1. kapitola
Život má skutečně smysl
1, 2. Jaké znepokojující otázky mohou trápit i toho, kdo je v životě šťastný? (Kazatel 1:2–4, 10, 11)
JAK je nádherné žít a vědět, že děláme něco užitečného a že život má skutečně smysl! Nikdo se jistě neraduje ze života, který nemá žádný cíl — ze života, který nemá smysl.
2 Na celé zemi žijí milióny lidí, kteří tvrdě pracují a pokoušejí se najít v životě štěstí. Tu však přichází chvíle, kdy se pozastaví a kladou si otázku: „Kam vlastně směřují?“ Zdálo by se, že smyslem života je prožít zde několik krátkých let, vychovat děti, které by nesly dál otcovské jméno, a potom se dívat, jak děti nastupují stejný životní koloběh. Nemá život opravdu jiný, hlubší smysl?
3, 4. (a) Co může náhle změnit všechny naše životní plány? (Žalm 90:10) (b) Jaká otázka vyvstává, jestliže si přejeme, aby náš život měl více smyslu?
3 Lidé také poznali, že výsledek celoživotního snažení zničí velmi často nějaká hospodářská krize, válka nebo jiné neštěstí. A co je ještě smutnější, život se nám zdá být žalostně prázdný a beznadějný, ztratíme-li náhle někoho milovaného, ať už následkem nemoci, nehody nebo zločinu. A i když se nám všechno daří, život nám připadá příliš krátký. Srovnáme-li jej s nekonečně trvajícím vesmírem, je lidský život jen jako pouhé tiknutí hodin.
4 Určitě je zde pro lidstvo připraveno něco lepšího, něco, co může dát našemu životu opravdový smysl. Je-li tomu tak, co to je? Chceme-li dostat odpověď na tuto otázku, je nutné si nejdříve zodpovědět otázku mnohem základnější: Je tento vesmír a vše živé v něm výtvorem vynikajícího tvůrce, Boha?
EXISTUJE TVŮRCE, KTERÝ VŠEMU DÁVÁ SMYSL?
5. Jak může působit na život náš i na život těch, kteří žijí v našem okolí, nejistota a pochybnosti o tom, zda existuje nějaký stvořitel?
5 Náš názor na původ věcí může mít daleko větší vliv na to, jak se díváme na život i na svůj vztah k ostatním lidem, než si možná myslíme. Nejistota v tom, zda existuje stvořitel vesmíru, má vliv i na to, že si nejsme jisti, má-li život opravdu nějaký smysl. Nemusí nám být zároveň také jasné, jaké máme vlastně závazky vůči druhým lidem. K čemu to potom vede? Nuže, tápeme-li v této věci, potom každý z nás žije tak, jak to sám považuje za nejlepší. To znamená, že nemáme přesné měřítko toho, co je správné a co špatné, žádný opravdový smysl pro odpovědnost vůči druhým lidem. Není těžké poznat, kolik problémů to může přinést a jak zhoubný vliv to může mít na naši radost ze života.
6, 7. (a) Proč někteří lidé tvrdí, že neexistuje žádný stvořitel, a co přesto mohou přehlížet? (b) K jakým závěrům ohledně stvořitele můžeme logicky dojít, srovnáme-li vesmír s hodinkami? (Izaiáš 40:26)
6 Jaký existuje tedy základ pro víru ve vynikajícího architekta a tvůrce, v Boha, který dává všemu smysl? Mnozí lidé, kteří vidí kolem sebe tolik nespravedlnosti a utrpení, tvrdí, že žádný stvořitel neexistuje. Přehlížejí však, že je zde mnoho věcí, které se nedají vysvětlit jinak než stvořením. Ukážeme-li například někomu hodinky a budeme-li mu tvrdit, že tyto hodinky nemají žádného tvůrce, pravděpodobně nám nebude věřit. Bezpochyby bude tvrdit, že tento přístroj na měření času slouží jednomu určitému účelu, který zpětně poukazuje na to, že i jeho tvůrce tento účel znal. Co potom řekneme nesrovnatelně složitějšímu a bázeň vzbuzujícímu vesmíru kolem nás? Problém tedy spočívá zřejmě v tom, že mnozí nerozumějí účelu, který stvořitel sledoval. Podívejme se tedy na několik důkazů toho, že musí existovat stvořitel, který všemu dává smysl.
