Služba „v konečné části dnů“

1, 2. (a) Které Jeremjášovo vidění ukázalo námět jeho prorockých prohlášení? (b) Proč by ses měl o Jeremjášovo poselství zajímat?

„CO VIDÍŠ?“ zeptal se Bůh mladého Jeremjáše, kterého právě pověřil prorockou činností. „Co vidím, je hrnec na vaření se širokým hrdlem, na který se fouká; a jeho hrdlo je odkloněno od severu,“ odpověděl Jeremjáš. Toto vidění naznačovalo, jakého druhu budou jeho prohlášení. (Přečti Jeremjáše 1:13–16.) Na obrazný hrnec se foukalo, ne aby se ochladil, ale aby plameny pod ním zesílily. Jehova totiž předpověděl, že z tohoto hrnce se jako vařící tekutina vylije neštěstí na judskou zemi, protože je v ní rozšířena nevěrnost. Co myslíš, proč bylo hrdlo onoho hrnce nakloněno k jihu? Znamenalo to, že neštěstí přijde od severu. A z tohoto směru skutečně zaútočili Babylóňané. Jeremjáš byl v průběhu své prorocké dráhy svědkem toho, jak byl z hrnce postupně vyléván jeho vařící obsah. Tyto události vyvrcholily zničením Jeruzaléma.

² I když Babylón už neexistuje, ty máš přesto důvod zajímat se o Jeremjášova prorocká poselství. Proč? Protože žiješ „v konečné části dnů“. V této době mnozí tvrdí, že jsou křesťané, nicméně ani tito lidé ani jejich církve nemají Boží přízeň. (Jer. 23:20) Naproti tomu ty a tvoji spolukřesťané kážete podobně jako Jeremjáš nejen poselství soudu, ale i poselství naděje.

 3. (a) Jak je biblická kniha Jeremjáš uspořádána? (b) Co je účelem této kapitoly?

³ Jeremjáš zřejmě nezaznamenával události v době, kdy k nim docházelo, ale zprávu o nich pravděpodobně diktoval tajemníkovi v pozdějším období své prorocké dráhy. (Jer. 25:1–3; 36:1, 4, 32) Jeho kniha není psána chronologicky, protože Jeremjáš mnoho jejích částí uspořádal podle námětu. Bude tedy užitečné, když získáš přehled o historickém pozadí knih Jeremjáš a Nářky a o tom, v jakém sledu se události odehrály. Podívej se na tabulku na straně 19. Budeš-li vědět, kdo byl v té které době judským králem, a někdy také co se odehrávalo v Judě a v jejím okolí, budeš moci lépe porozumět tomu, co Jeremjáš říkal nebo dělal. A díky těmto informacím budeš moci získat větší užitek z poselství, která prostřednictvím Jeremjáše Bůh sděloval svému lidu.

4–6. Jaká byla situace Božího starověkého lidu několik desetiletí před tím, než Jeremjáš zahájil svou prorockou dráhu?

⁴ Jeremjáš prorokoval v období bouřlivých změn. Byla to doba soupeření mezi Asýrií, Babylónem a Egyptem. Více než 90 let před tím, než zahájil svou prorockou dráhu, Asyřané porazili severní desetikmenné království Izraele a deportovali mnohé z jeho obyvatel. Možná si vzpomeneš, že Jehova tehdy ochránil Jeruzalém i věrného krále Ezekjáše před asyrským útokem, když zázrakem pobil 185 000 nepřátelských vojáků. (2. Král. 19:32–36) Jedním z Ezekjášových synů byl Manasse. Jeremjáš se narodil pravděpodobně během 55leté Manasseho vlády, v době, kdy se Juda dostala pod politickou nadvládu Asýrie. (2. Par. 33:10, 11)

⁵ Jeremjáš také napsal knihy 1. a 2. Královskou, kde čteme, že Manasse znovu vystavěl výšiny, jež kdysi zničil jeho otec. Postavil oltáře Baalovi a nebeskému vojsku, a to dokonce v Jehovově chrámu. Prolil také mnoho nevinné krve, například nechal obětovat svého vlastního syna jako zápalnou oběť falešnému bohu. Stručně řečeno, „ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích“. Kvůli všem těmto zlým činům Bůh rozhodl, že na Jeruzalém a Judu přijde neštěstí, stejně jako přišlo předtím na Samaří a Izrael. (2. Král. 21:1–6, 12–16) Po smrti Manasseho pokračoval jeho syn Amon v modlářských praktikách svého otce, ale zanedlouho se věci změnily. Amon byl po dvou letech zavražděn a v roce 659 př. n. l. nastoupil na trůn jeho osmiletý syn Josijáš.

