Stále dělej pokroky

KDYŽ ses naučil uplatňovat biblické zásady, začal se postupně měnit tvůj hluboce zakořeněný způsob myšlení, mluvení i jednání. Značná část tohoto procesu proběhla ještě před tím, než ses zapsal do teokratické školy. Dnes jsi už pravděpodobně dospěl tak daleko, že jsi svůj život zasvětil Jehovovi. Znamená to, že se tvůj pokrok může zastavit? Rozhodně ne. Tvůj křest je teprve začátek.

Učedník Timoteus sloužil již jako křesťanský starší, když mu Pavel napsal, aby ‚se zahloubal‘ jak nad radami, které dostal, tak nad služebními výsadami, jež mu byly svěřeny. Měl se do těchto věcí ‚zabrat‘, aby jeho „pokrok byl zjevný všem“. (1. Tim. 4:12–15) Ať už ses vydal na cestu pravdy teprve nedávno nebo žiješ křesťanským způsobem života již dlouho, měl bys usilovat o pokrok.

V Efezanům 3:14–19 čteme, že apoštol Pavel se modlil o to, aby jeho spoluvěřící ‚byli plně schopni pochopit šířku a délku a výšku a hloubku‘ pravdy. Proto Ježíš poskytl dary v podobě lidí, aby vyučovali, usměrňovali a budovali sbor. K našemu duchovnímu ‚růstu‘ tedy může přispět, jestliže pravidelně rozjímáme o inspirovaném Božím slovu a jestliže přijímáme pomoc zkušených učitelů. (Ef. 4:11–15)

K tomuto růstu patří i to, abys byl ‚obnoven v síle, která podněcuje tvou mysl‘ — to znamená, aby sis dobře osvojil myšlenkový sklon, který je v souladu s myšlenkovým sklonem Boha a Krista. K tomu, aby sis ‚oblékl novou osobnost‘, je zapotřebí neustále na sebe nechat působit jejich způsob myšlení. (Ef. 4:23, 24) Když studuješ evangelia, díváš se na tyto zprávy o Kristově životě jako na vzor, který bys měl následovat? Snažíš se rozpoznat konkrétní rysy, které projevoval Ježíš, a pak je napodobovat ve svém životě? (1. Petra 2:21)

Míra pokroku, jehož jsi v tomto ohledu dosáhl, je patrná z toho, o čem s druhými mluvíš. Ti, kdo si oblékli novou osobnost, si nelibují v řeči, která je neslušná, utrhačná, oplzlá nebo negativní. Jejich řeč je naopak ‚dobrá k budování, aby předala posluchačům to, co je příznivé‘. (Ef. 4:25, 26, 29, 31; 5:3, 4; Juda 16) Svými vyjádřeními pronášenými jak v soukromí, tak na sborových shromážděních, dávají tito lidé najevo, že pravda přeměňuje jejich život.

Dokladem tvého pokroku je i to, jestliže již nejsi ‚zmítán jako na vlnách a unášen sem a tam každým větrem učení‘. (Ef. 4:14) Jak například reaguješ, když tě svět zaplavuje novými ideami, principy nebo formami zábavy? Máš chuť takovým věcem věnovat čas na úkor duchovních povinností? To by mohlo zbrzdit tvůj duchovní pokrok. Oč moudřejší je vykupovat čas pro duchovní zájmy. (Ef. 5:15, 16)

Známkou tvého duchovního pokroku může být také to, jak jednáš s druhými lidmi. Naučil ses být vůči svým bratrům a sestrám ‚něžně soucitný a velkoryse jim odpouštět‘? (Ef. 4:32)

Tvůj pokrok v tom, že jednáš Jehovovým způsobem, by měl být patrný jak ve sboru, tak doma. Měl by být zřejmý rovněž ve škole, na veřejnosti i na tvém pracovišti. (Ef. 5:21–6:9) Pokud za všech těchto okolností projevuješ bohulibé vlastnosti ve větší míře, potom je tvůj pokrok zjevný.

Jehova svěřil každému z nás určité drahocenné schopnosti a nadání. Očekává od nás, že je budeme používat ve prospěch druhých, a to takovým způsobem, aby jim mohl naším prostřednictvím dávat najevo svou nezaslouženou laskavost. Apoštol Petr o tom napsal: „Úměrně k tomu, jak každý z vás obdržel dar, používejte jej tak, že jeden druhému sloužíte jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti.“ (1. Petra 4:10) Jak se vypořádáváš se svou úlohou správce?

Petr dále pokračuje: „Jestliže někdo mluví, ať mluví, jako by to byla posvátná Boží prohlášení.“ (1. Petra 4:11) Tento verš zdůrazňuje, jak důležité je mluvit v naprostém souladu s Božím slovem, aby byl Bůh oslavován. Jehova by měl být oslavován i tím, jakým způsobem člověk mluví. Školení, které dostáváš v teokratické škole, ti může pomoci, abys svůj dar používal právě tak — abys oslavoval Boha tím, jak pomáháš druhým lidem. Jak bys měl vzhledem k tomuto cíli posuzovat svůj pokrok ve škole?

