BŘICHO

Přední část lidského trupu, která není kryta žebry a obsahuje trávicí ústrojí a jiné orgány.

Hebrejské slovo beʹten se používá nejen k označení břišní oblasti všeobecně (Sd 3:21, 22; Př 13:25), ale několikrát je použito také v souvislosti s utvářením dítěte v těle matky. (1Mo 25:23, 24; Job 1:21; Ža 127:3; Ka 11:5; Iz 44:2; Oz 9:11) Děti jsou plody lůna, jež je uloženo v břiše. Lůno však je výslovně označeno jiným hebrejským slovem, a to reʹchem (nebo raʹcham), jak vidíme u Joba 31:15: „Což Ten, který udělal v břiše mne, neudělal jeho, a nepřistoupil jen Jeden k tomu, aby vás připravil v lůně?“ (Viz také 1Mo 49:25; Ža 22:10; Př 30:16.)

Hebrejské slovo beʹten (břicho) je v 1. Královské 7:20 použito také jako výraz stavitelský a označuje vypouklinu, oblý výstupek.

V Křesťanských řeckých písmech se používá slovo koi·liʹa, které znamená „dutina“ a podle souvislosti se překládá jako „břicho“ (1Ko 6:13, Int; Fil 3:19), ‚lůno‘ (Lk 1:15, 41), ‚střeva‘ (Mt 15:17) a ‚nitro‘ (Jan 7:38).

Slovo „břicho“ se používá v obrazném smyslu jako označení pro tělesné choutky nebo žádosti (Ří 16:18; Fil 3:19) a také jako označení místa, kde vznikají řeči nebo hádky. (Job 15:2; 32:19) Když byl Jonáš v břiše ryby, přirovnal útroby ryby k šeolu. Řekl: „Z břicha šeolu jsem volal o pomoc“; byl totiž vlastně jako mrtvý, pokud by ho Jehova nevysvobodil zázrakem. (Jon 2:2; viz hesla LŮNO; STŘEVA.)