Biblická kniha číslo 54 — 1. Timoteovi

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Makedonie

Psaní dokončeno: asi 61–64 n. l.

1, 2. a) Jaký rozdíl je vidět mezi popisem Pavlova uvěznění ve Skutcích a ve Druhém Timoteovi? b) Kdy byl pravděpodobně napsán První Timoteovi a proč tak odpovídáš?

LUKÁŠŮV záznam o Pavlově životě v knize Skutků končí tím, jak Pavel čeká v Římě na výsledek svého odvolání k césarovi. Dovídáme se, že Pavel bydlí ve svém vlastním najatém domě, káže Boží království všem, kteří k němu přicházejí, a činí to „s největší volností řeči, bez zábrany“. (Sk. 28:30, 31) Ale ve svém druhém dopise Timoteovi Pavel píše: „Snáším zlo až k vězeňským poutům jako nějaký zločinec“, a mluví o své nastávající smrti. (2. Tim. 2:9; 4:6–8) Jaká změna! V prvním případě s ním zacházeli jako s čestným vězněm a v druhém jako se zločincem. Co se tedy stalo mezi rokem 61 n. l., kdy už byl Pavel dva roky v Římě (jak to popisuje Lukáš ve své zprávě), a Pavlovým druhým dopisem Timoteovi, který byl napsán zřejmě krátce před jeho smrtí?

² Je obtížné umístit zrod Pavlových dopisů Timoteovi a Titovi do období zahrnutého v knize Skutků a to vedlo některé komentátory Bible k závěru, že Pavlovo odvolání k césarovi bylo úspěšné a že byl asi v roce 61 n. l. propuštěn na svobodu. The New Westminster Dictionary of the Bible (Nový westminsterský biblický slovník) říká: „Závěrečný verš Skutků lépe ladí s tímto názorem [že byl Pavel po dvouletém věznění propuštěn] než s předpokladem, že popisované věznění skončilo apoštolovým odsouzením a smrtí. Lukáš zdůrazňuje, že mu nikdo nebránil v práci, což vyvolává dojem, že konec jeho činnosti nebyl blízký.“a Sepsání prvního dopisu Timoteovi tedy spadá do období mezi jeho propuštěním z prvního římského věznění a jeho konečným uvězněním v Římě, čili asi do let 61–64 n. l.

3, 4. a) Co zřejmě udělal Pavel po propuštění z vězení? b) Odkud napsal První Timoteovi?

³ Když byl Pavel propuštěn z vězení, zřejmě se opět spolu s Timoteem a Titem chopil misionářské činnosti. Zda se Pavel někdy dostal do Španělska, jak se někteří domnívají, není jisté. Klemens Římský napsal (asi roku 95 n. l.), že Pavel došel „na nejzazší z[ápad]“, což mohlo znamenat i Španělsko.b

⁴ Odkud napsal Pavel svůj první dopis Timoteovi? První Timoteovi 1:3 ukazuje, že Pavel zařídil, aby Timoteus dohlédl na jisté sborové záležitosti v Efezu, zatímco sám šel do Makedonie. A zřejmě odtud napsal dopis Timoteovi do Efezu.

5. Jaký je důkaz o věrohodnosti dopisů Timoteovi?

⁵ Od nejranějších dob se uznává, že oba dopisy Timoteovi napsal Pavel a že jsou součástí inspirovaných Písem. Všichni raní křesťanští pisatelé, včetně Polykarpa, Ignatia a Klementa Římského, se v tom shodují. Dopisy jsou rovněž obsaženy v seznamech několika prvních století jako Pavlovy spisy. Jedna autorita píše: „Je málo spisů N[ového] z[ákona], jež mají mocnější osvědčení. . . Námitky proti věrohodnosti je proto nutné považovat za moderní novoty, které jsou v protikladu k pádnému svědectví rané církve.“c

6. a) Z kterých různých důvodů napsal Pavel První Timoteovi? b) Jaké předpoklady měl Timoteus a co ukazuje, že byl zralým pracovníkem?

