Po sérii explozí

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V EKVÁDORU

BYLO 20. listopadu roku 2002. V ekvádorském městě Riobamba, které leží v Andách v nadmořské výšce 2 700 metrů a má 124 000 obyvatel, byl krásný den. Na modré obloze se vznášely bílé načechrané mráčky. Okolní sopky, jejichž vrcholy byly pokryté sněhem, vypadaly tak krásně jako na pohlednici. Lidé se to odpoledne věnovali každodenním činnostem a netušili, že poklidná scenérie města se zanedlouho drasticky změní. Náhle se ozval ohlušující výbuch. Okna a podlahy se zachvěly a nad městem se rychle začal zvedat zlověstný hřibovitý oblak.

Během deseti minut se ozval druhý výbuch, který byl doprovázen mohutnou tlakovou vlnou, jež tříštila okna a vytrhávala dveře z veřejí. Objevil se obrovitý vířící mrak kouře a ohně, proti kterému ten první oblak vypadal jako trpaslík. Následovala série dalších explozí a záblesků.

José a jeho manželka Ana, kterým je přes šedesát let a jsou svědky Jehovovými, bydleli asi 400 metrů od místa výbuchu. Exploze byla tak silná, že je srazila na podlahu. Ana stála blízko vstupních dveří, které vyletěly z pantů a narazily do protější zdi. Když vyděšení manželé spěchali do zadní části svého domku, začal se na ně hroutit strop. Přesto se jim podařilo uniknout na malou terasu za domem, kde se přitiskli k sobě a začali se modlit. Naštěstí asi o patnáct minut později přijel jejich syn a odvezl je autem do bezpečí.

Ne všichni ale vyvázli tak snadno. Vypukla panika a davy lidí prchaly z města. Všude bylo plno křiku a nářku. Někteří lidé padali na rozbité sklo, které leželo na chodnících. Osobní i nákladní auta a autobusy se nebezpečnou rychlostí řítily ven z města. Někteří řidiči dokonce projížděli jednosměrnými ulicemi v protisměru. Mnohým z těch, kdo utíkali ze škol a ze zaměstnání, trvalo téměř 24 hodin, než zjistili, jak jsou na tom členové jejich rodiny.

Co bylo příčinou této katastrofy? Požár v podzemním vojenském skladišti na nedaleké vojenské základně. Vyvolal ohromnou řetězovou reakci, při které vybuchovaly světlice, ruční a minometné granáty a tankové střely. Exploze pokračovaly a policisté pomocí tlampačů oznamovali, že město musí být evakuováno do vzdálenosti nejméně patnácti kilometrů.

Riobamba byla brzy vylidněná. Podél silnic vedoucích z města postávaly tisíce místních obyvatel, kteří se za chladné noci tiskli k sobě, protože mnozí z nich neměli teplé oblečení. Po několika hodinách začaly exploze konečně slábnout. Teplota se blížila bodu mrazu, a tak se někteří lidé začali opatrně vracet do města. Když se rozednilo, mnozí našli svůj dům těžce poškozený — rozbitá okna a dveře, poničené střechy, stropy a zdi. Jedna rodina zjistila, že v matraci v jejich ložnici byly zabodány dýkovité kusy skleněných střepů. Jiní našli ve svých domech i v okolí střepiny z vybuchlé munice.

První zpráva uvedla, že o život přišlo nejméně sedm lidí, 538 jich bylo zraněno a poničeno bylo 18 000 domů. V oblasti výbuchu žilo 950 svědků Jehovových. Nikdo z nich nezahynul, ale dva měli těžké řezné rány.

Pomoc pro postižené

Ráno po tom, co výbuchy utichly, začali starší z místních sborů svědků Jehovových navštěvovat křesťanské bratry, aby zjistili, zda jsou v pořádku. Později během dne se cestující služebník svědků Jehovových setkal se staršími z 13 místních a okolních sborů, aby se zjistilo, kdo je zraněn a jaký je rozsah škod. Povzbudil starší, aby se postarali o citové a duchovní potřeby těch, kdo byli katastrofou postiženi. Nesmírně důležité bylo, aby se i za tak obtížných okolností všichni účastnili křesťanských shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25) V místních sborech se proto večer po katastrofě konala naplánovaná shromáždění.

