Není váš pes nebezpečný pro děti?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JIŽNÍ AFRICE

DVOULETÝ Sydney se zatoulal příliš blízko k agresivnímu rotvajlerovi, který byl přivázán. Pes zaútočil, poškodil Sydneymu kůži na hlavě a téměř mu ukousl levé ucho. Sydney bude potřebovat řadu kožních transplantátů.

Stále více lidí používá na svou ochranu psy, a proto také stoupá počet případů, kdy pes napadl dítě. Mezi psy, kteří jsou známi tím, že mohou pokousat dítě, patří rotvajleři, dobrmani, bulmastifové, němečtí ovčáci a bulteriéři. Při jednom průzkumu v Jižní Africe se ukázalo, že ve většině ze zkoumaných případů pokousal dítě pes, kterého dítě znalo. Téměř v polovině případů to byl pes od sousedů a v jedné čtvrtině případů vlastní pes. Zatoulaní psi měli na svědomí jen deset procent případů. Děti často psa nějak provokovaly, aniž si to uvědomovaly. Je zřejmé, že mnoha případům napadení se dá předejít, pokud majitelé psů i rodiče podniknou určitá základní opatření.

Vychovávejte dítě

Mnoho kynologů zdůrazňuje, že malé děti a psi by neměli být spolu bez dozoru dospělého. Malé děti nevědí, jak zacházet se zvířaty. Musí se to učit. Mnoho lidí se proto řídí pravidlem, že když nemůže být přítomen odpovědný dospělý, malé děti a psi nesmějí být spolu. Cvičitel Brian Kilcommons v knize Childproofing Your Dog (Jak si pes zvykne na děti) píše: „Z příběhů, které slyšíme, vyplývá, že k většině problémů dochází ve chvíli, kdy dospělí nedávají pozor.“

Zvířata často potřebují ochranu před dětmi! Pana Kilcommonse si jednou zavolala na pomoc nějaká rodina, když se jejich pes ohnal po dítěti. Rozrušený otec vysvětlil, že jeho dvouapůlletý syn přiběhl ke spícímu psovi a pořádně ho kopl. Psa to samozřejmě bolelo a reagoval tím, že se po dítěti ohnal. V této situaci projevil pes chvályhodnou zdrženlivost, že dítě nekousl. Tento cvičitel rodičům radí: „Nedovolte dětem, aby psovi dělaly to, co by nesměly dělat jinému dítěti.“

Učte své dítě, jak se zvířaty zacházet laskavě. Učte ho, že psa nikdy nesmí dráždit. Když jsou děti a psi pohromadě, musí rodiče dávat pozor na možná nebezpečí. Jestliže si všimnete, že se pes snaží před dítětem utéct nebo se schovat, nedovolte dítěti, aby ho pronásledovalo. Jestliže dítě nenechá psa být a zažene ho do úzkých, je pro psa jedinou obranou štěkání, vrčení, nebo dokonce kousnutí. Rodiče by měli ukázňovat důsledně, aby dítě i pes věděli, že když rodič něco řekne, myslí to vážně.

Nezacházejte se psem jako s vyvrhelem. Když se manželům, kteří mají psa, narodí první dítě, možná začnou psa zanedbávat a vykážou ho na dvorek. Je sice rozumné udělat určitá bezpečnostní opatření, ale jak radí Richard Stubbs, „se psem by se nemělo jednat jako s vyvrhelem. To, na co byl pes zvyklý, pokud možno zachovejte a věnujte mu rozumnou míru pozornosti.“

Zvažte, jak bude vaše dítě reagovat na cizího psa. Když uvidí, jak jde po ulici neznámý člověk se psem, co udělá? Impulsivně si poběží psa pohladit? Naučte ho, aby to nedělalo. Musí se nejprve dovolit majitele toho psa. Když dovolení dostane, může se k psovi přibližovat, ale pomalu, aby ho nepolekalo. Mělo by se mu představit tak, že zůstane stát kousek od něj a bude na něj klidně mluvit. Přátelský pes se k vašemu dítěti přiblíží. Psy, kteří běhají po ulici bez dozoru, je lepší nechat být. (Viz rámeček „Řeč psího těla“, strana 22.)