⁶ Během 31leté Josijášovy vlády začal nad Asýrií získávat převahu Babylón. Tuto situaci Josijáš považoval za příležitost k tomu, aby se Juda vymanila z cizí nadvlády a získala samostatnost. Na rozdíl od svého otce a děda věrně sloužil Jehovovi a zavedl významné náboženské reformy. (2. Král. 21:19–22:2) Ve 12. roce své vlády začal odstraňovat z celého království výšiny, posvátné kůly a sochy, které se používaly při falešném náboženství, a potom nařídil, aby byl opraven Jehovův chrám. (Přečti 2. Paralipomenon 34:1–8.) Ve 13. roce jeho vlády (647 př. n. l.) dostal Jeremjáš své pověření.

7, 8. (a) V čem se vláda krále Josijáše lišila od vlády jeho předchůdců Manasseho a Amona? (b) Jakým člověkem byl Josijáš? (Viz rámeček na straně 20.)

⁷ Když byl v 18. roce dobrého krále Josijáše opravován chrám, velekněz našel „samotnou knihu zákona“. Tajemník ji četl králi a ten rozpoznal provinění svého lidu. Hledal Jehovovo vedení prostřednictvím prorokyně Chuldy a vybídl své poddané, aby zachovávali Jehovova nařízení. Chulda králi sdělila, že Jehova přivede na obyvatele Judy „neštěstí“, a to kvůli jejich nevěrnosti. Josijáš však lnul k čistému uctívání, a neštěstí proto nemělo přijít za jeho života. (2. Král. 22:8, 14–20)

⁸ Král Josijáš začal znovu vyvíjet úsilí, aby odstranil všechno, co souviselo s modlářstvím. V této snaze pokračoval dokonce i na území, jež kdysi patřilo severnímu království Izraele, a strhl výšinu a oltář v Betelu. Také uspořádal velkolepou oslavu Pasach. (2. Král. 23:4–25) Představ si, jakou z toho musel mít Jeremjáš radost! Ukázalo se však, jak obtížné je přimět lid, aby jednal jinak než dříve. Manasse a Amon kdysi v národu zavedli odporné modlářské uctívání, takže čisté uctívání téměř vymizelo. Bez ohledu na Josijášovy reformy Bůh podnítil Jeremjáše, aby obyvatelům Judy poukázal na to, že mají tolik bohů, kolik mají měst. Jeremjášovi krajané se podobali nevěrné manželce — odvrátili se od Jehovy a dopouštěli se prostituce s cizími bohy. Jeremjáš prohlásil: „Tolik oltářů, kolik je ulic Jeruzaléma, jste umístili pro tu hanebnou věc, oltářů, abyste přinášeli obětní dým Baalovi.“ (Přečti Jeremjáše 11:1–3, 13.)

 9. Kterými mezinárodními událostmi se vyznačovaly poslední dny Josijášovy vlády?

⁹ Tato Jeremjášova poselství však Židy nepřiměla ke změně. A nic se nezměnilo ani na tom, že se okolní národy draly o moc. V roce 632 př. n. l. spojená vojska Babylóňanů a Médů dobyla Ninive, hlavní město Asýrie. O tři roky později egyptský faraon Neko vedl své vojsko na sever, aby napadeným Asyřanům pomohl. Z důvodu, který není v Bibli uveden, se Josijáš pokusil u Megidda egyptská vojska odrazit, ale byl smrtelně zraněn. (2. Par. 35:20–24) Jaké politické a náboženské změny přinese tato smutná událost Judě? A jakým novým náročným situacím bude muset čelit Jeremjáš?

10. (a) V čem se období po Josijášově smrti podobalo naší době? (b) Jaký užitek můžeš mít ze zkoumání toho, co zažil Jeremjáš?