⁶ Pavel napsal tento první dopis Timoteovi proto, aby jasně vyložil některé organizační postupy ve sboru. Potřeboval rovněž varovat Timotea, aby se střežil před falešnými naukami a posiloval bratry, aby odporovali takovému ‚falešnému poznání‘. (1. Tim. 6:20) Život v obchodním městě Efezu také sváděl k hmotařství a „lásce k penězům“, a tak bylo časové dát nějakou radu i k tomu. (6:10) Timoteus měl jistě dostatečné zkušenosti a školení, aby mohl být použit pro toto dílo. Narodil se řeckému otci a bohabojné židovské matce. Není přesně známo, kdy se Timoteus poprvé setkal s křesťanstvím, ale když Pavel při své druhé misionářské cestě asi koncem roku 49 nebo začátkem roku 50 n. l., navštívil Lystru, o Timoteovi (kterému bylo zřejmě kolem dvaceti let) již „bratři v Lystře a Ikoniu. . . podávali dobrou zprávu“. Pavel proto zařídil, aby Timoteus cestoval se Silou a s ním. (Sk. 16:1–3) Jmenovitě se o Timoteovi zmiňuje jedenáct ze čtrnácti Pavlových dopisů a také kniha Skutků. Pavel se o něj vždy otcovsky zajímal a při několika příležitostech ho pověřil, aby navštívil různé sbory a sloužil jim. To je svědectvím, že Timoteus konal dobrou práci na misionářském poli a byl způsobilý zvládnout závažné odpovědnosti. — 1. Tim. 1:2; 5:23; 1. Tes. 3:2; Fil. 2:19.

OBSAH PRVNÍHO TIMOTEOVI

7. Proč Pavel povzbuzuje Timotea, aby zůstal v Efezu?

⁷ Vybídnutí k víře s dobrým svědomím (1:1–20). Pavel nejprve zdraví Timotea jako „pravé dítě ve víře“ a pak ho povzbuzuje, aby zůstal v Efezu. Má napravovat ty, kteří vyučují „odlišné nauce“, jež vede spíše k neužitečným otázkám než k šíření víry. Pavel říká, že účelem tohoto pověření je „láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z víry bez pokrytectví“ a připojuje: „Tím, že se od toho jistí lidé odchýlili, odbočili k planému povídání.“ — 1:2, 3, 5, 6.

8. Co zdůraznila skutečnost, že Pavlovi bylo prokázáno milosrdenství, a k jakému dobrému boji povzbuzuje Timotea?

⁸ Ačkoli Pavel byl dříve rouhač a pronásledovatel, přece jen Pánova nezasloužená laskavost „nadmíru oplývala spolu s vírou a láskou, která je ve spojitosti s Kristem Ježíšem“, takže mu bylo prokázáno milosrdenství. Byl nejpřednější z hříšníků, a tak se stal důkazem shovívavosti Krista Ježíše, který „přišel do světa, aby zachránil hříšníky“. Jak je Král věčnosti hoden, aby obdržel čest a slávu navždy! Pavel vyzývá Timotea, aby vedl znamenitý boj a „držel se víry a dobrého svědomí“. Nemá být jako ti, kteří „zakusili ztroskotání své víry“, například Hymenaeus a Alexander, které Pavel ukáznil za rouhání. — 1:14, 15, 19.

9. a) Jaké modlitby mají být vznášeny a proč? b) Co je řečeno ohledně žen ve sboru?

⁹ Pokyny ohledně uctívání a organizace ve sboru (2:1–6:2). Mají být vznášeny modlitby za lidi všeho druhu, včetně těch, kteří jsou ve vysokém postavení, aby křesťané mohli žít pokojně ve zbožné oddanosti. Je vůlí Boha, Zachránce, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ (2:4–6) Pavel byl ustanoven apoštolem a učitelem těchto věcí. Vybízí proto muže, aby se modlili ve věrné oddanosti, a ženy, aby se skromně a rozumně oblékaly, jak přísluší těm, které hluboce ctí Boha. Žena se musí učit mlčky a nesmí uplatňovat autoritu nad mužem, „vždyť Adam byl vytvořen první, pak Eva“. — 2:13.