7 Nebeská tělesa se pohybují po svých rozlehlých drahách nesmírnou rychlostí a s ohromující přesností už po nespočetné milióny let. Planety obíhají kolem Slunce v přesně stanoveném pořádku; bezpočetné hvězdy a jiná nebeská tělesa tvoří galaxie a dokonce i shluky galaxií. Ve srovnání s jejich obrovitostí a přitom úžasnou přesností pohybu se nejdokonalejší hodinky zdají být velmi primitivní. Nepudí nás to položit si otázku: „Jak to, že takové hodinky musely mít svého tvůrce, ale daleko úžasnější a přesnější vesmír jej nemá?“ A dále: „Je možné, aby něco tak složitého a přitom tak přesného nesloužilo žádnému účelu?“
8. Proč odporuje skutečnostem tvrzení, že vesmír vznikl náhodou nebo působením nějakých slepých sil? (Židům 3:4)
8 Kdo by chtěl tvrdit, že celá tato přesnost a pořádek vznikly náhodou nebo působením nějakých slepých sil, bude odporovat všem skutečnostem. Slyšeli jsme někdy, že to, co zrcadlí určitý řád, vzniklo pouhou náhodou? Ať už je to cokoli — stroj, výrobní linka, dům nebo jen primitivní koště — vše má svého tvůrce. Je to člověk. Neživá věc se nikdy sama nemůže uspořádat v produkt nebo proces, který zrcadlí řád. Bez ohledu na čas, který bychom k tomu vyhradili, vanoucí větry nebo vzdouvající se vody nikdy nevytvoří z hmoty ani ten nejjednodušší stroj. Vše, co slouží nějakému účelu, předpokládá inteligentního organizátora a tvůrce.
9. Jak dokazuje výskyt radioaktivních látek, že hmota neexistovala odevždy?
9 Předpokládejme, že zastáváme názor, podle něhož neexistuje žádný stvořitel. Potom bychom byli nuceni přiznat, že vesmír existoval odevždy, že hmota je věčná. A přece máme jasné důkazy pro to, že kdysi hmota neexistovala. Víme například, že některé chemické prvky na zemi jsou nestabilní, to znamená, že jsou radioaktivní. Například uran vysílá tak dlouho radioaktivní částice, dokud se sám nezmění v olovo. Kdyby však hmota existovala odevždy, neměli bychom dnes kolem sebe žádné radioaktivní prvky. Celá radioaktivita by „vyprchala“ už před dávnou dobou, stejně jako za nějaký čas vyteče všechna voda z děravého sudu.
10. Jak dokazuje existence různých teplot, že vesmír měl svůj počátek?
10 Jiným důkazem je existence rozdílných teplot ve vesmíru, od spalujícího žáru slunce až po třeskutý mráz mezihvězdného prostoru. Vědou potvrzené tepelné zákony (tzv. termodynamické zákony) stanoví, že teplo se šíří vždy z teplejšího tělesa na těleso studenější, a to tak dlouho, dokud obě tělesa nemají stejnou teplotu. Kdyby tedy vesmír i hmota existovaly odevždy, potom by (podle termodynamických zákonů) musela být všude stejná teplota, a to teplota velmi nízká! Naštěstí tomu tak není. Naše Slunce neustále vyzařuje teplo a energii, stejně jako to činí myriády dalších hvězd. To dokazuje, že vesmír i hmota v něm mají svůj počátek.
11, 12. K jakému závěru nás přivede studium atomu?
