3. kapitola
Naděje s jistou zárukou
1–3. (a) Proč nestačí pouhá víra v Boží existenci, abychom měli božské schválení? (b) Čemu musíme podle Židům 11:6 věřit a proč je to důležité?
MNOHO lidí tvrdí, že věří v Boží existenci. Ale žít způsobem, kterým lze dosáhnout božského schválení, vyžaduje daleko více. Musíme být pevně přesvědčeni, že všechno utrpení, které by nás mohlo postihnout, není ničím ve srovnání s velkolepými požehnáními, která všemohoucí Bůh poskytne svým služebníkům.
2 Proto rovněž nestačí, abychom sloužili svému stvořiteli pouze z pocitu povinnosti, protože je naším životodárcem. Pouhý pocit povinnosti není dostatečně silný, abychom zůstali věrní ve všech zkouškách, které nás mohou potkat — jsme-li vystaveni tělesnému a slovnímu napadání, nemocem, zklamání, hospodářským těžkostem. To může dokázat jedině vřelá, nezlomná láska k našemu nebeskému Otci.
3 Abychom měli tento druh lásky k Bohu, musíme věřit, že on sám miluje, že je dobrý a štědrý. Bible ukazuje, že taková víra je pro křesťany naprosto nezbytná. Říká: „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Židům 11:6) Jakékoli podceňování Božího slibu, že požehná svým služebníkům, zkresluje poznání o něm. Může nám to zabránit, abychom považovali Jehovu za Boha, který hluboce oceňuje znamenité skutky svého lidu. (Židům 6:10) Naproti tomu naše pevné přesvědčení, že Nejvyšší je dárcem odměny, v nás vzbuzuje odezvu v podobě vděčnosti, která nás podněcuje k tomu, abychom se mu chtěli líbit.
‚CHRÁNĚNI K ZÁCHRANĚ‘
4. Jak nám Jehova Bůh pomáhá získat záchranu a co bychom tedy měli dělat?
4 Záchranu si samozřejmě nezasloužíme svou službou Bohu, například tím, že se chováme vynikajícím způsobem a druhým pomáháme duchovně i hmotně. Náš nebeský Otec sám vytvořil všechna opatření k tomu, abychom získali věčný život, pomáhá nám činit jeho vůli a žehná nám. Naděje, kterou Bůh poskytuje, nás tedy povzbuzuje k tomu, abychom se plně podřídili božskému vedení. Naprostá důvěra v Jehovu jako dárce odměny nám umožňuje, abychom s ním spolupracovali a abychom rostli v pravé, plně rozvinuté křesťany. (Efezským 4:13–15) Taková aktivní spolupráce s naším Tvůrcem ovšem vyžaduje, abychom se namáhali a ovládali své hříšné sklony. Je to však Bůh, kdo svým duchem skutečně umožňuje náš duchovní růst. Následující slova apoštola Petra překrásně zdůrazňují, jak se Bůh podílí na tom, aby se naše křesťanská naděje splnila:
„Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás, kteří jste chráněni Boží mocí prostřednictvím víry k záchraně, jež je připravena, aby byla zjevena v posledním časovém období.“ — 1. Petra 1:3–5.
5. Proč měli křesťané prvního století dobrý důvod k tomu, aby žehnali Jehovovi?
5 Křesťané, kterým byla určena tato slova, měli dobrý důvod k tomu, aby žehnali Jehovovi Bohu, dobře o něm mluvili a chválili jej. Byli jakoby druhým narozením zrozeni. Stali se dětmi Nejvyššího. (Jan 1:12, 13; 3:5–8) Působil na ně svatý duch, a tím došlo k „novému zrození“. Z jejich strany to nebyla žádná zvláštní zásluha, že byli učiněni Božími syny. Ale bylo to z Božího milosrdenství neboli soucitu, který projevil tím, že jim odpustil hříchy. Když se učedníci Ježíše Krista stali dětmi Všemohoucího, stali se rovněž dědici.