¹⁰ Představ si, jak musela zpráva o Josijášově smrti Jeremjáše zasáhnout. V zármutku nad smrtí krále zpíval žalozpěvy. (2. Par. 35:25) Byla to už neklidná doba a na Judu silně doléhala nestabilita v mezinárodních vztazích. O nadvládu nad touto oblastí soupeřil Egypt, Asýrie a Babylón. V důsledku Josijášovy smrti se v Judě změnila náboženská situace. Skončil režim, který byl pro Jeremjášovu činnost v podstatě příznivý, a nový režim byl zaměřen proti ní. Podobnou změnu prožili v dnešní době mnozí naši bratři, když po období relativní náboženské svobody přišlo pronásledování a dílo bylo zakázáno. Kdo ví, zda mnohé z nás brzy nepotká něco podobného. Jak by to na nás asi působilo? A co bychom museli dělat, abychom zůstali ryzí? Když o těchto otázkách přemýšlíme, jistě nás příklad Jeremjáše povzbudí. Prozkoumejme nyní, s jakými náročnými situacemi se úspěšně vyrovnal.

11. Co se dělo v Judě po Josijášově smrti?

¹¹ Obyvatelé Judy dosadili na trůn v Jeruzalémě Josijášova syna Jehoachaza. Ten byl znám také jako Šallum a vládl pouze tři měsíce. Když se faraon Neko po boji s Babylóňany vracel na jih, Šalluma sesadil a odvedl do Egypta. Jeremjáš prohlásil, že tento král „se už nevrátí“. (Jer. 22:10–12; 2. Par. 36:1–4) Neko dosadil na jeho místo Jehojakima, dalšího z Josijášových synů. Jehojakim nenapodoboval dobrý příklad svého otce. Nejenže v jeho reformách nepokračoval, ale navíc provozoval modlářství. (Přečti 2. Královskou 23:36, 37.)

12, 13. (a) Jaká byla náboženská situace v Judě na počátku Jehojakimovy vlády? (b) Jak se k Jeremjášovi chovali židovští náboženští vůdci?

¹² Na začátku Jehojakimovy vlády řekl Jehova Jeremjášovi, aby šel do chrámu a otevřeně odsoudil Judejce za jejich ničemnost. Považovali Jehovův chrám za jakýsi talisman, který je bude chránit. Nicméně pokud nepřestanou „krást, vraždit a cizoložit a falešně přísahat a přinášet obětní dým Baalovi a chodit za jinými bohy“, Jehova svůj chrám opustí a stejně opustí i pokrytce, kteří se tam věnují uctívání. Udělá to podobně jako za dnů velekněze Eliho, kdy opustil svatostánek v Šilu. Judská země „se stane pouze zpustošeným místem“. (Jer. 7:1–15, 34; 26:1–6)a Představ si, jakou musel mít Jeremjáš odvahu, aby ohlašoval takové poselství! Pravděpodobně je oznamoval veřejně před význačnými, vlivnými lidmi. I dnes si někteří bratři a sestry uvědomují, že k tomu, aby vydávali svědectví na ulici nebo aby oslovovali bohaté či významné osoby, potřebují odvahu. Můžeme si však být jistí, že nás Bůh bude podporovat, stejně jako podporoval Jeremjáše. (Hebr. 10:39; 13:6)

¹³ Vzhledem k tomu, jaká byla v Judě náboženská a politická situace, vzniká otázka, jak budou na Jeremjášovu řeč reagovat náboženští vůdci. Jeremjáš o tom sám říká, že „se ho potom kněží a proroci a všechen lid chopili a řekli: ‚Určitě zemřeš.‘“ Rozzuřeně prohlásili: „Tomuto muži patří rozsudek smrti.“ (Přečti Jeremjáše 26:8–11.) Jeremjášovi odpůrci však svého cíle nedosáhli. Jehova byl se svým prorokem, aby ho osvobodil. A Jeremjáš, ten se nedal zastrašit ani hrozivým vzhledem svých odpůrců ani jejich počtem. Neměl by ses dát zastrašit ani ty.

14, 15. (a) Na čem začali pracovat Jeremjáš a jeho tajemník Baruk ve čtvrtém roce Jehojakimovy vlády? (b) Jakým člověkem byl Jehojakim? (Viz rámeček na straně 25.)

