Kapitola 72

Ježíš vysílá kázat sedmdesát jiných

JE PODZIM roku 32 n. l., plné tři roky po Ježíšově křtu. Nedávno se s učedníky zúčastnil svátku stánků v Jeruzalémě a jsou zřejmě ještě nedaleko. Ježíš vlastně tráví většinu posledních šesti měsíců své služby buď v Judeji, nebo v perejské oblasti hned za Jordánem. I toto území je třeba propracovat.

Je pravda, že po svátku pasach v roce 30 n. l. strávil Ježíš asi osm měsíců kázáním v Judeji. Když se ho tam však Židé o svátku pasach roku 31 n. l. pokoušeli zabít, využil následující rok a půl k tomu, že vyučoval téměř výhradně v Galileji. Během té doby si vychoval velkou, dobře vyškolenou organizaci kazatelů. To dříve neměl. Nyní tedy zahajuje konečné rozsáhlé svědecké tažení v Judeji.

Ježíš toto tažení otvírá výběrem sedmdesáti učedníků a tím, že je vysílá po dvou. Území tedy propracovává celkem 35 dvojic kazatelů Království. Jdou napřed do každého města a místa, kam Ježíš, zřejmě v doprovodu svých apoštolů, hodlá přijít.

Místo aby Ježíš poslal sedmdesát mužů do synagóg, říká jim, aby chodili do domácností, a vysvětluje: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Kéž má tento dům pokoj.‘ A jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm.“ Jaké má být jejich poselství? „Dále jim říkejte,“ přikazuje Ježíš, „přiblížilo se k vám Boží království.“ Matthew Henry’s Commentary o činnosti těch sedmdesáti říká: „Kamkoli přišli na návštěvu, kázali dům od domu jako jejich Pán.“

Ježíš dává sedmdesáti učedníkům podobné pokyny, jako dal dvanácti, když je vysílal asi před rokem kázat do Galileje. Nejenže varuje svých sedmdesát před odporem, s nímž se střetnou, a připravuje je na to, aby předkládali poselství majitelům domů, ale také je zmocňuje, aby léčili nemocné. Když tedy Ježíš zakrátko přijde, mnozí budou dychtit po setkání s Pánem, jehož učedníci dokážou dělat tak úžasné věci.

Kázání těch sedmdesáti i Ježíšovo následné dílo trvají poměrně krátce. Brzy se začíná 35 dvojic kazatelů Království vracet k Ježíšovi. „Pane,“ říkají radostně, „i démoni se nám podřizují, když používáme tvé jméno.“ Taková znamenitá zpráva o službě jistě Ježíše vzruší, protože odpovídá: „Spatřil jsem Satana, jak již spadl z nebe jako blesk. Pohleďte, dal jsem vám autoritu zašlapat pod nohama hady a štíry.“

Ježíš ví, že po zrodu Božího Království v čase konce má být Satan se svými démony vyvržen z nebe. Nyní však toto vymítání neviditelných démonů pouhými lidmi slouží jako další ujištění o té budoucí události. Proto Ježíš mluví o budoucím Satanovu pádu z nebe jako o něčem naprosto jistém. Proto dostává sedmdesát učedníků v symbolickém smyslu autoritu zašlapat hady a štíry. Ježíš však říká: „Přesto se neradujte z toho, že jsou vám podřízeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Ježíš má velkou radost a veřejně chválí svého Otce za to, že tak mocně použil tyto pokorné služebníky. Obrací se ke svým učedníkům a říká: „Šťastné jsou oči, které spatřují to, co spatřujete vy. Vždyť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět, co spatřujete vy, ale neviděli to, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“ Lukáš 10:1–24; Matouš 10:1–42; Zjevení 12:7–12.

▪ Kde Ježíš kázal během prvních tří let své služby a jaké území propracovává v posledních šesti měsících?

▪ Kde má podle Ježíše těch sedmdesát nalézat lidi?

▪ Proč Ježíš říká, že spatřil Satana, jak již spadl z nebe?

▪ V jakém smyslu může těch sedmdesát šlapat po hadech a štírech?