11 Když vědci studují hmotu, zejména však atom, nacházejí důkazy pro to, že veškerá hmota je produktem energie — a to nesmírného množství energie. Kdysi se lidé domnívali, že atom je nejjednodušší formou hmoty, že je to neviditelný stavební kámen veškeré hmoty. Ale po letech studia vědci zjišťují, že struktura atomu je tak členitá, že až dodnes nejsou schopni odhalit všechna jeho tajemství. Zdrojem nepředstavitelně velké energie, která sformovala atom a všechnu hmotu a jež uvedla celý vesmír do pohybu, musí být nepochybně osoba, jejíž myšlení je o mnoho vyšší než myšlení člověka. Ano, všechno to je mocným, faktickým důkazem, že vesmír vskutku vznikl v jistém přesném čase někdy v dávné minulosti. Byl stvořen.
12 A co planeta Země, na níž my lidé žijeme? Jaký důkaz o inteligentním stvořiteli, který všemu dává smysl, přináší její schopnost uchovat život?
SLUNCE A ZEMĚ — IDEÁLNÍ VZTAH
13, 14. Jak dokazuje Slunce, že je zde mocný, laskavý stvořitel? (Žalm 74:16)
13 Lidé postavili atomové elektrárny — nukleární reaktory — které vyrábějí více energie než jakékoli jiné prostředky. Ty však musí být pod neustálou kontrolou, aby nedošlo ke zhoubné explozi. I tak již došlo k nehodám. A tyto lidskýma rukama postavené reaktory jsou přesto nepatrné a bezvýznamné ve srovnání s naším Sluncem. Kdyby se mocné explozivní procesy Slunce vymkly kontrole, naše Země by byla v okamžiku spálena. A přece již po miliardy let je Slunce zdrojem světla a tepla, a to zjevně bez nějakých podstatných změn. Bylo vypočteno, že přeměna jediného procenta sluneční hmoty v energii by udržela stupeň současné světelné energie přinejmenším po dobu jedné miliardy let.
14 Bylo by potom rozumné, kdybychom dospěli k závěru, že lidmi postavené reaktory sice předpokládají inteligentního tvůrce, ale solární reaktor, Slunce, vznikl pouhou náhodou? Neměli bychom být spíše vděční laskavému stvořiteli za to, že vytvořil solární „reaktor“, který na naši Zemi bez jakéhokoli nebezpečí vysílá jen přesně určené množství své obrovské energie, a to na vzdálenost nějakých 150 000 000 kilometrů?
15. Jak je možno ze vzdálenosti Země od Slunce usuzovat na plánovitou účelnost?
15 Uvažujme trochu blíže o všech těch činitelích, které naší Zemi umožňují využívat sluneční energii způsobem, jenž zajišťuje další existenci života. Vzdálenost Země od Slunce je naprosto přesná: kdyby bylo Slunce k Zemi blíž, Země by byla pro život příliš horká; kdyby bylo dál, byla by příliš studená.
16. (a) Jak souvisí otáčení Země kolem své osy s opatřováním potravy pro lidi a zvířata? (Žalm 104:14, 19–22) (b) Jakému užitečnému účelu slouží sklon zemské osy? (1. Mojžíšova 1:14; 8:22)
16 Rychlost zemské rotace způsobuje, že celá Země je vystavena střídavým periodám dne a noci, které umožňují svou správnou délkou růst rostlin. Rostliny využívají sluneční energie k přeměně vody a kysličníku uhličitému v cukry. Tento proces, tzv. fotosyntéza, je životně důležitý pro výrobu potravy, a to jak pro zvířata, tak pro lidi. (1. Mojž. 1:29, 30) Sklon zemské osy v pevně stanoveném směru a v úhlu dvacet tři a půl stupně vůči rovině zemské dráhy způsobuje jednotlivá roční období. Čas, v němž Země oběhne kolem Slunce, dává ročním obdobím tu správnou délku. Tím, že v různých částech země víceméně kolísá délka dne a ročního období, je však rozmanitému rostlinstvu dodáváno požadované množství energie nutné k růstu.
NAŠE OVZDUŠÍ — IDEÁLNÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
17. Jak Slunce a zemské ovzduší poskytují ochranu před zhoubnými účinky slunečního záření?
17 Kdyby se některý z výše uvedených činitelů nějak výrazně změnil, znamenalo by to pro celý život na Zemi katastrofu. A přece je to jen zlomek toho, co je k životu nutné. Bez ovzduší, které obklopuje naši Zemi, by například sluneční světlo a teplo bylo nejen neužitečné, ale dokonce nebezpečné. Ovzduší Země chrání život před smrtícími paprsky. A samotné sluneční záření způsobuje, že v ovzduší se vytváří vrstva ozónu — určitého stavu kyslíku — která nepropouští životu nebezpečné ultrafialové paprsky.
