařů,“ řekl pan Jacobs. „Řekl bych, že je jen velmi málo středních škol a vysokoškolských kolejí, které nemají dobře organizované sportovní sázkové hry s vysokými sázkami.“ K tomu se přidávají hry v karty, loterie a kasina, kde je mnohým dospívajícím dovoleno hrát, protože vypadají starší, než skutečně jsou.

„Je třeba zdůraznit jednu důležitou skutečnost,“ řekl pan Jacobs, „totiž, že většina lidí, kteří jsou nyní náruživými hráči, se jimi stali proto, že jako dospívající stále vyhrávali.“ Podle novin The Los Angeles Times pan Jacobs řekl, že „‚naprostou většinu‘ mladých lidí naučili hazardním hrám jejich rodiče nebo příbuzní, kteří tyto hry pokládali za vzrušující zábavu“. Jiný poradce v otázce látek vyvolávajích závislost se k tomu připojil: „Rodiče musí řešit stejný problém, jakým byl alkohol a drogy. Podle mého názoru, čím více se hazardní hry šíří, tím více nováčků se v hernách objeví.“ Odborníci, kteří léčí lidi chorobně závislé na hazardních hrách, říkají, že podobně jako u alkoholu a drog, propadnou-li mladiství hazardu, pak si stále více a více z nich udržuje svou závislost krádežemi, překupnictvím drog a prostitucí. Rodiče snad pokládají hazardní hry za „neškodnou zábavu“, představitelé policie však nikoli.

„U dětí, které propadnou hracím automatům . . ., se projevují všechny destruktivní rysy dospělých náruživých hráčů. Mladiství, kteří se stali závislými na těchto hracích automatech, s tím začali ve věku devíti nebo deseti let. Spotřebovali na to celé své kapesné, peníze na školní obědy a drobné, které našli doma. Za rok nebo dva začali chlapci krást. Prodali všechny věci v dětském pokoji — pálky, knihy, dokonce i takové drahocennosti jako přehrávače; dětem kolem mizely jejich hračky. Nic v domě nebylo v bezpečí. Moody slyšel vyprávět o zoufalých matkách, které daly všechno, co měly, do jedné místnosti, aby o to nepřišly, nebo ukrývaly kabelky pod ložní prádlo, když šly spát. Tyto matky jsou zoufalé a nemohou pochopit, co se stalo s jejich dítětem, o nic lépe, než hnízdící pták, jemuž kukačka vyměnila v hnízdě potomka. Dětem se vždy podařilo někde něco ukrást. A když jim bylo šestnáct, zaklepala na dveře policie.“ (Easy Money: Inside the Gambler’s Mind [Lehce nabyté peníze: Jak uvažuje hazardní hráč] od Davida Spaniera)

Jak již tyto články ukázaly, mnozí dospělí i mladí lidé se s hazardními hrami — s bingem, loterií a podobně — seznámili ve své církvi. Měly by náboženské instituce a jejich představitelé, kteří tvrdí, že jsou následovníci Krista, doporučovat, podporovat a povzbuzovat k jakékoli formě hazardních her? Sotva! Hazardní hry působí v každém ohledu na jednu z nejhorších lidských vlastností — na touhu získat něco za nic neboli, prostě řečeno, na chamtivost. Ti, kdo takové hry podporují, povzbuzují lidi k přesvědčení, že je správné vydělávat na ztrátách ostatních lidí. Podporoval by Ježíš takovou činnost, která člověku způsobí rozpad rodiny, hanbu, narušené zdraví a zničí mu život? Nikdy! Boží inspirované slovo naopak ukazuje, že chamtiví lidé nezdědí Boží Království. (1. Korinťanům 6:9, 10)

Rodiče musí své děti v raném věku učit, že hazardní hry v jakékoli podobě jsou špatné. Nepohlížejte na to jako na neškodnou zábavu, ale spíše jako na zárodky lenosti, lhaní, podvádění a nepoctivosti. Pro ty, kdo mají zájem, byly v mnoha městech zřízeny podpůrné programy, například Anonymní hazardní hráči. A co je důležitější, jestliže máte určitý problém, hledejte radu v inspirovaném Božím slově, v Bibli. Někteří z lidí, jež uvažovali o sebevraždě, řekli, že za svůj život vděčí tomu, že se takovou inspirovanou radou řídili.

Je zajímavé, že svědkové Jehovovi pomohli mnoha lidem, kteří byli chyceni do léčky hráčské posedlosti. Jeden takový člověk, který býval náruživým hráčem, napsal po letech, kdy se podílel na neřestech včetně intenzívního hazardního hraní: „Když jsme s mou přítelkyní studovali Bibli se svědky Jehovovými, začaly se okamžitě objevovat výrazné změny chování. Hazardní hraní byl silný návyk a ukázalo se, že to nejtěžší bylo zvládnout ho. S Jehovovou pomocí a s podporou mé přítelkyně — spolu se studiem, modlitbou a rozjímáním, zvláště o Božím pohledu na chamtivost — jsem dokázal návyk na hazardní hry ovládnout. Já a má přítelkyně, která je nyní již 38 let mojí manželkou, jsme zasvětili svůj život Jehovovi. Po léta jsme v celodobé službě sloužili tam, kde to bylo více potřeba, a také jsem sloužil jako cestující zástupce Watchtower Society. Přesto návyk, který jsem měl, stále existuje a zvládám ho pouze s Jehovovou pomocí a s jeho vedením.“

Můžete se zbavit závislosti, jestliže je hazardní hraní vaším problémem? Ano, jestliže budete stále využívat pomoc od Boha a budete na ni upozorňovat také další lidi, kteří ji potřebují.

[Praporek na straně 9]

Brzy bude u mladých lidí více problémů s hazardními hrami než s drogami

[Praporek na straně 11]

Chamtivci nezdědí Boží Království

[Rámeček na straně 10]

Hrací žetony jsou v katolické kapli v Las Vegas vítány

Návštěvníci kaple Nejsvětějšího vykupitele často žádají kněze: „Otče, budete se za mne modlit, abych vyhrál?“

Las Vegas v Nevadě (USA) navštíví každý rok miliony lidí z celého světa, aby vyzkoušeli vrtochy štěstěny. V této římskokatolické svatyni osvětlené teplým světlem — kde jsou kolem stěn elegantní bronzové sochy znázorňující narození, poslední večeři a ukřižování — sahají hazardní hry přímo do kostelních lavic. Věřící dávají na talíř s příspěvky žetony z kasina.

„Tu a tam najdeme v příspěvcích žeton v hodnotě pěti set dolarů,“ řekl s mírným irským přízvukem Otec Leary, který v této svatyni slouží.

Římskokatolický kostel, který stojí kousek dál na lasvegaské třídě, slouží věřícím několik desetiletí. Když však byla na jižním konci této třídy postavena čtyři největší světová kasina — MGM Grand, Luxor, Excalibur a Tropicana —, byla jen o jeden blok dále postavena kaple Nejsvětějšího vykupitele.

Když kněz dostal otázku, proč to tak udělali, řekl: „A proč ne? Kaple je tam, kde jsou lidi.“

A také tam, kde jsou peníze. A proč ne?

[Obrázek na straně 9]

Hazardní hry přivádějí člověka do špatné společnosti