„Všechno dělejte k Boží slávě“

ZASVĚTILI jsme se Jehovovi jako jeho služebníci, a proto jsme povinni zrcadlit jeho slávu ve všem, co říkáme a děláme. Apoštol Pavel zapsal tuto důležitou zásadu: „Ať ... jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) To mimo jiné znamená, že se musíme řídit Jehovovými měřítky, ve kterých se odráží jeho dokonalá osobnost. (Kol. 3:10) Jsme svatý lid, a proto musíme napodobovat Boha. (Ef. 5:1, 2)

² Křesťanům to ve svém dopise připomínal i apoštol Petr. Napsal: „Jako poslušné Boží děti se už nenechte formovat touhami, které jste měli dřív ve své nevědomosti, ale v celém svém způsobu života buďte svatí, jako je svatý ten, kdo vás povolal. Je totiž napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:14–16) Požadavek zachovat si svatost platil nejen pro příslušníky starověkého Izraele, ale platí i pro všechny v křesťanském sboru. To znamená, že mají zůstat neposkvrnění a neznečišťovat se hříchem ani smýšlením tohoto světa. Jsou tedy oddělení pro posvátnou službu. (2. Mojž. 20:5)

³ Křesťané zůstávají svatí proto, že se řídí Jehovovými zákony a zásadami, které jsou jasně vyjádřeny v Bibli. (2. Tim. 3:16) Při jejím studiu jsme získávali poznání o Jehovovi a o jeho jednání a to nás k němu přitahovalo. Také jsme se přesvědčili, že musíme dát na první místo Boží království a že nejdůležitější v životě je jednat podle Boží vůle. (Mat. 6:33; Řím. 12:2) To znamenalo, že jsme museli obléknout novou osobnost. (Ef. 4:22–24)

⁴ Řídit se Jehovovými spravedlivými měřítky není vždycky lehké. Náš protivník, Satan, nás chce odvést od pravdy. Navíc na nás negativně působí tento zlý svět a naše vlastní hříšné sklony. Abychom žili v souladu s tím, že jsme zasvěceni Bohu, musíme neustále vést duchovní boj. Z Bible se dozvídáme, že by nás nemělo překvapit, když se setkáme s odporem a zkouškami. Pro spravedlnost budeme muset trpět. (2. Tim. 3:12) Ale z takových zkoušek se můžeme radovat, protože jsou pro nás důkazem, že jednáme podle Boží vůle. (1. Petra 3:14–16; 4:12, 14–16)

⁵ Přestože byl Ježíš dokonalý, naučil se poslušnosti díky tomu, co vytrpěl. Nikdy nepodlehl Satanovým pokušením ani lákadlům tohoto světa. (Mat. 4:1–11; Jan 6:15) Ježíše dokonce ani nenapadlo, že by udělal něco špatného. Dodržoval Jehovova správná měřítka, přestože ho kvůli tomu svět nenáviděl. Krátce před svou smrtí své učedníky varoval, že svět bude nenávidět i je. Od té doby jeho následovníci zažívají těžkosti, ale odvahu jim dodává vědomí, že Boží Syn nad světem zvítězil. (Jan 15:19; 16:33; 17:16)

⁶ Pokud nemáme být částí světa, musíme se řídit Jehovovými správnými měřítky, stejně jako Ježíš. Nejen že musíme být neutrální v politických a sociálních otázkách tohoto světa, ale musíme se také chránit před jeho morálně škodlivým vlivem. Bereme vážně radu z Jakuba 1:21: „Zbavte se ... veškeré nečistoty a jakékoli stopy po špatnosti a s mírností si nechte vštěpovat slovo, které vás může zachránit.“ Když studujeme Bibli a chodíme na shromáždění, vštěpujeme si do mysli a do srdce biblickou pravdu a díky tomu ani nezačneme toužit po tom, co svět nabízí. Učedník Jakub napsal: „Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jak. 4:4) Bible nás proto naléhavě vybízí, abychom se řídili Jehovovými měřítky a zůstali oddělení od světa.

⁷ Boží Slovo nás varuje před nestoudným a nemorálním chováním. Říká nám: „O sexuální nemravnosti a jakékoli nečistotě nebo chamtivosti se mezi sebou ani nezmiňujte, protože to není vhodné pro svaté.“ (Ef. 5:3) Proto se tedy nesmíme v mysli zabývat oplzlými, nemravnými představami a už vůbec bychom neměli dovolit, aby se takové věci vloudily do našich rozhovorů. Tím dokazujeme, že se chceme řídit Jehovovými čistými a správnými morálními měřítky.