18. Stalo se to pouhou „náhodou“, že je v zemském ovzduší dostatek kyslíku, který je značně zředěn dusíkem? Vysvětli to.
18 K zachování života je rovněž velmi důležité složení zemské atmosféry. My lidé nemůžeme například žít bez kyslíku. Když nevdechujeme jen po několik málo minut kyslík, dochází k vážnému poškození mozku. Obvykle následuje smrt. Není potom velmi dobré, že naše ovzduší obsahuje velké množství kyslíku? Ale kyslík zároveň umožňuje hoření. Příliš velké množství tohoto plynu v našem okolí by mohlo život zničit; byli bychom v neustálém nebezpečí, že shoříme. Proč se to nestane? Protože kyslík v našem ovzduší je do značné míry zředěn dusíkem, plynem chemicky poměrně neaktivním.
19. K jakým závěrům můžeme dojít, srovnáme-li atmosféru Slunce s atmosférou Země?
19 A ovzduší navíc bylo namícháno jakoby podle nejlepšího „receptu“, a tak ve správném poměru obsahuje i další důležité složky — kysličník uhličitý, vodní páry atd. Slunce potřebuje atmosféru, která se z největší části skládá z vodíku, ale kdyby měla výbušnou vodíkovou atmosféru naše Země, hrozilo by neustálé nebezpečí. Jak by byla možná bez cílevědomého, činného stvořitele, který všemu dává smysl, existence takové rovnováhy či „spolupráce“ mezi ovzduším Země a ovzduším Slunce, kdy Země je tak obdivuhodně uzpůsobena k životu, zatímco velmi vzdálené Slunce je vybaveno k tomu, aby tento život udržovalo?
VODA — TEKUTINA POTŘEBNÁ K UDRŽENÍ ŽIVOTA
20, 21. (a) Velkým množstvím jaké životně důležité látky je Země mezi ostatními planetami jedinečná? (b) K jakým užitečným účelům slouží obrovské oceány?
20 K životu potřebujeme nejenom ovzduší, které má vhodné složení plynů, ale i vodu v její normální, tekuté podobě — a potřebujeme jí velké množství. Země je mezi všemi planetami v tomto ohledu jedinečná. Nesmírný obsah oceánů je základem pro koloběh vody, který umožňuje růst rostlin. Oceány rovněž brání extrémním teplotním výkyvům.
21 Bez oceánů by zanikl i jiný koloběh — koloběh kyslíku a kysličníku uhličitého. Kyslík je nutný k životu živočichů, kysličník uhličitý k životu rostlin. Oceány pohlcují a uvolňují miliardy tun kysličníku uhličitého a tím neustále udržují potřebné množství v rovnováze. Oceány jsou ovšem také zdrojem velkého nerostného a živočišného bohatství. — 5. Mojžíšova 33:19.
22. Proč je voda tak cenná k výživě rostlin a živočichů?
22 Voda je jedinečná, ano „zázračná“ tekutina. Má ze všech kapalin největší rozpouštěcí schopnost. Může proto vstřebat množství chemických sloučenin, které jsou potřebné k rostlinnému životu. Voda prostupuje zemí a rozpouští v ní chemikálie potřebné k životu. Při svém oběhu potom roznáší tyto živiny do různých částí rostlin. (Izaiáš 55:10) Voda je základní složkou krve, která roznáší životodárnou výživu do buněk lidských a zvířecích těl. Naše těla jsou ve skutečnosti složena ze 70 procent vody.