6. Co činí křesťanskou naději „živou“?
6 Jako dědicové měli naději na dědictví. Jak Petr ukazuje, je tato naděje „živou nadějí“. Je „živá“ v mnoha ohledech. Podobně jako Boží poselství či slovo, které je „živé a vykonává moc“, je naděje živá a mocná. (Židům 4:12) V prvé řadě proto, že jde o naději, kterou duchovním způsobem dal živý a věčný Bůh a jež je ve spojitosti s jeho Synem, který ‚již neumírá‘. Syn má moc nezničitelného života a je schopen zcela zachránit ty, kteří mu důvěřují. (Jeremiáš 10:10; Abakuk 1:12; Židům 7:16, 25; 1. Petra 1:23) Sám Ježíš Kristus je „živým chlebem“, který Bůh seslal, a „jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy“. (Jan 6:50, 51, 57) Syn dává „živou vodu“, jež se v těch, kteří ji přijímají, stává „pramenem prýštící vody, jež zprostředkuje věčný život“. (Jan 4:10, 14) „Živá naděje“, která vyplývá z „nového zrození“, je tedy rovněž schopná vést ty, kdo ji mají, k uskutečnění jejich odměny a k věčnému životu.
7. Jak „živá naděje“ ovlivňuje ty, kteří ji mají?
7 V této naději je živá síla. Je to posilující, hnací síla v životě těch, kteří ji chovají. Naděje ovlivňuje celý jejich život a je patrná z jejich způsobu života. Jako pravá víra nemůže být ani tato naděje mrtvá, bez ovoce a činnosti, která prokazuje její existenci. (Jakub 2:14–26) Je to povznášející naděje, která nás oživuje, a my jsme povzbuzováni, podporováni a posilováni její útěchou a neotřesitelnou jistotou, že se splní.
8. Protože je to „živá naděje“, co lze říci o jejím splnění?
8 Tato naděje se velmi liší od nadějí těch, kteří důvěřují nedokonalým, umírajícím lidem. Není to mrtvá naděje, která vede ke zklamání, protože nemá spolehlivý základ. Nemůže zůstat neuskutečněná. Jehovův nezměnitelný slib, spojený s jeho nesrovnatelnou mocí jej splnit, slouží jako spolehlivý základ křesťanské naděje. — Srovnej Izaiáš 55:10, 11; Židům 6:13–20.
9. Co umožnilo tuto „živou víru“?
9 Apoštol Petr spojuje tuto „živou naději“ se „vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých“. Když byl Boží Syn přibit na kůl a jeho učedníci viděli, jak umírá, jejich naděje skutečně zemřela s ním. Ale když dostali důkazy o jeho vzkříšení, jejich naděje se obnovila, ožila, ‚zapálila se‘ a poháněla je k vydávání svědectví. (Lukáš 24:13–34; Skutky 4:20) Protože byl Boží Syn vzkříšen k duchovnímu životu, mohl předložit Otci hodnotu své oběti, výkupní cenu. Kdyby Ježíš Kristus nebyl vzkříšen, nikdo by nemohl být vykoupen z hříchu a smrti. (1. Korintským 15:14–19) Bez jeho vzkříšení by neexistovala „živá naděje“.
10. Proč mohl Petr říci, že dědictví je ‚neporušitelné, neposkvrněné a nevadnoucí‘?
10 Nesmírné dědictví, na které se těšil apoštol Petr a jeho spoluvěřící, je ‚neporušitelné, neposkvrněné a nevadnoucí‘. Protože je neporušitelné, naprosto nemůže být zničeno nebo poškozeno. Nemůže na něm lpět žádné poskvrnění nebo znečištění, protože je nelze obdržet žádnými pletichami, podvodem nebo jinými nezákonnými prostředky. Toto nádherné dědictví nikdy nepadne do rukou bezzásadových lidí. Na rozdíl od líbezných květin, které brzy ztrácejí svou krásu a nádheru, nádhera a přitažlivost tohoto dědictví po celou věčnost nikdy neuvadne.