⁸ Křesťané si uvědomují, že by měli být čistí nejen duchovně a mravně, ale i tělesně. Jehova, svatý Bůh, od Izraelitů vyžadoval, aby v táboře udržovali čistotu. I náš způsob života se musí vyznačovat čistotou, aby na nás Jehova „neviděl nic neslušného“. (5. Mojž. 23:14)

⁹ Bible poukazuje na úzkou spojitost mezi svatostí a tělesnou čistotou. Pavel například napsal: „Milovaní, ... očistěme se od všeho, co poskvrňuje tělo a ducha, a v bázni před Bohem zdokonalujme svou svatost.“ (2. Kor. 7:1) Křesťané by se proto měli snažit, aby byli čistí, což znamená, že by se měli pravidelně mýt. Také by měli dbát o čistotu svého oblečení. Je pravda, že podmínky se v různých zemích liší, ale většinou je možné si opatřit dostatek mýdla a vody, abychom byli čistí my i naše děti.

¹⁰ Díky naší kazatelské činnosti jsme ve svém okolí obvykle dobře známí. A sousedům můžeme vydávat svědectví i tím, že ve svém domě a kolem něj udržujeme čistotu a pořádek. Na tom by se měla podílet celá rodina. Bratři by měli věnovat domu a jeho okolí patřičnou pozornost, protože řádně udržovaný dům a pěkně upravená zahrádka dělají na druhé dobrý dojem. Kromě vedení v duchovních věcech je totiž i péče o dům dokladem toho, že ten, kdo je hlavou rodiny, svou rodinu dobře vede. (1. Tim. 3:4, 12) I sestry mají odpovědnost za čistotu a pořádek, zejména uvnitř domu. (Tit. 2:4, 5) Dobře vychované děti přispívají k pořádku tím, že jsou čistotné a pořádné a že si uklízejí ve svém pokoji. Díky tomu se celá rodina učí udržovat čistotu podobným způsobem, jakým se to bude dělat v novém světě pod vládou Božího království.

¹¹ Mnozí křesťané dnes jezdí na shromáždění autem. V některých oblastech se v kazatelské službě bez auta v podstatě neobejdeme. Měli bychom ho udržovat v čistotě a v dobrém technickém stavu. Naše byty a automobily by měly být dokladem toho, že Jehovův lid, k němuž patříme, je čistý a svatý. Stejné zásady platí i pro naši tašku do služby a Bibli.

¹² V otázce našeho oblečení a vzhledu bychom se vždy měli řídit Božími zásadami. Jistě by nás ani nenapadlo předstoupit před nějakou významnou osobu v neupraveném nebo příliš neformálním oblečení. Oč více pozornosti bychom proto měli svému vzhledu věnovat tehdy, když v kazatelské službě nebo na pódiu reprezentujeme Jehovu. Náš celkový vzhled a styl našeho oblečení můžou mít vliv na to, jak jiní lidé vnímají svědky Jehovovy. Rozhodně by nebylo vhodné, kdybychom působili vyzývavě nebo kdybychom na druhé nebrali ohled. (Mich. 6:8; 1. Kor. 10:31–33; 1. Tim. 2:9, 10) Jestliže se tedy připravujeme do služby, na shromáždění nebo na sjezd, měli bychom pamatovat na to, co Bible říká o tělesné čistotě a o našem vzhledu. Chceme Jehovovi vždy přinášet čest a slávu.

¹³ Totéž platí, když chceme navštívit světové ústředí nebo některou z poboček svědků Jehovových. Pamatujme na to, že „betel“ znamená „Boží dům“. Proto by naše oblečení a chování mělo být takové, jako když jdeme na shromáždění.

¹⁴ Na to, jak jsme oblečení a jak vypadáme, bychom měli dbát i ve chvílích volna. Můžeme si položit otázku: Kdybych chtěl někomu vydat neformální svědectví v tomto oblečení, necítil bych se trapně?

¹⁵ K tomu, abychom byli zdraví a vyrovnaní, potřebujeme aktivní i pasivní odpočinek. Ježíš jednou vyzval své učedníky, aby šli na osamělé místo a trochu si odpočinuli. (Mar. 6:31) Odpočinek a vhodná zábava nás můžou příjemně osvěžit. Můžeme tak nabrat sílu a opět pokračovat v běžné činnosti.