¹⁴ Ve čtvrtém roce Jehojakimovy vlády řekl Jehova Jeremjášovi, aby zapsal všechna slova, která k němu mluvil ode dnů Josijáše. Jeremjáš tedy nadiktoval svému tajemníku Barukovi všechno, co mu Bůh řekl během předcházejících 23 let. Jeho poselství soudu se týkala asi 20 králů a království. Jeremjáš Barukovi přikázal, aby tento svitek nahlas přečetl v Jehovově domě. Proč to měl udělat? „Možná, že budou naslouchat ti z judského domu všemu neštěstí, které jim zamýšlím způsobit,“ řekl Jehova, „aby se vrátili každý ze své špatné cesty a abych opravdu odpustil jejich provinění a jejich hřích.“ (Jer. 25:1–3; 36:1–3)

¹⁵ Když dvorní úředník četl svitek Jehojakimovi, král ten svitek rozřezal a spálil. Potom přikázal, aby k němu byli přivedeni Jeremjáš a Baruk. „Ale Jehova je držel skryté.“ (Přečti Jeremjáše 36:21–26.) Jehojakim byl naprosto zkažený, a proto Jehova prostřednictvím Jeremjáše prohlásil, že tento král „bude pohřben pohřbem osla, bude vlečen a odhozen za brány Jeruzaléma“. (Jer. 22:13–19) Co myslíš, dalo by se nad tímto názorným proroctvím mávnout rukou, jako kdyby Jeremjáš přeháněl?

16. Jaké povzbudivé poselství Jeremjáš oznamoval?

¹⁶ Přestože Jeremjáš musel oznamovat taková poselství soudu, nebyl prorokem záhuby. Ohlašoval také poselství naděje. Prorokoval, že Jehova osvobodí ostatek Izraele od nepřátel a přivede je zpět do jejich země, kde budou bydlet v bezpečí. Uzavře se svým lidem „novou smlouvu“, „smlouvu trvající na neurčito“, a napíše jim svůj zákon do srdce. Odpustí jim jejich provinění a nebude už vzpomínat na jejich hříchy. Navíc jeden z Davidových potomků bude „vykonávat právo a spravedlnost v zemi“. (Jer. 31:7–9; 32:37–41; 33:15) Tato proroctví se měla splňovat v budoucích desetiletích a staletích. Jejich splnění se dotýká dokonce i našeho života a může nám dát naději na věčnou budoucnost. Ale vraťme se do Jeremjášovy doby. Nepřátelé Judy tehdy mezi sebou dále bojovali o moc. (Přečti Jeremjáše 31:31, 33, 34; Hebrejcům 8:7–9; 10:14–18.)

17, 18. Kterými událostmi se vyznačovala mezinárodní scéna v posledních letech vlády Jehojakima a za vlády Sedekjáše?

¹⁷ V roce 625 př. n. l. došlo mezi Babylóňany a Egypťany k rozhodující bitvě. Střetli se u Karkemiše, blízko Eufratu, asi 600 kilometrů na sever od Jeruzaléma. Král Nebukadnecar porazil vojsko faraona Neka a ukončil tak nadvládu Egypta nad touto oblastí. (Jer. 46:2) Nebukadnecar nyní panoval nad Judou a Jehojakim byl nucen stát se jeho sluhou. Po třech letech vazalství se však Jehojakim vzbouřil. (2. Král. 24:1, 2) Nebukadnecar proto v roce 618 př. n. l. vstoupil se svým vojskem do Judy a oblehl Jeruzalém. Zkus si představit, jak bouřlivá to byla doba, a to i pro Božího proroka Jeremjáše. Zdá se, že Jehojakim při tomto obléhání zahynul.b Jeho syn Jehojakin panoval nad Judou jen tři měsíce a pak se vzdal Babylóňanům. Nebukadnecar oloupil Jeruzalém o jeho bohatství a vzal do vyhnanství Jehojakina, jeho rodinu a rodiny urozených Judejců, také silné muže národa a jeho řemeslníky. Mezi těmito vyhnanci byli i Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš. (2. Král. 24:10–16; Dan. 1:1–7)

¹⁸ Nebukadnecar nyní dosadil za nového judského krále Sedekjáše, dalšího Josijášova syna. Ten měl být posledním pozemským králem v Davidově rodové linii. Jeho vláda skončila v roce 607 př. n. l., když byl zničen Jeruzalém a jeho chrám. (2. Král. 24:17) Velké sociální a politické napětí však v Judě panovalo po celých jedenáct let jeho vlády. Tato doba se také vyznačovala nepokoji způsobenými národy, které chtěly Judu ovládat. Je zřejmé, že Jeremjáš musel mít k Jehovovi — k tomu, od něhož dostal pověření být prorokem — bezvýhradnou důvěru.

