Měsíčné hory

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

CELÁ staletí se vytrvale udržovala nepodložená zvěst: Někde ve střední Africe leží hory pokryté sněhem, a tam je skutečný pramen Nilu. Předpoklad, že v Africe blízko rovníku leží sníh, však vypadal nepravděpodobně. Na existenci těchto hor, které nazýval Lunae Montes, Měsíčné hory, však už začátkem druhého století n. l. upozorňoval řecký zeměpisec Ptolemaios.a

Snahy nalézt tyto hory byly po staletí bezvýsledné. Pak se ale jednoho dne koncem 19. století cestovatel Henry Stanley, který je znám tím, že našel dr. Davida Livingstona, stal náhodou svědkem zvláštní události. Oblačná pokrývka, která tyto hory skrývala před předchozími cestovateli, se na chvíli rozptýlila a poskytla tak Stanleymu úchvatný pohled na skupinu zasněžených vrcholků. Objevil Měsíčné hory. Nazýval je však jménem, které tehdy používali místní obyvatelé: Ruwenzori, což znamená „Původce deště“.

Dnes se však všeobecně usuzuje, že pohoří Ruwenzori má na vzniku vody Nilu jen bezvýznamný podíl. Ale i tak je stále lidově nazýváno Měsíčné hory. A přestože tam už bylo mnoho výzkumných výprav, stále vzbuzuje bázeň a udržuje si nádech určité tajemnosti. Pohoří Ruwenzori je asi 130 kilometrů dlouhé a 50 kilometrů široké, leží přímo na sever od rovníku a tvoří přirozenou hranici mezi Ugandou a Konžskou demokratickou republikou.

Na rozdíl od většiny pohoří ve východní Africe, jež jsou vulkanického původu, je Ruwenzori obrovský blok zemské kůry, který byl před mnoha tisíciletími vyzdvižen do výšky nesmírnými tlaky zemské kůry. Pozorovatelé mohou Ruwenzori vidět jen velmi zřídka, i když nejvyšší vrchol tohoto horského pásma dosahuje výšky 5 109 metrů. Většinou je zahaleno mlhou a mraky.

Jak napovídá jméno Ruwenzori, pohoří oplývá hojností deště a sněhu, a období „sucha“ je jen nepatrně sušší než období „dešťů“. Chodit po Ruwenzori může být velmi nebezpečné; na některých místech je hluboké bahno sahající až po pás. Silné deště vyhloubily v tomto pohoří mnoho nádherných jezírek, která poskytují vláhu neobyčejně husté vegetaci, jež pokrývá jeho úbočí. Pouze v Ruwenzori roste řada vzácných rostlin, z nichž některé dorůstají obrovských rozměrů.

Například obrovské chlupaté prsty, které mají název Lobelia wollastonii a jinde jsou obvykle kratší než 30 centimetrů, mohou v Ruwenzori dosahovat výšky až 6 metrů. Dále obrovité rostliny druhu senecia neboli starčeky, jež vypadají jako velké zelné hlávky sedící na vrcholku rozvětvených kmenů. Rostou tam vřesovce stromovité, které dorůstají do výšky 12 metrů. Krásu této krajiny ještě zvyšují květiny všech barev a vůní. Jsou tam také hejna rozmanitých a překrásných druhů ptáků, z nichž některé se vyskytují pouze v Ruwenzori. Na nižších svazích žijí sloni, šimpanzi, lesoni, leopardi a guarézy.

Nádherný pohled

Ti, kdo se vydají nahoru po horských pěšinkách, projdou tropickým deštným pralesem a několikrát přejdou přes řeku Bujuku. Když vystoupí do výšky 3 000 metrů, mohou se podívat zpátky až dolů do příkopové propadliny a uvidí úchvatný obrázek.

O něco výše leží nižší Bigo Bog, kde je oblast trávy lipnice a vřesovců. Bahno tu mnohdy dosahuje až po kolena. Prudké stoupání na vyšší Bigo Bog a k jezeru Bujuku nahoře nad údolím Bujuku ve výšce přibližně 4 000 metrů poskytuje báječný výhled na hory Baker, Luigi di Savoia, Stanley a Speke, což jsou nejznámější vrcholky tohoto pohoří.

Ve vyšší poloze leží trvalý ledovec Elena. Ten, kdo na něj chce vylézt, si tady musí nasadit horolezecká stoupací železa a použít lana a cepíny. Dále se jde přes náhorní rovinu Stanley ke štítu Margherita na vrcholku hory Stanley, což je nejvyšší hora horského pásma Ruwenzori. Pohled z této výšky dolů na panoramatický obrázek vrcholků, údolí, lesů, bystřin a jezer opravdu vzbuzuje posvátnou úctu.

Tento horský masiv však rozhodně ještě nebyl dobyt. Pohoří Ruwenzori teprve začalo odhalovat svá tajemství. Většina tajemství o jeho geologickém složení i o tamější živočišné a rostlinné říši je dosud neznámá. Pohoří Ruwenzori tedy zůstává zahaleno rouškou tajemnosti a jeho tajemství jsou naprosto známá pouze moudrému a všemocnému Stvořiteli. Ano, on je Jediný, „jemuž patří štíty hor“. (Žalm 95:4)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 16 a 17]

1. Ruwenzori je obvykle skryto pod příkrovem hustých mraků

2. „Původce deště“ zavlažuje svá úbočí pokrytá mechem vydatnými dešti

3. Podél cesty je mnoho květin a vůní