23. Proč je pro náš život důležité, že voda v širokém teplotním rozsahu zůstává tekutá?
23 Pozoruhodné je i to, že voda zůstává tekutá v širokém rozsahu normálních teplot. Kdyby se vypařovala rychleji, déšť by nemohl zůstat na zemi nebo v ní, aby rozpustil nerosty a dopravil je do rostlin. Rostliny by rychle ztratily svou vlhkost a velká území by se stala pouštěmi. Kdyby měla voda bod varu nižší, než je tomu dnes, hrozilo by nebezpečí, že se začne naše krev vařit, když bychom byli vystaveni horkým slunečním paprskům. Kdyby voda mrzla neboli tuhla dříve, potom by velmi málo pršelo a rostliny by odumřely.
24. Jakému účelu slouží okolnost, že se voda při mrznutí rozpíná?
24 A navíc, voda se při tuhnutí v led mírně rozpíná, a tak led na vodní hladině plave, místo aby klesal ke dnu. To znemožňuje, aby jezera a jiné velké vodní nádrže promrzaly až do dna a zničil se tak život v nich. Tato rozpínavost hraje i důležitou úlohu při vzniku půdy. Voda totiž vniká do skalních puklin a štěrbin, při mrznutí se rozpíná a drtí skály na jemnou ornou půdu — a to vše bez jakéhokoli zásahu lidské ruky.
25. K jakému závěru dojdeme, pomyslíme-li na to, jak obrovské zásoby vody má Země? (Jeremiáš 10:12, 13)
25 Jak k tomu došlo, že je na Zemi ze všech ostatních kapalin takové množství hodnotné vody? Jistě se to nestalo náhodou. Toto opatření musí být dílem vynikajícího stvořitele — dílem toho, který se opravdu stará o své živé stvoření zde na Zemi!
NEPOCHYBNÉ DŮKAZY
26. I když je Bůh lidským očím neviditelný, jak můžeme vědět, že takový vynikající konstruktér a tvůrce existuje?
26 Ano, ten, kdo do hloubky uvažuje nad viditelnými důkazy kolem sebe, může poznat, že zde musí být nějaká vysoce inteligentní Osobnost, nějaký vynikající Konstruktér a Tvůrce. I když tento laskavý konstruktér není viditelný lidským očím, „jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství.“ — Římanům 1:20.
27. Proč není rozumné chtít Boha vidět, než uvěříme v jeho existenci?
27 Někteří lidé se dožadují toho, aby Boha viděli, než uvěří tomu, že existuje. Je však logické chtít vidět toho, kdo stvořil všechny ty podivuhodné věci kolem nás? Stěží se vydržíme dívat přímo do slunce a nepochybně bychom oslepli a shořeli, kdyby nějaké větší slunce bylo tak blízko naší Země, jako je naše Slunce. Jaký jas by potom musel vyzařovat stvořitel všech těchto sluncí, kdyby se měl zjevit lidským očím? Bůh odpověděl Mojžíšovi, který chtěl vidět jeho slávu: „Nejsi schopen vidět mou tvář, neboť žádný člověk mne nemůže vidět a přece žít.“ — 2. Mojžíšova 33:20.
28. Jaké důkazy pro existenci milujícího a starostlivého stvořitele vidíme v souladu s Římany 1:20, pozorujeme-li vesmír?
28 Jestliže však použijeme svou schopnost přemýšlet, můžeme v celém stvoření pozorovat projevy nekonečné síly a známky určitého řízení. Náhoda nebo nějaké slepé síly nejsou schopny cílevědomě řídit nebo stanovit nějaké zákony. Existence zákonů a řízení je důkazem neviditelných vlastností vynikajícího stvořitele. Rovněž tak péče, s jakou byl vesmír (včetně našeho slunečního systému a Země) vytvořen a s jakou péčí byly opatřeny všechny věci potřebné pro život lidstva, zrcadlí velkou lásku a hluboký zájem. To jsou rysy, které mohou být vlastní jen inteligentní a soucitné osobnosti.
29. Jestliže jsme došli k závěru, že existuje velký stvořitel, jaké další otázky si zaslouží naši pozornost?
29 Stará se však Bůh i dnes o své stvoření? Když jednou vesmír naplánoval a pak vytvořil, má o něj ještě stále zájem? Existuje z Božího stanoviska pro člověka nějaká budoucnost? Dal každé osobě, která žila nebo žije, nějaký smysl života?