10. Jaké jsou požadavky způsobilosti pro dozorce a služební pomocníky a proč o tom Pavel píše?

¹⁰ Muž, který usiluje, aby byl dozorcem, touží po znamenité práci. Pavel potom vyjmenovává požadavky způsobilosti pro dozorce a služební pomocníky. Dozorce musí být „bez výtky, manžel jedné manželky, umírněný v návycích, zdravé mysli, pořádný, pohostinný, způsobilý vyučovat, ne opilý výtržník, ne rváč, ale rozumný, ne útočný, nemilující peníze, muž, který předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, jenž má děti v podřízenosti se vší vážností. . . ne nově obrácený,. . . měl [by] také mít znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně.“ (3:2–7) Podobné požadavky jsou kladeny na služební pomocníky, kteří by měli být vyzkoušeni, než začnou sloužit, zda jsou vhodní. Pavel píše tyto věci, aby Timoteus věděl, jak by se měl chovat v Božím sboru, který je „sloupem a oporou pravdy“. — 3:15.

11. a) Jaké problémy se později objeví? b) Čemu má Timoteus věnovat pozornost a proč?

¹¹ V pozdějších dobách odpadnou někteří od víry následkem démonských nauk. Pokrytečtí muži, mluvící lži, budou zakazovat manželství a přikazovat, aby se lidé zdržovali jídel, která Bůh stvořil k požívání s díkůvzdáním. Jako znamenitý služebník musí Timoteus odmítat falešné historky, „které povídají staré ženy“. Naproti tomu se má cvičit se zbožnou oddaností jako svým cílem. „Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se,“ říká Pavel, „protože jsme založili svou naději na živém Bohu, který je Zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ Proto musí Timoteus dávat tyto příkazy a vyučovat jim. Nemá připustit, aby někdo pohlížel svrchu na jeho mládí, ale naopak, má být příkladem v chování a zbožné službě. Má se do toho plně zabrat a dávat neustále pozor na sebe a na své vyučování, neboť zůstane-li u těch věcí, ‚zachrání sebe i ty, kteří mu naslouchají‘. — 4:7, 10, 16.

12. Jaká rada je dána o jednání s vdovami a jinými ve sboru?

¹² Pavel radí Timoteovi, jak má jednat s jednotlivci: se staršími muži jako s otci, s mladšími muži jako s bratry, se staršími ženami jako s matkami, s mladšími ženami jako se sestrami. Skutečné vdovy mají být vhodně zaopatřeny. Avšak je-li to možné, měla by se o vdovu starat její rodina. Kdo by to zanedbal, zapřel by víru. Vdova může být zapsána do seznamu, je-li jí alespoň 60 let a má ‚svědectví pro znamenité skutky‘. Ale mladší vdovy, které dovolí, aby je ovládly jejich pohlavní podněty, mají být odmítnuty. Místo aby se potulovaly a tlachaly, ať se raději vdají a rodí děti, aby nedávaly žádný popud protivníkovi.

13. Jaká vážnost se má prokazovat starším mužům, jak se má jednat s osobami, které hřeší, a jaká odpovědnost připadá otrokům?

¹³ Starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, by měli být považováni za hodné dvojnásobné cti, „zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním“. (5:17) Proti staršímu muži by se neměla přijmout obžaloba, leda podle výpovědí dvou nebo tří svědků. Osoby, které hřeší, mají být kárány přede všemi přihlížejícími, ale v těchto věcech nemá být žádný předsudek nebo předpojatost. Otroci by měli respektovat své majitele a konat dobrou službu, a to zejména bratrům, kteří jsou „věřící a milovaní“. — 6:2.

14. Co říká Pavel o pýše a lásce k penězům ve spojení se ‚zbožnou oddaností spolu se soběstačností‘?

¹⁴ Rada o „zbožné oddanosti spolu se soběstačností“ (6:3–21). Člověk, který nesouhlasí se zdravými slovy, je nadutý pýchou a je duševně chorý dotazováním, které vede k prudkým sporům o maličkosti. Naproti tomu „zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je prostředkem k velkému zisku. Člověk by měl být spokojený, má-li obživu a čím se přikrýt. Kdo se rozhodne zbohatnout, upadá do léčky vedoucí ke zničení. Láska k penězům je „kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. Pavel naléhá na Timotea jako na Božího muže, aby od toho uprchl, aby usiloval o křesťanské ctnosti, bojoval znamenitý boj víry a ‚pevně uchopil věčný život‘. (6:6, 10, 12) Musí zachovávat přikázání „neposkvrněným způsobem a bez výtky“ až do zjevení Pána Ježíše Krista. Ti, kteří jsou bohatí, by neměli zakládat „svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu“, aby se pevně chopili skutečného života. V závěru Pavel povzbuzuje Timotea, aby střežil nauky jako svůj majetek, který mu byl svěřen, a odvracel se od poskvrňujících řečí a od „rozporů falešně zvaného ‚poznání‘“. — 6:14, 17, 20.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