Cvičte psa

Vždy psa pochvalte a buďte pozitivní. Trestání nebo ostrá slova učení neurychlí, spíše naopak. Je dobré, aby se pes naučil přijít, když se na něj zavolá, a také poslechnout základní povely, například „sedni!“. Pes se naučí podřizovat se svému pánovi a to dá majiteli možnost lépe zvládat nebezpečné situace. Nejúčinnější jsou jednoduchá slova a slovní spojení. Používejte stále tatáž. Když váš pes provede žádaný úkon, ihned ho odměňte pochvalou, poplácáním nebo něčím na zub. Aby odměna měla žádoucí upevňující účinek, musí být dána okamžitě po tom úkonu. Další důležitou věcí je opakování, dokud se žádoucí chování úplně nevžije.

Když dostanete psa, ať štěně, nebo staršího psa, je možné, že bude potřebovat pomoc, aby si zvykl na děti. Děti reagují jinak než dospělí. Jsou hlučnější a impulsivnější a je pravděpodobné, že na psa budou dorážet, což ho může lekat. Je dobré, aby si váš miláček na takové nevypočitatelné chování zvykl. Když děti nejsou nablízku, zvykejte psa na náhlý hluk. Udělejte z výcviku hru. Zakřičte na psa povel a vrhněte se na něj. Pak ho okamžitě odměňte. Postupně přidávejte na hlasitosti. Vždy ho nakonec pohlaďte. Brzy se mu ta hra začne líbit.

Malé děti rády psy objímají, ale měli byste je učit, aby to nedělaly. Někteří psi se takovým blízkým kontaktem cítí být ohroženi. V případě, že děti psa přece jen objímají, naučte ho, aby to snášel. Krátce psa obejměte a pak mu dejte něco dobrého a pochvalte ho. Postupně svá objetí prodlužujte. Jestliže pes vrčí, obstarejte si pomoc kvalifikovaného cvičitele.

Agresivní pes

Zdá se, že někteří psi jsou agresivní od přírody, a mohou být pro členy domácnosti nebezpeční. Je pravděpodobné, že tyto agresivní sklony budou zjevné zvláště u samců.

Dominantní pes nemá rád, když se ho někdo dotýká, a to zvlášť na citlivých místech, jako je hlava a krk. Avšak jindy k vám přijde, začne do vás šťouchat, nebo vám dokonce položí tlapy na klín a „žádá“ o pozornost. Možná střeží strategické oblasti domu a nedovolí tam vstupovat ani členům rodiny. Často si přivlastní nějaký předmět, například hračku, a začne vrčet nebo ji přestane žvýkat, když se k němu někdo přiblíží v době, kdy se jí zabývá.

Takoví psi si posilují své vůdčí postavení tím, že úmyslně ignorují známé povely. Možná vrážejí do dětí nebo očekávají, že projdou dveřmi jako první. Také mohou mít sklon na lidi skákat jako při páření. To je, jak říká Brian Kilcommons, „aktem nadřazenosti“ a „se sexem to nemá nic společného“. Varuje, že to „je vždy známkou toho, že pes se považuje za vůdce, a rozhodně kvůli tomu nastanou problémy“. Pes si také může zvyknout brát do tlamy ruku svého pána a tak vyžadovat pozornost.

Tyto známky agresivity by se neměly opomíjet. Agresivita nezmizí sama; je pravděpodobnější, že se bude stupňovat, a děti v domácnosti by mohly být v nebezpečí. Mnoho cvičitelů doporučuje dát takového psa vykastrovat bez ohledu na to, zda je to pes, či fena. To obvykle pomůže agresivitu zmírnit.

Není radno stavět se proti agresivnímu psovi a ukazovat mu tak, kdo je tady pánem. Agresivní konfrontace a přísné ukázňování by totiž mohly být nebezpečné. Kdo je vůdcem, se dá psovi ukázat jemnějšími způsoby.