11. Proč je „dědictví“ jisté?
11 Podle Petrových slov je zaslíbené dědictví „vyhrazeno v nebesích“. Je zajištěno pro Kristovy spoludědice. V nebesích je chráněno a zachováno dokonaleji než v kterémkoli bankovním trezoru, protože neviditelná nebesa jsou místem, kde trvale přebývá věčný Bůh, Jehova. (Žalm 103:19; 115:3, 16; Matouš 5:11, 12) Apoštol Petr dále poukázal na to, že jim Všemohoucí pomůže, aby získali své dědictví. Nejvyšší bude svým svatým duchem projevovat svou „moc“ vzhledem k nim, pomůže jim, aby zůstali pro něj přijatelní, a bude chránit jejich životní zájmy. V důsledku toho se jich nebude týkat odsuzující soud v „posledním časovém období“, který bude vynesen nad nevěřícími, ale budou zachráněni k věčnému životu.
12. Jak nás bude Jehova Bůh ‚chránit k záchraně‘?
12 Jako křesťané v prvním století mohou dnes všichni věřící důvěřovat, že je bude Jehova Bůh chránit a poskytne jim záchranu. Svým svatým duchem nám nejprve umožnil, abychom měli víru, a tímtéž duchem nás bude stále posilovat ve víře. Tato víra nás může úspěšně převést přes všechny druhy zkoušek. (1. Jana 5:4) Nemáme tedy rozumné důvody k tomu, abychom byli Jehovovi Bohu vděční za to, že nám neustále pomáhá, abychom mohli získat věčný život? Jistě máme, a zejména když si uvědomíme, že to vůbec není naše zásluha, ale Jehovovo velké milosrdenství.
SMRT NEMŮŽE ZABRÁNIT USKUTEČNĚNÍ NAŠÍ NADĚJE
13. Co zaručuje, že naše křesťanská naděje spočívá na pevném základě?
13 Ani smrt nemůže zabránit tomu, abychom nezažili splnění své křesťanské naděje. Co náš nebeský Otec vykonal ve spojitosti se svým Synem, nám poskytuje jistou, neselhávající záruku, že naše naděje spočívá na pevném základě. Apoštol Petr napsal:
„[Boží Syn] byl ovšem předem znám před založením světa, ale byl učiněn zjevným na konci časů kvůli vám, kteří skrze něj věříte v Boha, toho, jenž ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, aby vaše víra a naděje byly v Bohu.“ — 1. Petra 1:20, 21.
14. Jak byl Ježíš Kristus „předem znám před založením světa“ a „učiněn zjevným na konci časů“?
14 Předtím, než Adam s Evou měli děti a tak založili svět lidí, rozhodl Jehova Bůh, že jeho jednozplozený Syn bude tím, kdo vykoupí lidský rod z otroctví hříchu a smrti. (Srovnej 1. Mojžíšova 3:15; 4:1, 2; Lukáš 11:49–51.) S příchodem Mesiáše vstoupil židovský systém věcí, včetně jeho kněžství, obětí a chrámových služeb, do svých posledních dnů. Mesiášův příchod označil začátek nové epochy lidských dějin. Proto apoštol Petr mluvil o tom, že byl Kristus „učiněn zjevným na konci časů“.
15. Proč mohl Petr říci, že Ježíš Kristus byl učiněn zjevným „kvůli vám, kteří skrze něj věříte v Boha“?
15 Ale proč apoštol řekl, že Boží Syn byl učiněn zjevným „kvůli vám, kteří skrze něj věříte v Boha“? Před příchodem Ježíše na zem nemohl nikdo využít výkupního díla, které měl vykonat. Teprve v prvním století toho mohli věřící začít využívat. Tím, že věřili v Krista, uvěřili také v Otce, který poslal Syna na zem. (Jan 17:21) Jak dále Petr prohlásil, to, co Jehova Bůh udělal pro svého Syna — že jej vzkřísil a dal mu „slávu“, když ho povýšil na svou pravici — , poskytuje rozumný důvod, abychom věřili a doufali ve Všemohoucího. Proč?
16. Co zaručuje vzkříšení Ježíše Krista?
16 Tak jako Nejvyšší vzkřísil svého Syna, může také vzkřísit jiné své služebníky. Poněvadž byl Ježíš Kristus vzkříšen k nesmrtelnému nebeskému životu, jeho učedníci z prvního století si mohli být jisti, že se s ním budou také podílet na nebeské slávě. Vzkříšení Božího Syna je nezměnitelnou zárukou, že lidé, kteří spí ve smrti, budou vzkříšeni k životu. — 1. Korintským 15:12–22.