¹⁶ V dnešní době se nabízí spousta druhů zábavy, a proto si ji křesťané musí moudře vybírat. Zábava má v životě své místo, ale není tím nejdůležitějším. Jsme varováni, že lidé v „posledních dnech ... budou milovat požitky, a ne Boha“. (2. Tim. 3:1, 4) Mnohé z dnešních druhů zábavy a rekreace jsou pro ty, kdo se chtějí řídit Božími měřítky, nepřijatelné.

¹⁷ První křesťané se museli bránit vlivu rozmařilého římského světa. Diváci se v arénách bavili pohledem na utrpení jiných. Pro jejich pobavení se tam ukazovalo násilí, zabíjení a sexuální nemravnost. První křesťané se ale takovým věcem vyhýbali. Velká část zábavy v dnešním světě se vyznačuje podobnými rysy a probouzí v lidech nízké pudy. Takové zábavě se musíme vyhýbat a dávat si velký pozor, abychom se chovali „jako moudří“. (Ef. 5:15, 16; Žalm 11:5) A i když určitá zábava nemusí být sama o sobě nevhodná, může se odehrávat v nepřijatelné atmosféře. (1. Petra 4:1–4)

¹⁸ Je mnoho vhodných forem zábavy a rekreace, kterým se křesťané můžou věnovat. V této oblasti nám pomůže, když budeme uplatňovat biblické rady a návrhy obsažené v našich publikacích.

¹⁹ Občas se několik křesťanských rodin sejde u někoho doma, aby se společně pobavili. Můžeme být také pozváni na svatební hostinu nebo na podobnou společenskou událost. (Jan 2:2) Hostitelé by za její průběh měli cítit odpovědnost. Když se sejde větší množství lidí, je na místě opatrnost. Při takových setkáních se lidé uvolní, a proto se pak některým stalo, že překročili hranice vhodného křesťanského chování a začali se přejídat a nadměrně pít nebo se dopustili i jiných závažných přestupků. Rozumní křesťané proto uznávají, že je moudré omezit počet pozvaných i délku setkání. Pokud se budou podávat alkoholické nápoje, měli by hosté pít s mírou. (Filip. 4:5) Jestliže se udělá vše pro to, aby takové setkání bylo mravně nezávadné a duchovně osvěžující, pak středem pozornosti nebude jídlo a pití.

²⁰ Je dobré, když jsme pohostinní. (1. Petra 4:9) Když zveme jiné křesťany k sobě na jídlo, na malé občerstvení nebo jen na kus řeči, neměli bychom zapomínat na ty, kdo jsou v nepříznivé situaci. (Luk. 14:12–14) A pokud jsme hosty, měli bychom se chovat podle rady uvedené v Markovi 12:31. Nezapomeňme druhým za jejich laskavost projevit vděčnost.

²¹ Křesťané se radují ze štědrých darů od Boha a vědí, že můžou „jíst a pít a mít radost z veškeré své tvrdé práce“. (Kaz. 3:12, 13) Když děláme „všechno ... k Boží slávě“, pak budou hostitelé i hosté na taková společenská setkání vzpomínat s dobrým pocitem, že se duchovně osvěžili.

²² Děti svědků Jehovových mají užitek z toho, že chodí do školy. Měly by mít zájem o to, aby se naučily dobře číst a psát. Také další předměty, které se ve škole vyučují, můžou mladí lidé využít k dosažení duchovních cílů. I ve školním věku by měli dávat duchovní věci na první místo a pamatovat tak „na svého Vznešeného stvořitele“. (Kaz. 12:1)

²³ Pokud chodíš do školy, dávej pozor, aby ses zbytečně nestýkal s vrstevníky, kteří v Jehovu nevěří. (2. Tim. 3:1, 2) Jehova nám nabízí potřebnou ochranu, a tak se světským vlivům můžeš ubránit. (Žalm 23:4; 91:1, 2) Využij tedy všechny prostředky, které ti Jehova pro tvoji ochranu poskytuje. (Žalm 23:5)

²⁴ Většina mladých svědků Jehovových se nezapojuje do mimoškolních činností, protože chtějí zůstat oddělení od světa. Pro jejich spolužáky a učitele může být těžké to pochopit. Pro mladé křesťany je ale nejdůležitější to, co si myslí Bůh. Je potřeba, aby ses řídil svým biblicky školeným svědomím a byl rozhodnutý nepodílet se na činnostech, které se vyznačují nezdravou soutěživostí nebo vlastenectvím. (Gal. 5:19, 26) Když budeš naslouchat biblickým radám svých rodičů a když si budeš vytvářet přátelství s věrnými spoluvěřícími, pomůže ti to, abys žil podle Jehovových správných norem.

