Jak se rodiny vyrovnávají s chronickou nemocí

SLOVO vyrovnat se lze definovat jako „schopnost úspěšně zvládnout a překonat stresy, jimž je člověk vystaven“. (Taber’s Cyclopedic Medical Dictionary) Znamená to reagovat na problémy související s chronickou nemocí takovým způsobem, že dokážete do určité míry ovládat svou mysl a mít vnitřní pokoj. A vzhledem k tomu, že chronická nemoc je záležitostí celé rodiny, pak má-li to rodina úspěšně zvládnout, je nutná láskyplná a loajální pomoc každého člena. Uvažujme o některých způsobech, jak se rodiny vyrovnávají s chronickou nemocí.

Hodnota informovanosti

Je možné, že chorobu nelze vyléčit, ale psychický a citový dopad nemoci se může zmenšit na minimum, když budete vědět, jak se s tím vyrovnat. To je v souladu se starověkým příslovím, které říká: „Muž s poznáním posiluje sílu.“ (Přísloví 24:5) Jakým způsobem může rodina získat informace o tom, jak se vyrovnat s chronickou nemocí?

Prvním krokem je najít sdílného a vstřícného lékaře, který je ochoten si udělat čas na to, aby pacientovi i rodině všechno pečlivě vysvětlil. „Ideální lékař se zajímá o celou rodinu a má i potřebnou lékařskou erudici,“ uvádí kniha A Special Child in the Family.

Dalším krokem je klást konkrétní otázky, abyste situaci pochopili co nejlépe. Pamatujte však, že ve styku s lékařem můžete snadno znervóznět a zapomenout, na co jste se chtěli zeptat. Jeden užitečný podnět je, napsat si otázky dopředu. Možná vás bude zvláště zajímat, co můžete očekávat vzhledem k nemoci a k léčení a co v tom můžete udělat. (Viz rámeček „Na co se rodina může zeptat lékaře“.)

Zvlášť důležité je poskytnout dostatek informací sourozencům chronicky nemocného dítěte. „Již od prvních dnů vysvětlujte, co není v pořádku,“ doporučuje jedna matka. „Jestliže děti nechápou, co se děje, snadno získají pocit, že jsou z rodinného kruhu vyřazeny.“

Některé rodiny také našly užitečné informace v místní knihovně, v knihkupectví nebo na Internetu — velmi často tak získaly o konkrétní nemoci podrobné informace.

Jak zajistit přijatelnou kvalitu života

Je jen přirozené, že členové rodiny budou chtít pacientovi zajistit přijatelnou kvalitu života. Vezměme si například Neila du Toita, o kterém byla zmínka v prvním článku. Dosud bývá svou vyčerpávající nemocí sklíčen. Přesto věnuje měsíčně 70 hodin tomu, co ho nejvíc těší — mluví s lidmi ve svém okolí o naději založené na Bibli. „Vnitřní uspokojení mi přináší i to, že poskytuji biblické poučování sboru,“ říká Neil.

K dobré kvalitě života patří také schopnost projevovat a přijímat lásku, těšit se z příjemných činností a mít naději. Pacienti rádi užívají život v té míře, v jaké jim to nemoc a léčení umožňují. Jeden otec, jehož rodina se více než 25 let potýká s nemocí, říká: „Rádi chodíme do přírody, ale vzhledem k omezením mého syna nemůžeme chodit na výlety. Děláme to tedy jinak. Vybíráme si taková místa v přírodě, kam není tak namáhavé dojít.“

Ano, nějaké schopnosti pacientům zůstávají a díky tomu mohou v určité míře mít uspokojení ze života. Mnozí z nich se mohou stále těšit z krásné podívané nebo příjemných zvuků — to závisí na povaze nemoci. Čím více cítí, že v různých ohledech mohou řídit svůj život, tím pravděpodobnější je, že jejich život bude mít přijatelnou kvalitu.

Jak zvládat obtížné emoce

Základní složkou pro to, aby se člověk s nemocí vyrovnal, je naučit se ovládat škodlivé emoce. Jednou z nich je hněv. Bible sice připouští, že člověk může mít důvod k rozčilení, ale také nás vybízí, abychom byli ‚pomalí k hněvu‘. (Přísloví 14:29) Proč je to moudré? Podle jedné encyklopedie vás hněv „může stravovat a může způsobit, že budete zahořklí, nebo vás může vést k tomu, že řeknete ošklivé věci, kterých budete později litovat“. I jediný výbuch hněvu může tak ublížit, že bude trvat dlouhou dobu, než se věci urovnají.

Bible doporučuje: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Je zřejmé, že slunci nemůžeme nijak zabránit, aby nezapadlo. Můžeme ale podniknout kroky k tomu, abychom se své ‚podrážděné nálady‘ rychle zbavili a tak již neškodili sobě ani jiným. A když se uklidníte, pravděpodobně zvládnete situaci daleko lépe.