17. Do jaké míry je potvrzeno vzkříšení Ježíše Krista?
17 Proto bylo nutné, aby Ježíšovo vzkříšení bylo dobře potvrzeno a to se opravdu stalo. Přes pět set učedníků vidělo vzkříšeného Božího Syna. (1. Korintským 15:6) Tito očití svědkové věděli, že jim Boží nepřátelé mohou vzít svobodu a dokonce je zabít, jestliže budou svědčit o tomto velkolepém zázraku. Přesto věrní učedníci Ježíše Krista o tom směle svědčili. (Srovnej Skutky 4:1–3; 7:52–60.) Jejich víra mohla být tak odvážná pouze proto, že měli spolehlivý důkaz o jeho vzkříšení.
KRISTŮV PŘÍCHOD VE SLÁVĚ JE JISTÝ
18. Co naznačuje apoštol Petr o „moci a přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista“?
18 Jako v případě vzkříšení svého Syna postaral se Jehova Bůh také o to, aby bylo poskytnuto jasné svědectví o tom, že Kristův příchod „s mocí a velikou slávou“ je jistý. (Matouš 24:30; Zjevení 1:7) Apoštol Petr řekl:
„Nikoli, neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista proto, že jsme následovali chytře vymyšlené falešné historky, ale proto, že jsme se stali očitými svědky jeho velkoleposti. Přijal totiž od Boha Otce čest a slávu, když mu byla předána od nádherné slávy takováto slova: ‚To je můj Syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova předaná z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ (2. Petra 1:16–18)
O které události se tu apoštol Petr zmiňuje?
19. Kdy a jak se Petr, Jakub a Jan stali očitými svědky Ježíšovy velkoleposti?
19 Zmiňuje se o proměnění Pána Ježíše Krista. Někdy po pasach v roce 32 n. l. řekl Boží Syn svým učedníkům: „Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“ (Matouš 16:28) Tato Ježíšova slova se v jeho dnech splnila. Boží Syn vzal s sebou apoštola Petra, Jakuba a Jana a vystoupili na vysokou horu, pravděpodobně na Hermon. Někde na této hoře došlo k následující události: „[Ježíš] byl před nimi proměněn a jeho tvář zářila jako slunce a jeho svrchní oděv se skvěl jako světlo.“ Tím bylo třem apoštolům potvrzeno, že Ježíšův příchod v královské moci bude skutečně slavný. Potom se vytvořil „jasný oblak“ a vyšel z něj hlas, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ — Matouš 17:1–5.
20. Proč má víra v Ježíšův návrat v královské moci pevný základ?
20 Víra v Kristův příchod v královské moci nebyla tedy založena na falešných historkách, které pramení od lidí. Nikdo se nepokoušel použít úskočnosti a podvodu k tomu, aby přesvědčil jiné, aby uvěřili, že Boží Syn se vrátí „s mocí a velikou slávou“. Petr, Jakub a Jan viděli na vlastní oči oslaveného Ježíše Krista a slyšeli Boží vlastní hlas zaznívající z jasného oblaku neboli z „nádherné slávy“. Tento hlas uznal Ježíše jako milovaného Syna. Uznání a zářivý vzhled, který mu byl propůjčen, byly opravdu projevem cti a Ježíšovy slávy. Na základě tohoto vznešeného zjevení od Jehovy označil Petr právem horu, na které došlo k proměnění, jako „svatou horu“.
21. Jaký význam má pro nás vidění Ježíšova proměnění?
21 Jaký význam mělo mít toto proměnění pro věřící? Petr odpovídá: „Proto máme prorocké slovo ještě jistější; a činíte dobře, jestliže na ně dáváte pozor jako na lampu, která svítí na tmavém místě, dokud se nerozední a nevyjde jitřenka, ve vašem srdci.“ (2. Petra 1:19) Ano, vidění proměny potvrzuje prorocké slovo o příchodu Pána Ježíše Krista v královské moci. Toto vidění poskytlo předběžnou představu o budoucím lesku jeho královské slávy. Bez moci či autority nemůže samozřejmě existovat královská sláva, nádhera či důstojnost. Proměnění tudíž posloužilo také k tomu, aby potvrdilo jistotu Ježíšova příchodu v moci.