15. Jaká výstraha je dána před dohady a debatami?

¹⁵ Tento dopis dává vážnou výstrahu těm, kteří se pouštějí do prázdného dohadování a do filozofických debat. „Debaty o slovech“ jsou spojeny s pýchou a je třeba se jim vyhýbat, protože Pavel nám říká, že překážejí křesťanskému vzrůstu a spíše „vyvolávají otázky ke zkoumání, než aby se rozdělovalo něco od Boha ve spojitosti s vírou“. (6:3–6; 1:4) Spolu se skutky těla tyto spory ‚odporují zdravému učení podle slavné dobré zprávy šťastného Boha‘. — 1:10, 11.

16. Jakou radu dal Pavel o hmotařství?

¹⁶ Křesťané v Efezu, chtivém peněz, zřejmě potřebovali radu o boji s hmotařstvím a s různým rozptýlením, které je s ním spojeno. Pavel tu radu dal. Svět volně cituje jeho výrok: ‚Láska k penězům je kořenem všeho zla‘, avšak jak málo na jeho slova dbá! Naproti tomu praví křesťané se musejí řídit touto radou v každé době. Znamená to pro ně život. Musejí uprchnout od škodlivé léčky hmotařství a nesmějí zakládat „svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. — 6:6–12, 17–19.

17. Jaká rada Timoteovi je časová pro všechny horlivé mladé služebníky dnes?

¹⁷ Pavlův dopis ukazuje, že sám Timoteus byl znamenitým příkladem muže, jakým by měl být mladý křesťan. Ačkoli byl relativně mladý, byl zralý v duchovním růstu. Usiloval o způsobilost být dozorcem a byl bohatě požehnán přednostmi, jimž se těšil. Ale jako všichni dnešní horliví mladí služebníci musel neustále hloubat o těchto věcech a plně se do nich zabrat, aby dělal stálý pokrok. Pavlova rada všem, kteří hledají trvalou radost v křesťanském pokroku, je časová: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají.“ — 4:15, 16.

18. Jak je jasně vymezeno řádné uspořádání ve sboru a jak Pavel používá Hebrejských písem jako autority?

¹⁸ Tento inspirovaný dopis vštěpuje ocenění pro Boží řádné uspořádání. Ukazuje, jak mohou muži i ženy plnit svou úlohu při udržování teokratického souladu ve sboru. (2:8–15) Potom hovoří o vlastnostech dozorců a služebních pomocníků. Tak svatý duch ukazuje požadavky, jimž musejí vyhovět ti, kteří slouží ve zvláštních postaveních. Dopis povzbuzuje také všechny oddané služebníky, aby vyhověli těmto měřítkům, když říká: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci.“ (3:1–13) Vhodně se hovoří o dozorcově správném postoji k věkovým skupinám a pohlavím ve sboru a rovněž o projednávání obžalob před svědky. Když Pavel zdůrazňuje, že starší muži, kteří tvrdě pracují v řeči a vyučování, jsou hodni dvojnásobné cti, dovolává se dvakrát Hebrejských písem jako autority: „Text Písma. . . říká: ‚Nenasadíš náhubek býkovi, když mlátí obilí‘, také: ‚Dělník je hoden své mzdy.‘“ — 1. Tim. 5:1–3, 9, 10, 19–21, 17, 18; 5. Mojž. 25:4; 3. Mojž. 19:13.

19. Jak je postavena do popředí naděje na Království a k čemu jsme proto vybídnuti?

¹⁹ Po udělení všech těchto znamenitých rad Pavel připojuje, že se má neposkvrněným způsobem a bez výtky zachovávat přikázání ‚až do zjevení našeho Pána Ježíše Krista jako Krále těch, kteří kralují, a Pána těch, kteří panují‘. Na základě této naděje na Království končí dopis mocným vybídnutím křesťanů, „aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života“. (1. Tim. 6:14, 15, 18, 19) Všechno znamenité poučení prvního dopisu Timoteovi je opravdu prospěšné.

[Poznámky pod čarou]