19. Jak reagovali Jeremjášovi současníci na jeho poselství a proč by tě to mělo zajímat?

¹⁹ Vžij se do Jeremjášovy situace. Od doby Josijáše byl Jeremjáš svědkem politických změn, nepokojů a také duchovního úpadku Božího lidu. Věděl však, že poměry se ještě zhorší. Lidé z jeho domovského města mu řekli: „Nebudeš prorokovat v Jehovově jménu, abys nezemřel naší rukou.“ (Jer. 11:21) Dokonce i když se Jeremjášova proroctví splnila, Židé řekli: „Pokud jde o slovo, které jsi k nám mluvil v Jehovově jménu, nenasloucháme ti.“ (Jer. 44:16) V sázce však byl život lidí, podobně jako dnes. Poselství, které oznamuješ, pochází od Jehovy, stejně jako poselství, které oznamoval Jeremjáš. Svou horlivost pro službu tedy můžeš posílit tím, že prozkoumáš, jak Jehova chránil svého proroka v období před pádem Jeruzaléma.

20. Proč bylo období Sedekjášovy vlády pro Jeremjáše obzvlášť obtížné? (Viz rámeček na straně 29.)

²⁰ Za vlády Sedekjáše prožíval Jeremjáš snad nejobtížnější léta své prorocké dráhy. Stejně jako mnozí Sedekjášovi předchůdci, i tento král „dále činil to, co bylo v Jehovových očích špatné“. (Jer. 52:1, 2) Byl poddaným Babylóňanů a Nebukadnecar ho přiměl, aby při Jehovově jménu přísahal, že se bude babylónskému králi podřizovat. Přesto se Sedekjáš nakonec vzbouřil. Jeremjášovi nepřátelé mezitím na proroka vyvíjeli velký nátlak, aby vzpouru podpořil. (2. Par. 36:13; Ezek. 17:12, 13)

21–23. (a) Které vzájemně si odporující frakce byly v Judě za vlády Sedekjáše? (b) Co Jeremjáš prožil kvůli svému postoji a proč by tě to mělo zajímat?

²¹ Zřejmě na počátku Sedekjášovy vlády přišli do Jeruzaléma poslové od králů Edomu, Moabu, Ammonu, Tyru a Sidonu. Měli možná v úmyslu Sedekjáše přimět, aby se připojil ke koalici proti Nebukadnecarovi. Jeremjáš však na Sedekjáše naléhal, aby se babylónskému králi podvolil. V souladu s tím poslům předal tyče jha, čímž znázornil, že také jejich národy by měly sloužit Babylóňanům. (Jer. 27:1–3, 14)c Toto Jeremjášovo stanovisko nebylo populární. Úlohu mluvčího mu ještě ztěžoval falešný prorok Chananjáš, který v Božím jménu veřejně tvrdil, že babylónské jho bude zlomeno. Jehova však prostřednictvím Jeremjáše prohlásil, že během jednoho roku podvodník Chananjáš zemře. A to se skutečně stalo. (Jer. 28:1–3, 16, 17)

²² Juda byla nyní rozdělena do vzájemně si odporujících frakcí. Na jedné straně stáli ti, kdo byli ochotni podřídit se Babylónu, a na druhé straně ti, kdo vybízeli ke vzpouře. V roce 609 př. n. l. se Sedekjáš vzbouřil, když požádal Egypt o vojenskou pomoc. Jeremjáš potom musel čelit vlastenecké hysterii těch, kteří vzpouru podporovali. (Jer. 52:3; Ezek. 17:15) Nebukadnecar se vrátil se svým vojskem do Judy, aby vzpouru potlačil. Dobyl všechna judská města a znovu obklíčil Jeruzalém. V této kritické době Jeremjáš oznámil Sedekjášovi a jeho poddaným, že Jeruzalém Babylóňanům podlehne. Ti, kdo zůstanou ve městě, zahynou. Ti, kdo vyjdou k Chaldejcům, přežijí. (Přečti Jeremjáše 21:8–10; 52:4.)

²³ Judská knížata tvrdila, že Jeremjáš se dal na stranu Babylóňanů. Když řekl pravdu, knížata ho zbila a dala ho do domu zadržení. (Jer. 37:13–15) Jeremjáš přesto Jehovovo poselství nezmírnil. Knížata proto Sedekjáše přesvědčila, že prorok má být usmrcen. Spustili ho do prázdné cisterny, kde by v hlubokém blátě zahynul. Ebed-melek, Etiop sloužící v králově domě, však Jeremjáše zachránil. (Jer. 38:4–13) I dnes se Jehovovi služebníci často dostávají do nebezpečí, protože se z důvodu svědomí odmítají vměšovat do politických sporů. Jeremjášův zážitek tě určitě může posílit, abys dokázal zkouškám čelit a překonat je.

