Co říká Bible

Měli bychom používat čestné tituly?

PŘI každodenních činnostech a při kázání dobré zprávy o Božím Království křesťané v prvním století přicházeli do styku s vládními úředníky, z nichž někteří měli nižší a jiní vyšší postavení. Mezi sebou Ježíšovi následovníci nepoužívali tituly, aby rozlišovali, jaké má kdo společenské postavení. Tehdy však bylo běžné, že ty, kdo měli určitou moc, lidé oslovovali titulem. Například římský císař byl nazýván „Vznešený“. (Skutky 25:21)

A co Ježíšovi učedníci? Používali při kontaktu s vládními úředníky čestné tituly? A měli bychom je používat my?

Čest neznamená souhlas

Apoštol Pavel svým spoluvěřícím napsal: „Dávejte všem, co jim patří: . . . čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest.“ (Římanům 13:7) To se vztahuje i na používání titulů. Dnes se v kontaktu s lidmi, kteří zastávají určité postavení, běžně používají příslušná oslovení, například ‚pane starosto‘ nebo ‚pane ministře‘. Někdo se ale možná zeptá: ‚Proč mám toho člověka titulovat, když si myslím, že nejedná čestně nebo správně?‘

Mnozí veřejní činitelé svou funkci vykonávají svědomitě, ale ne všichni vzbuzují důvěru. I přesto nás Bible vybízí, abychom se králům a panovníkům podřizovali „kvůli Pánu“. (1. Petra 2:13, 14) Když budeme mít na mysli, že Bůh připouští, aby daný člověk měl určité postavení, bude nás to podněcovat, abychom mu dávali najevo úctu a čest, které mu patří. (Římanům 13:1)

Jeho morální kvality nejsou v tomto ohledu rozhodující. Když ho oslovíme čestným titulem, neznamená to, že s jeho chováním souhlasíme. To je vidět z jedné události v životě apoštola Pavla.

Jednání apoštola Pavla

Apoštol Pavel byl na základě falešného obvinění zatčen v Jeruzalémě a předveden před Felixe, který byl místodržitelem Judeje. O Felixovi se sotva dalo říct, že to byl příkladný veřejný činitel. Římský historik Tacitus ho popsal jako člověka, který si „myslel, že může beztrestně spáchat cokoli zlého“. Jeho hlavním zájmem nebylo prosazovat spravedlnost, ale přijímat úplatky. Přesto Pavel během dvou let, kdy byl ve vazbě, tomuto vládci i dvěma mužům, se kterými často mluvil, prokazoval úctu. Felix si dělal naděje, že od Pavla dostane nějaké peníze, což se ani jednou nestalo. Pavel však tyto příležitosti využil k vydávání svědectví. (Skutky 24:26)

Po Felixovi nastoupil do úřadu místodržitele Festus, a ten se dozvěděl o Pavlově případu v Cesareji. Chtěl se zavděčit židovským vůdcům, a proto navrhl, aby se tato záležitost řešila v Jeruzalémě. Pavel však věděl, že tam nemůže očekávat spravedlivý soud, a tak využil svého římského občanství a prohlásil: „Odvolávám se k césarovi!“ (Skutky 25:11)

Festus nevěděl, jak by césarovi vysvětlil obvinění, která byla proti Pavlovi vznesena. Pomohlo mu tedy, když na zdvořilostní návštěvu přijel král Agrippa II. a dal najevo, že tento případ ho zajímá. Následující den král s velkou okázalostí a v doprovodu vojenských velitelů a místních vznešených mužů vstoupil do audienční síně. (Skutky 25:13–23)

Když byl Pavel vyzván, aby promluvil, začal svou řeč oslovením „králi“ a dále uznal, že Agrippa je znalcem zvyků i sporů mezi Židy. (Skutky 26:2, 3) V té době bylo všeobecně známo, že Agrippa má skandální krvesmilný vztah se svou sestrou. Pavel o této jeho špatné pověsti určitě věděl. Přesto mu prokázal úctu jako králi.

Během Pavlovy obhajoby Festus zvolal: „Šílíš, Pavle!“ Pavel se nerozzlobil, ale odpověděl mírně a oslovil ho „Vaše Excelence“. (Skutky 26:24, 25) Prokázal mu čest, která k jeho postavení patřila. Vzniká však otázka, zda čest prokazovaná lidem ve vysokém postavení má své hranice.

Relativní čest

Autorita vlád je relativní, jak je to vidět z dopisu Římanům 13:1, kde je napsáno: „Existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Čest prokazovaná vládním představitelům je tedy také relativní. Její hranice stanovil Ježíš, když svým následovníkům řekl: „Nenechte [se] nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, Kristus.“ (Matouš 23:8–10)

V otázce prokazování náležité úcty je tedy důležité, zda jde o titul světský, nebo náboženský. Pokud člověk v určitém úředním postavení používá náboženský titul, Pavlova rada, abychom lidem v postavení prokazovali čest, se na takovou situaci nevztahuje. Každý, kdo se touto radou řídí, bude s těmito lidmi jednat uctivě, nicméně biblicky školené svědomí by ho mělo vést k tomu, aby nepoužíval žádné náboženské tituly, protože má ‚splácet Boží věci Bohu‘. (Matouš 22:21)

ZAJÍMALO BY VÁS?

◼ Jaký postoj ke světským autoritám měli Ježíšovi následovníci? (Římanům 13:7)

◼ Používal Pavel čestné tituly při oslovení vládních představitelů? (Skutky 25:11; 26:2, 25)

◼ Používání jakých titulů Ježíš neschválil? (Matouš 23:8–10)

[Obrázek na straně 20 a 21]

Jak Pavel oslovil Agrippu?