Ve čtvrtek a v pátek byla sestavena podrobná zpráva o škodách na domech svědků a byla poslána do ekvádorské odbočky svědků Jehovových v Guayaquilu. Ve zprávě se psalo, že je naléhavě nutné utěsnit stovky rozbitých oken, aby lidé byli ochráněni před chladem. Během několika hodin odbočka nakoupila velké role průhledné plastové fólie, lepicí pásky a ocelové hřebíky, aby bylo možné začít s provizorními opravami.

Nákladní auto s materiálem z odbočky přijelo v sobotu v devět hodin dopoledne. Svědkové Jehovovi, muži i ženy, už pomáhali svým spoluvěřícím odstranit rozbité sklo, aby bylo možné dát do oken fólii. Centrem činnosti se stal místní sál Království. Na podlahu svědkové udělali značky, podle kterých bylo možné fólii rychle řezat. Od pracovníků humanitární pomoci dostali měřicí pásma, takže bylo možné fólii rozměřit, nařezat a pak dopravit k jiným skupinám svědků, kteří již čekali, aby ji mohli dát do oken.

José, o kterém jsme se již zmínili, vypráví: „Když jsme odpoledne následující den po explozi dorazili domů, bratři tam už odklízeli trosky. V sobotu přišel soused, pochválil, jak dobře je v oknech nainstalována fólie, a zeptal se: ‚Kolik tě tohle všechno stálo?‘“ Moc se divil, když se dozvěděl, že to bylo uděláno bezplatně.

Do sobotního večera asi 200 dobrovolníků z místních sborů zakrylo okna v 91 domech svědků. Pomoc dostali i mnozí lidé, kteří nejsou svědky Jehovovými. V místních novinách byla uveřejněna fotografie domu, na kterém pracovali svědkové, a bylo tam napsáno, že pouze jeden z jeho osmi obyvatel byl svědek Jehovův.

Citová podpora

Katastrofa přirozeně způsobila velkou citovou tíseň. Na pondělí 25. listopadu v pět hodin odpoledne bylo naplánováno zvláštní shromáždění, aby místním svědkům byla poskytnuta útěcha. Přijeli tam zástupci odbočky, kteří měli shromáždění vést. Jelikož nefungoval elektrický proud, shromáždění se nemohlo konat později. Čas shromáždění tedy nebyl ideální, a proto se předpokládalo, že účast nebude příliš velká a že přijde asi 600 lidí. Sjezdový sál v Riobambě však zaplnilo 1 421 posluchačů a byli mezi nimi i lidé z okolí, kteří nejsou svědky Jehovovými. Hlavním textem, který byl na programu rozebírán, byl Žalm 4:8: „V pokoji si lehnu a budu spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ Všichni přítomní byli za tento utěšující duchovní program velmi vděční.

Na závěr byly rodičům rozdány stovky kopií článku „Jak pomoci svému dítěti vyrovnat se s přírodní katastrofou“, který vyšel v Probuďte se! z 22. června 1996. V jednom z odstavců článku se píše:

„Federální úřad civilní obrany USA (FEMA) uvádí, že bezprostředně po katastrofě se děti obvykle bojí — 1. že zůstanou samy, 2. že budou odděleny od rodiny, 3. že k té katastrofě dojde znovu a 4. že někdo bude zraněn nebo zabit.“ Na základě tohoto článku byli rodiče naléhavě povzbuzeni k tomu, aby se řídili následujícími body:

1. Snažte se udržet rodinu pohromadě.

2. Udělejte si čas na to, abyste dětem v klidu vysvětlili, jaká je situace.

3. Povzbuzujte děti, aby mluvily o tom, co cítí.

4. Zapojte děti do úklidových prací.

Další kopie tohoto článku z Probuďte se! později dostali sousedé a lidé, s nimiž se vedou biblická studia.

Tři týdny po explozích byl nakoupen materiál k provedení trvalých oprav, jako bylo například vsazení nových oken, opravy stropů a střech. Během dalších tří týdnů byly práce dokončeny, včetně opravy dvou sálů Království. Reakcí na tato láskyplná opatření bylo mnoho projevů vděčnosti.

V těchto „posledních dnech“ jsou nejrůznější neštěstí běžná. (2. Timoteovi 3:1–5) Pomoc, kterou svědkové Jehovovi poskytují sobě navzájem i svým bližním, je svědectvím o síle pravého křesťanství. José to pěkně vyjádřil těmito slovy: „Jehovova organizace neotálí s pomocí, když jsme v nouzi.“

[Obrázky na straně 15]

Asi 200 dobrovolníků se nabídlo pro úklidové práce.Vyrobili a vsadili nová okna a vyměnili střechy