24. Popiš události roku 607 př. n. l.

²⁴ V roce 607 př. n. l. Babylóňané nakonec prolomili jeruzalémské hradby a město padlo. Nebukadnecarovi vojáci spálili Jehovův chrám, zbořili městské hradby a pobili urozené Judejce. Sedekjáš se pokusil o útěk, ale byl zajat a přiveden před vítězného krále. Sedekjášovi synové byli před očima svého otce pobiti a Nebukadnecar ho potom dal oslepit, spoutat a odvést do Babylóna. (Jer. 39:1–7) Jeremjášova slova o Judě a Jeruzalému se tedy splnila. Boží prorok však nad neštěstím svého lidu nejásal, ale naříkal nad ním. O tom, co pociťoval, můžeme číst v biblické knize Nářky. Čtení této knihy by na nás mělo hluboce zapůsobit.

25, 26. (a) Jaké události následovaly po pádu Jeruzaléma? (b) Jak po dobytí Jeruzaléma reagovali Jeremjášovi současníci na jeho poselství?

²⁵ Co se za těchto dramatických událostí dělo s Jeremjášem? Jeruzalémská knížata ho uvěznila, ale vítězní Babylóňané s ním zacházeli laskavě a osvobodili ho. Později se Jeremjáš dostal mezi Židy, kteří byli odváděni do zajetí, ale byl propuštěn. V Boží službě ho čekala další práce, a to mezi těmi, kdo přežili. Nad dobytou zemí jmenoval Nebukadnecar místodržitelem Gedaljáše. Judejcům, kteří tam zůstali, Nebukadnecar slíbil, že pokud mu budou sloužit, budou žít v míru. Jistí nespokojení Židé ale Gedaljáše zavraždili. (Jer. 39:13, 14; 40:1–7; 41:2) Jeremjáš vybízel zbývající Judejce, aby v zemi žili dál a aby se babylónského krále nebáli. Jejich vůdcové však nazvali Jeremjáše lhářem a uprchli do Egypta, přičemž Jeremjáše a Baruka vzali násilím s sebou. Nicméně Jeremjáš prorokoval, že Nebukadnecar vpadne i do Egypta a podmaní si ho a že judským uprchlíkům přivodí neštěstí. (Jer. 42:9–11; 43:1–11; 44:11–13)

²⁶ Jeremjášovi krajané opět reagovali stejně jako předtím — Božímu pravému prorokovi nenaslouchali. Proč? Říkali si: „Od času, kdy jsme přestali přinášet obětní dým ‚královně nebes‘ a vylévat jí tekuté oběti, nám chybí všechno, a dospěli jsme ke svému konci mečem a hladem.“ (Jer. 44:16, 18) To je opravdu chmurný obraz duchovního stavu Jeremjášových současníků. Naproti tomu je velmi povzbuzující vidět, že nedokonalý člověk může zůstat Jehovovi věrný, i když je obklopen lidmi, kteří věrní nejsou.

27. Co víme o posledních dnech Jeremjášovy prorocké dráhy?

²⁷ Poslední událost, kterou Jeremjáš zaznamenal — to, že Nebukadnecarův nástupce Evil-merodak propustil Jehojakina z vězení —, se datuje do roku 580 př. n. l. (Jer. 52:31–34) V té době muselo být Jeremjášovi asi 90 let. O tom, jak jeho život skončil, nemáme žádné spolehlivé informace. Své poslední roky pravděpodobně prožil v Egyptě, kde také zemřel. Až do konce života byl věrný Jehovovi. Svou zvláštní službu vykonával asi 67 let. Sloužil jak v letech, kdy bylo podporováno pravé uctívání, tak v dlouhém období, kdy všude kolem něj bujelo odpadlictví. Někteří bohabojní lidé sice Jeremjášovi naslouchali, ale víc bylo těch, kdo jeho poselství zavrhovali, a dokonce vůči němu projevovali otevřené nepřátelství. Umlčelo ho to? Rozhodně ne! Už na počátku jeho služby mu Jehova řekl: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou‘.“ (Jer. 1:19) Jakožto svědkové Jehovovi dnes máme podobné poslání, jaké měl Jeremjáš. Můžeme proto očekávat, že lidé budou na naše poselství reagovat podobně. (Přečti Matouše 10:16–22.) V čem se tedy můžeme od Jeremjáše poučit? A jaký postoj bychom měli mít ke své službě? Těmito otázkami se nyní budeme zabývat.