Pokaždé, když se u vás agresivní pes dožaduje pozornosti a vy mu ji poskytnete, posílíte jeho přesvědčení, že vůdcem je on. A tak když pes vyžaduje pozornost, nevšímejte si ho. Na tomto jednání musí spolupracovat celá rodina. Pes bude zpočátku vyvedený z míry a bude snad dokonce štěkat a mile se na vás dívat, ale odolejte pokušení to vzdát. Když se stáhne a půjde si třeba lehnout do svého koutku, nastává čas, kdy mu můžete věnovat trochu pozornosti. Tak se váš pes naučí, že vůdcem jste vy a že vy rozhodnete, kdy se mu budete věnovat.

Agresivní hry, jako je přetahování a zápasení, posilují u psa dominantní sklony, a proto je s ním nehrajte. Nahraďte je nějakými neagresivními hrami.

Je lépe, když pes nespí v ložnici. Ložnice je výsadní oblast, a když tam pes bude spát, může získat dojem, že jeho postavení v domě je vyšší než postavení dětí. Raději psovi udělejte pelech v kuchyni nebo venku v boudě. Obvykle právě v ložnici agresivní psi poprvé pokoušou své majitele.

Jestliže pes na vaše úsilí nereaguje nebo se cítíte ohroženi, když ho cvičíte nebo kdykoli jindy, opatřete si pomoc kompetentního kynologa. Někoho vám může doporučit váš veterinář. Nejprve si s kynologem promluvte o jeho metodách, a než si ho najmete, ujistěte se o jeho schopnostech. Cvičitel Richard Stubbs upozorňuje: „Agresivní pes bude možná reagovat na profesionálního cvičitele, ale to není zárukou, že bude stejně reagovat i na svého majitele.“ Majitel psa si musí být jist, že je schopen psa zvládnout i v kritických situacích.

Několik málo psů zůstane agresivních i po tom nejlepším výcviku, a nechat si je znamená ohrožovat rodinu. Když jste vyzkoušeli všechno, co jste mohli, možná usoudíte, že je lepší se psa zbavit než riskovat zranění. Je dobré poradit se s veterinářem nebo cvičitelem. Možná budete moci najít svému psovi nový domov, ale jste pochopitelně povinni říci novému vlastníkovi o problémech, které jste se psem měli.

Cvičitel Peter Neville radí: „S dominantními psy je možné jednat jen velmi opatrně a po pečlivém zvážení, kdo bude nadále ohrožen a do jaké míry. Jestliže se členům rodiny nedá zaručit bezpečnost, pak je lepší psovi pečlivě vybrat nového vlastníka, nebo ho dát utratit.“

Bude-li v rodině pes, děti se mohou poučit a mít z toho citový užitek. Když rodiče budou na psa i na děti zodpovědně dohlížet, mohou napomoci k tomu, aby jejich děti měly na psí mazlíčky jen příjemné vzpomínky.

[Rámeček na straně 22]

Řeč psího těla

Typické chování agresivního psa ukazuje na jeho nepřátelské úmysly. Naučíte-li své dítě rozumět této řeči psího těla, můžete mu pomoci, aby se vyhnulo nebezpečným situacím.

● Agresivní pes se bude snažit vypadat větší. Srst na zadní straně krku je možná zježená. Pes může vrčet nebo štěkat s ocasem směřujícím přímo vzhůru. Jestliže vzrušeně vrtí toporným ocasem, nesvědčí to o přátelství. Takového psa byste měli nechat být.

● Pes, který se bojí, se možná přikrčí a svěsí hlavu i uši a ocas stáhne mezi nohy. Jestliže se k takovému psovi přiblížíte, může ze strachu zaútočit. Nechte ho být.

● Klidný pes nedrží hlavu ani příliš vysoko, ani příliš nízko, má otevřenou tlamu, a ocas je trochu pod linií zad, ale nevisí úplně dolů. Vrtění ocasem je známka přátelství. Obvykle je možné se s takovým psem spřátelit.

(Převzato z knihy Childproofing Your Dog od Briana Kilcommonse a Sarah Wilsonové.)

[Rámeček a obrázky na straně 23]

Pro bezpečí psa

1. Dohlížejte na děti i na psy.

2. Učte své dítě, aby psa nikdy nedráždilo.

3. Než pohladíte cizího psa, požádejte jeho majitele o dovolení.

4. Cvičte psa, aby poslechl základní povely.

5. Přivykněte psa na to, že ho děti budou objímat.

6. Nehrajte s ním agresivní hry.