Jako každá jiná rodina i vy budete prožívat určité výkyvy. Mnozí lidé zjišťují, že se s chronickou nemocí vyrovnají lépe, když mohou jeden druhému důvěřovat nebo když mají někoho mimo rodinný kruh, kdo je soucitný a chápavý. Přesně to zažila Katleen. Nejdříve se starala o svou matku, která měla rakovinu, a později o manžela, který měl chronickou depresi a nakonec Alzheimerovu chorobu. Katleen připouští: „Zdrojem úlevy a útěchy pro mě bylo, když jsem si mohla promluvit s chápavými přáteli.“ Rosemary, která se dva roky starala o svou matku, s tím souhlasí. „Rozhovory s upřímnou přítelkyní mi pomáhaly zachovat si vyrovnanost.“

Ať vás však nepřekvapí, když se při takovém rozhovoru nedokážete ubránit slzám. „Pláč uvolňuje napětí a bolest a pomáhá vám překonat zármutek,“ říká se v knize A Special Child in the Family.a

Udržujte si pozitivní postoj

„Vůle žít tě může posílit, když jsi nemocný,“ napsal moudrý král Šalomoun. (Přísloví 18:14, Today’s English Version) Novodobí výzkumní pracovníci si povšimli, že pacientovo očekávání — ať je negativní, či pozitivní — mívá často vliv na výsledek léčení. Jak ale může být rodina optimistická navzdory tomu, že čelí dlouhodobé nemoci?

Jestliže rodiny věnují nemoci určitou pozornost, ale zaměřují se především na to, co ještě dělat mohou, zvládají pak svoji situaci lépe. „Taková situace může vést k tomu, že budete naprosto negativní,“ připouští jeden otec, „musíte si však uvědomit, že toho ještě stále hodně máte. Ještě máte život, jeden druhého a přátele.“

Chronická nemoc se nemá brát na lehkou váhu, avšak zdravý smysl pro humor pomáhá předcházet pesimistickému duchu. Dokládá to schopnost Du Toitových brát všechno s humorem. Collette, mladší sestra Neila du Toita, říká: „Vzhledem k tomu, že jsme se naučili zvládat určité situace, dokážeme se smát věcem, které se nám stávají a které by jiné lidi mohly vyvádět z míry. Opravdu nám to pomáhá uvolnit napětí.“ Bible nás ujišťuje, že „srdce, které je radostné, působí dobro jako lék“. (Přísloví 17:22)

Nejdůležitější jsou duchovní hodnoty

Velmi důležitou součástí dobrého duchovního stavu pravého křesťana je to, aby ‚dával své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou‘. Výsledkem je podle biblického slibu to, že „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly“. (Filipanům 4:6, 7) Jedna matka, která se téměř 30 let starala o dvě chronicky nemocné děti, prohlásila: „Poznali jsme, že Jehova vám to opravdu pomůže zvládnout. Skutečně vás podepře.“

Mnohé lidi v této situaci navíc posilují biblické sliby rajské země, kde nebude bolest ani utrpení. (Zjevení 21:3, 4) „Chronická nemoc, s níž se naše rodina potýkala, nám ukázala hlubší význam Božího slibu, že ‚chromý bude šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí‘,“ říká Braam. Du Toitovi stejně jako mnoho dalších lidí dychtivě vyhlížejí dobu, kdy bude ráj a kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:24; 35:6)

Vzchopte se. Bolest a utrpení, které tíží lidstvo, jsou samy o sobě součástí dokladů, že lepší podmínky jsou již velmi blízko. (Lukáš 21:7, 10, 11) Prozatím si však může mnoho pečovatelů i pacientů vyzkoušet, že Jehova je skutečně „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 8]

Na co se rodina může zeptat lékaře

• Jak se nemoc bude vyvíjet a v co vyústí?

• Jaké bude mít příznaky a jak se dají zvládnout?

• Jaké alternativní možnosti léčby existují?

• Jaké jsou případné vedlejší účinky, nebezpečí a výhody jednotlivých druhů léčby?

• Co lze dělat a čemu se vyhnout, aby se situace zlepšila?

[Rámeček a obrázek na straně 11]

Jak můžete pomoci

Někteří lidé mohou mít zábrany navštívit nemocného nebo nabídnout pomoc, protože nevědí, co říci nebo jak se v takové situaci chovat. Jiní zase mohou mít sklon vyvíjet nátlak a vnucovat druhým to, co sami pokládají za užitečné, což může ještě zhoršit napětí, které rodina prožívá. Jak tedy můžete pomoci členům rodiny, kde je někdo chronicky nemocný, aniž byste zasahovali do jejich soukromí?

