BEN

[syn].

1. Levitský hudebník, který žil v Davidově době a doprovázel truhlu smlouvy do Jeruzaléma. (1Pa 15:15, 18)

2. Hebrejská předpona ben se často vyskytuje ve jménech, například Benjamín (znamená „syn pravice“) nebo Ben-ammi (znamená „syn mého lidu [tedy „příbuzných“]“). Stejný význam má předpona bar v aramejských jménech, jako je například Barnabáš (znamená „syn útěchy“). (Sk 4:36) Tato předpona vyjadřuje nejen vztah mezi rodiči a synem, ale často označuje i jiné vztahy, například vztah k určitému lidu — „izraelští synové [benehʹ]“, „synové Kušitů“ (2Pa 35:17; Am 9:7); vztah k určitému místu — „synové soudní oblasti“ (Ezr 2:1); nebo stav — „synové mládí“, ‚synové nespravedlnosti‘. (Ža 127:4; Oz 10:9)