²⁵ Ti, kdo jsou hlavou rodiny, mají biblickou povinnost starat se o potřeby členů své domácnosti. (1. Tim. 5:8) Jsou však Božími služebníky, a proto si uvědomují, že jejich zaměstnání není tak důležité jako služba Bohu. (Mat. 6:33; Řím. 11:13) To, že jsou oddaní Bohu a jsou spokojení s tím, že mají jídlo a oblečení, jim pomáhá vyhnout se starostem a léčkám, které jsou spojené s hmotařským způsobem života. (1. Tim. 6:6–10)

²⁶ Všichni křesťané, kteří chodí do zaměstnání, by měli mít na paměti biblické zásady. Na živobytí si vyděláváme poctivě a to znamená, že se nechceme zapojit do žádných praktik, které porušují Boží zákony nebo zákony dané země. (Řím. 13:1, 2; 1. Kor. 6:9, 10) Uvědomujeme si, jak nebezpečná je špatná společnost. Jsme vojáci Krista, a proto se vyhýbáme takovým druhům podnikání, při nichž se porušují Boží měřítka nebo křesťanská neutralita nebo které ohrožují naše duchovní smýšlení. (Iz. 2:4; 2. Tim. 2:4) Ani nenavazujeme kontakty s náboženským nepřítelem Boha, s „Velkým Babylonem“. (Zjev. 18:2, 4; 2. Kor. 6:14–17)

²⁷ Chceme se řídit Božími zásadami, a proto bychom neměli využívat sbor k obchodním ani k jiným osobním zájmům. Na shromáždění a sjezdy přicházíme proto, abychom uctívali Jehovu. Sytíme se tam u jeho duchovního stolu a vzájemně se povzbuzujeme. (Řím. 1:11, 12; Hebr. 10:24, 25) Taková setkání by měla zůstat na duchovní úrovni.

²⁸ Jehova od nás vyžaduje, abychom „[zachovávali] jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Ef. 4:1–3) Křesťan by měl dělat spíš to, co je dobré pro druhé, než to, co chce on sám. (1. Tes. 5:15) Ve svém sboru ses s takovým pěkným postojem nepochybně setkal. Ať jsme jakékoli rasy či národnosti, ať pocházíme z jakýchkoli sociálních či ekonomických poměrů, nebo ať máme jakékoli vzdělání, každý z nás se řídí stejnými Božími měřítky. Tohoto význačného rysu Jehovova lidu si všímají i ti, kdo mezi nás nepatří. (1. Petra 2:12)

²⁹ Apoštol Pavel zdůraznil, co je základem jednoty. Napsal: „Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako je jedna naděje, ke které jste byli povoláni. Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a působí skrze všechny a ve všech.“ (Ef. 4:4–6) Je nutné, abychom byli jednotní v porozumění základním i hlubším biblickým naukám a tím dávali najevo, že uznáváme Jehovovu svrchovanost. Jehova dal svému lidu čistý jazyk pravdy a tak svým ctitelům umožnil, aby mu společně sloužili bok po boku. (Sef. 3:9)

³⁰ Jednota a pokoj v křesťanském sboru jsou pro všechny, kdo uctívají Jehovu, zdrojem osvěžení. Zažíváme splňování Jehovova slibu: „Sjednotím je a budou jako ovce v ohradě.“ (Mich. 2:12) Tuto pokojnou jednotu bychom měli zachovávat tím, že se budeme stále řídit Jehovovými správnými měřítky.

³¹ Jsme šťastní, že můžeme patřit do Jehovova čistého sboru! Možnost nosit Jehovovo jméno stojí za jakoukoli oběť, kterou snad musíme přinést. Proto posilujme svůj drahocenný vztah k Bohu, svědomitě dodržujme jeho měřítka a doporučujme je dalším lidem. (2. Kor. 3:18)