S účastí naslouchejte. ‚Buďte rychlí k slyšení,‘ říká Jakub 1:19. Projevte zájem tím, že budete dobrým posluchačem, a umožněte členům rodiny, aby se vypovídali, pokud oni chtějí mluvit. Když budou cítit, že jim projevujete „soucítění“, je pravděpodobnější, že se vám svěří. (1. Petra 3:8) Pamatujte však, že jednotliví lidé či rodiny nereagují na chronickou nemoc stejným způsobem. Proto „pokud skutečně nevíte o nemoci nebo o situaci všechno, nedávejte žádné rady,“ říká Katleen, která se starala o matku a později o svého chronicky nemocného manžela. (Přísloví 10:19) A pamatujte, že i v případě, kdy o tom něco víte, se pacient i rodina možná rozhodnou, že se vás nebudou ptát na radu nebo vaši radu nepřijmou.

Nabídněte praktickou pomoc. Respektujte potřebu rodinného soukromí, ale buďte po ruce, když vás opravdu potřebují. (1. Korinťanům 10:24) Braam, kterého jsme citovali v této sérii článků, říká: „Naši křesťanští přátelé nám nesmírně pomohli. Například když byla Michelle v kritickému stavu a my jsme kvůli tomu spali v nemocnici, byli tam s námi celou noc vždy nejméně čtyři přátelé a někdy jich bylo až šest. Kdykoli jsme potřebovali pomoc, byla po ruce.“ Braamova manželka Ann dodává: „Tehdy byla hrozně studená zima a přátelé nám dva týdny nosili každý den jinou polévku. Sílu nám dodávala horká polévka a spousta vřelé lásky.“

Modlete se s nimi. Někdy je možné v praktickém ohledu pomoci jen málo nebo vůbec. Máloco však pacienta a členy jeho rodiny posílí tak jako povzbudivá biblická myšlenka nebo to, když se s nimi upřímně pomodlíte. (Jakub 5:16) „Nikdy nepodceňujte to, jakou sílu má modlitba za nemocného i za členy jeho rodiny a také to, když se modlíte s nimi,“ říká osmnáctiletý Nicolas, jehož matka trpí chronickou depresí.

Ano, správný druh podpory může rodinám značně pomoci, aby se vyrovnaly se stresem souvisejícím s chronickou nemocí. Bible to vyjadřuje takto: „V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“ (Přísloví 17:17, Ekumenický překlad)

[Rámeček a obrázek na straně 12]

Když je nemoc v konečném stadiu

Některé rodiny mají zábrany diskutovat o blížící se smrti milovaného člověka, který je nevyléčitelně nemocný. Kniha Caring—How to Cope (Jak zvládnout péči o nemocného) však uvádí, že „pocity paniky se mohou zmírnit, když máte představu o tom, co lze očekávat a co byste měli dělat“. Konkrétní kroky se sice liší podle místních zákonů a zvyků, ale uvádíme několik podnětů, o nichž mohou členové rodiny uvažovat, když doma ošetřují někoho, kdo je smrtelně nemocný.

Co udělat předem

 1. Zeptejte se lékaře, co lze očekávat v posledních dnech a hodinách a co je třeba udělat, pokud ke smrti dojde v noci.

 2. Udělejte si seznam lidí, které je třeba o smrti informovat.

 3. Uvažujte o tom, jak proběhne pohřeb:

• Jaká jsou pacientova přání?

• Pohřeb nebo zpopelnění? Porovnejte ceny a služby různých pohřebních ústavů.

• Kdy by měl pohřeb proběhnout? Poskytněte nějaký čas na to, aby mohli příbuzní přicestovat.

• Kdo vykoná smuteční nebo vzpomínkový obřad?

• Kde to proběhne?

 4. I když je pacient utlumen, může přesto vnímat, co se kolem něj děje a o čem se mluví. Dávejte si pozor, abyste před ním neřekli něco, co nechcete, aby slyšel. Možná jej budete chtít ukonejšit pokojnou mluvou a tím, že ho držíte za ruku.

Když blízký zemře

Uvádíme několik podnětů, co mohou udělat druzí, aby rodině pomohli:

 1. Dejte členům rodiny rozumný čas na to, aby byli se zemřelým o samotě, a mohli se tak začít vyrovnávat s jeho smrtí.

 2. Modlete se s nimi.

 3. Když jsou s tím členové rodiny trochu smířeni, možná ocení, že jim připomenete toto:

• Lékař má potvrdit smrt a vystavit úmrtní list.

• Zaměstnanci pohřebního ústavu, márnice nebo krematoria se mají postarat o tělo.

• Příbuzní a přátelé. (Můžete jim taktně říci něco jako: „Volám v souvislosti s [pacientovo jméno]. Je mi to líto, ale mám špatnou zprávu. Jak víte, bojoval již nějakou dobu s [nemoc] a [kdy a kde] zemřel.“)

• Dát do redakce novin úmrtní oznámení, pokud si to rodina přeje.

 4. Rodina možná bude chtít, aby jim někdo pomohl dokončit přípravy pohřbu.

[Obrázek na straně 9]

Členové rodiny by měli dělat, co mohou, aby pacientovi zajistili přijatelnou kvalitu života

[Obrázek na straně 10]

Společná modlitba se členy rodiny jim může pomoci, aby situaci zvládli