Nezaměřuj se na to, kolik řečnických znaků uvedených v tabulce máš již za sebou nebo jaký typ proslovů ti bývá zadáván, ale raději uvažuj o tom, do jaké míry toto školení zvýšilo kvalitu tvé oběti chvály. Škola nás připravuje pro účinnější kazatelskou službu. Polož si tedy otázky: ‚Opravdu si předem připravuji, co v kazatelské službě řeknu? Naučil jsem se projevovat osobní zájem o ty, jimž vydávám svědectví? Pokládám základ pro opětovné návštěvy tím, že v rozhovoru s lidmi nechám nějakou otázku nezodpovězenou, abychom o ní mluvili příště? Jestliže s někým studuji Bibli, snažím se zlepšovat se jako učitel, který působí na srdce?‘

Neposuzuj pokrok pouze podle služebních výsad, které ti jsou svěřeny. Tvůj pokrok není patrný z toho, jaký úkol dostaneš, ale z toho, jak se s ním vypořádáš. Když dostaneš úkol, který zahrnuje vyučování, polož si otázky: ‚Skutečně jsem uplatnil umění vyučovat? Probral jsem látku takovým způsobem, že to posluchače přimělo k nějaké změně v jejich životě?‘

Vybídka k tomu, abys používal svůj dar, zahrnuje i to, abys byl iniciativní. Spolupracuješ iniciativně s druhými v kazatelské službě? Vyhledáváš příležitosti pomáhat těm členům svého sboru, kteří jsou noví, mladí nebo nemocní? Dáváš se dobrovolně k dispozici při úklidu sálu Království nebo pomáháš různými způsoby na oblastních či krajských sjezdech? Můžeš pravidelně sloužit jako pomocný průkopník? Máš možnost sloužit jako pravidelný průkopník nebo pomáhat ve sboru, kde je to více zapotřebí? Jestliže jsi bratr, snažíš se splňovat biblické požadavky pro služební pomocníky a pro starší? Tvá ochota poskytovat pomoc a přijímat odpovědnost je známkou tvého pokroku. (Žalm 110:3)

Máš-li pocit, že tvé schopnosti jsou omezené, protože křesťanským způsobem života nežiješ dlouho, neztrácej odvahu. Boží slovo může učinit „nezkušeného moudrým“. (Žalm 19:7; 119:130; Přísl. 1:1–4) Uplatňujeme-li biblické rady, umožňuje nám to, abychom měli užitek z Jehovovy dokonalé moudrosti, která je cennější než veškeré znalosti získané osobní zkušeností. Přesto když v naší službě Jehovovi děláme pokroky, opravdu získáváme cenné zkušenosti. Jak je můžeme využít?

Člověk se v životě setkává s různými okolnostmi, a proto by mohl mít sklon říci si: ‚Tuto situaci jsem již zažil. Vím, co mám dělat.‘ Bylo by to moudré? Přísloví 3:7 varují: „Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích.“ Zkušenosti by nám určitě měly pomoci vnímat více činitelů, které je třeba vzít v úvahu, když se vypořádáváme s nějakou životní situací. Jestliže však děláme duchovní pokroky, naše zkušenost by nám také měla do mysli a srdce vštípit to, že máme-li danou situaci vyřešit úspěšně, potřebujeme Jehovovo požehnání. Náš pokrok je tedy zjevný ne v tom, že různé situace řešíme se sebejistotou, ale v tom, že se ve svém životě bez váhání obracíme k Jehovovi o vedení. Projevuje se v naší důvěře, že nic se nestane bez Božího připuštění, a také v tom, že si k našemu nebeskému Otci zachováváme důvěru a láskyplný vztah.

I přesto, že apoštol Pavel byl duchovně zralý, pomazaný křesťan, uvědomoval si, že k tomu, aby dosáhl cíle, totiž života, se musí stále ‚napřahovat po věcech před sebou‘. (Fil. 3:13–16) Díváš se také stále kupředu?

Jak velký pokrok jsi již udělal? Svůj růst posuzuj podle toho, do jaké míry sis již oblékl novou osobnost, do jaké míry ses již podřídil Jehovově svrchovanosti a jak horlivě svých darů využíváš ke cti Jehovy. Jestliže máš užitek ze vzdělávání v teokratické škole, potom by ve tvém způsobu mluvení a vyučování měly být postupně patrné vlastnosti, na něž Boží slovo klade důraz. Stále se zaměřuj na tyto stránky svého růstu. Ano, raduj se z nich, a tvůj pokrok bude brzy zjevný.