22, 23. (a) Jak ukazujeme, že „činíme dobře“, věnujeme-li pozornost prorockému slovu? (b) Jak se toto slovo podobá lampě?
22 Dnes ‚činíme dobře‘, když si všímáme prorockého slova, neboť nic nemůže být v zájmu našeho života důležitějšího a nic nemůže přinášet větší či trvalejší užitek. Lidé mohou lačně číst zprávy ze světa, zkoumat předpovědi politických, hospodářských a vědeckých expertů, a nakonec shledávají, že se nikam nedostali. Ale světlo, které září z prorockého slova, nás nikdy nedovede do slepé uličky ani nás neopustí ve zmateném bludišti rozporných ukazatelů a směrnic. Prorocké slovo si tedy zasluhuje důležité místo v našem studiu a přemýšlení. Jednáme moudře, jestliže využíváme všech příležitostí, abychom se shromažďovali se spoluvěřícími, když se hovoří o „slovu“. „Dávat pozor“ však zahrnuje daleko více než pouhé pečlivé čtení nebo uctivé naslouchání. Znamená to jednat podle prorockého slova, připustit, aby ovlivnilo naše jednání a způsob, jakým využíváme svůj čas, energii a majetek. (Srovnej Jakub 1:22–27.) Právem uznáváme, že toto prorocké slovo je v našem každodenním životě praktické, a nehledíme na ně jako na něco, čemu bychom věnovali pozornost pouze ve chvílích formálního uctívání.
23 V souladu s Petrovou výzvou bychom měli připustit, aby nám prorocké slovo sloužilo jako lampa svítící v temném místě a ozařující naše srdce. Jestliže na ně ‚dáváme pozor‘ a necháme se jím vést ve všech životních záležitostech, dovede nás bezpečně až do velkolepého dne, kdy se zjeví „jitřenka“, Pán Ježíš Kristus, v celé své vznešené slávě. (Srovnej Zjevení 22:16.) Zjevení Božího Syna bude znamenat zničení nevěřících a zároveň poskytne velkolepá požehnání jeho oddaným učedníkům. (2. Tessalonicenským 1:6–10) Naděje, která je spjata se splněním prorockého slova, by nás rozhodně měla povzbudit, abychom se ze všech sil snažili, abychom byli shledáni jako schválení před naším Pánem při jeho zjevení. — Lukáš 21:34–36.
24. Proč můžeme důvěřovat celému prorockému slovu obsaženému v Bibli?
24 Ve skutečnosti celému prorockému slovu obsaženému ve Svatém písmu je třeba se vážně věnovat a dovolit, aby nás v životě vedlo. Pravá podstata prorockého slova a způsob, jakým bylo napsáno, by nás měly naplnit důvěrou v budoucnost. Jehovovi proroci nehodnotili jisté směry v lidských záležitostech a nepronášeli předpovědi založené na osobním výkladu těchto událostí. Proroci nedošli ke svým závěrům po pečlivém rozboru tehdejších podmínek. Mysl proroků byla spíše povzbuzována svatým duchem a byli podněcováni, aby vyjadřovali Boží poselství. Apoštol Petr pokračoval: „Vždyť nejprve vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu; v žádné době totiž nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21) Protože pravé proroctví nepochází od lidí náchylných k omylu, ale od absolutně moudrého stvořitele, víme, že se splní všechna proroctví zaznamenaná v Božím slově.
25. Co můžeme říci o jistotě své křesťanské naděje?
25 Křesťanská naděje spočívá na pevném základu. Spolehlivé zprávy očitých svědků potvrzují, že lidé, kteří spí ve smrti, budou vzkříšeni k životu, a že Ježíš Kristus zjeví svou slávu a moc. Bude to veliký den, až bude náš Pán jednat proti všem, kteří odmítají sloužit stvořiteli, a osvobodí své věrné následovníky ze všech utrpení a přivede je do spravedlivého nového světa zbaveného nemocí, bolesti a smrti. — Zjevení 21:4, 5.