KARMEL
[sad].
Jméno pohoří a města. Hebrejské slovo kar·melʹ se používá pro „sad“. (Iz 16:10; 32:15; Jer 2:7)
1. Pohoří Karmel je klínovitý výběžek centrálního izraelského pohoří, z něhož vybíhá na SZ, a jeho sz. předhoří vystupuje ze Středozemního moře do výšky asi 180 m. Délka pohoří je asi 50 km. Táhne se od Středozemního moře k pláni Dotan, za níž leží Samařská pahorkatina. Pohoří má tři výrazné části. Hřbety na SZ a JV jsou odděleny nižší skalnatou pánví neboli náhorní rovinou uprostřed. V sz. části, která leží na SZ od ʽIsfiji, je nejvyšší vrchol — asi 545 m nad mořem. Není jisté, zda se v biblických dobách jméno Karmel vztahovalo na celé pohoří, nebo jen na sz. hřbet, který se táhne v délce asi 21 km. V nové době se název hora Karmel (Džebel el-Karmal; Har Karmel) vztahuje právě na tuto část. Na jv. konci této horní části leželo kananejské královské město Jokneam, o němž je řečeno, že je „na Karmelu“. Megiddo a Taanak na vých. svazích jv. části tak označeny nejsou. (Joz 12:22)
Země, do které se Izraelité dostali, když překročili Jordán, se dá zeměpisně rozčlenit do tří základních sekcí, které se táhnou od S na J po celé délce země: údolí Jordánu, pahorkatina a pobřežní pláň. Pohoří Karmel však toto obecné členění významně narušuje. Protíná horské hřbety táhnoucí se směrem s-j. a vytváří tak známé údolí Jezreel neboli Esdrelon, které se táhne podél vých. strany pohoří Karmel. Podobně předhoří Karmelu, které zasahuje do pobřežní pláně při Středozemním moři, dělí tuto pláň na planinu Ašer (na S od Karmelu) a planiny Šaron a Filistea (na J od Karmelu). Na S těsně nad předhořím Karmelu se pobřeží ostře zařezává zpět a tvoří Akkoský záliv, kde je dnes významný námořní přístav Haifa. Karmel tvořil hranici území kmene Ašer. (Joz 19:24–26)
Karmel představoval přirozenou překážku pro karavany a vojska, které cestovaly mezi Mezopotámií a Egyptem. Východní svahy (směrem k planině Ašer a k údolí Jezreel) stoupají velmi příkře a pohoří Karmel bylo od starověku hustě porostlé stromy a keři. To přechod pohoří ztěžovalo. Mezi předhořím Karmelu a mořem je úzký pruh země, ale vydat se touto cestou by znamenalo značnou zacházku a postupující vojsko by se tam dostalo do postavení, v němž by bylo zranitelné. U opevněných měst Jokneam a Taanak se táhly horské průsmyky z údolí Jezreel přes pohoří, ale mnohem lépe se cestovalo průsmykem u Megidda, a tak byl tento průsmyk důležitější. Další významná cesta však vedla z křižovatky u Megidda na J, podél zbývající části pohoří Karmel, a potom se prudce stočila na Z k pobřeží přes planinu Dotan.
Karmel je často spojován s úrodnými kraji Libanon, Šaron a Bašan. (Iz 35:2; Jer 50:19) Král Uzzijáš, který ‚miloval zemědělství‘, měl na Karmelu rolníky a vinaře. (2Pa 26:10) Na Karmelu jsou zbytky početných vinných a olivových lisů vytesaných z kamene. Jako symbol katastrofálních důsledků Jehovova nepříznivého rozsudku nad Izraelem použili proroci znázornění, že bohatá vegetace Karmelu uschne. (Iz 33:9; Am 1:2; Na 1:4) Na jeho svazích, které jsou ovívány mořskými větry, stále rostou ovocné sady, olivové háje a vinice a na jaře jsou svahy pokryté nádherným kobercem květů. V Šalomounově písni (7:5) je hlava Šulamitky přirovnána ke Karmelu, a to buď proto, že měla nádherné vlasy, nebo pro její vznešený způsob držení pěkně rostlé hlavy. Vznešený vzhled Karmelu, zvláště jeho předhůří, které se prudce zvedá od pobřeží, podobně jako se hora Tabor působivě zvedá z údolí Jezreel, byl také použit ke znázornění impozantní postavy Nebukadnecara, který vytáhne proti Egyptu. (Jer 46:18)
Karmel byl zjevně jedním ze základních míst, kam obyvatelé Samaří prchali, když hledali útočiště. Toto pohoří rozhodně není nejvyšší, ale jeho řídké osídlení, husté lesní porosty a také početné jeskyně v měkkém vápenci jeho skalnatých svahů sloužily utečencům jako úkryt. Avšak prorok Amos ukázal, že ty, kdo utíkají před Jehovovým spravedlivým rozsudkem, taková skrýš nezachrání. (Am 9:3)
Historicky je hora Karmel význačná především činností proroků Elijáše a Eliši. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 950) Právě zde Elijáš přiměl krále Achaba, aby shromáždil lid jako svědky při zkoušce Baala, jehož zastupovalo 450 Baalových proroků, a pravého Boha Jehovy, jehož zastupoval Elijáš. (1Kr 18:19–39) Po zkoušce nechal Elijáš Baalovy proroky odvést do říčního údolí Kišon, které se vine podél vých. úpatí Karmelu a končí v Akkoském zálivu, a v tomto údolí je pobil. (1Kr 18:40) Na vrcholku Karmelu se Elijáš modlil, aby skončilo sucho, které trvalo tři a půl roku, a odtud jeho sloužící uviděl obláček předcházející ohromnou bouřku, která pak přišla. (1Kr 18:42–45; Jk 5:17) Odtud Elijáš běžel nejméně 30 km do Jezreelu a s Jehovovou pomocí předběhl Achabův dvoukolý vůz. (1Kr 18:46)
Elijášův nástupce Eliša poté, co byl od Elijáše oddělen u řeky Jordán, cestoval z Jericha přes Betel na Karmel. (2Kr 2:15, 23, 25) Eliša byl opět na hoře Karmel, když za ním přišla žena ze Šunemu (kousek na S od Jezreelu) a žádala ho, aby pomohl jejímu mrtvému dítěti. (2Kr 4:8, 20, 25)
2. Město v hornatém kraji Judy. (Joz 15:1, 48, 55) Většina zeměpisců je ztotožňuje s místem Chirbet el-Kirmil (Horvat Karmel), asi 11 km na JJV od Hebronu.
Král Saul si u Karmelu vztyčil „pomník [heb. jadh]“, zřejmě jako připomínku svého vítězství nad Amalekity. (1Sa 15:12) Hebrejské slovo jadh, které se v tomto textu vyskytuje, se sice obvykle překládá slovem „ruka“, ale může se také vztahovat na „pomník“ nebo stojící památník, jak je ukázáno spojením se slovesem „vztyčoval“ v souvislosti se Saulovým činem. O tom také svědčí skutečnost, že o mnoho let později byl „Absalomův pomník“ neboli jadh výslovně nazván sloupem. (2Sa 18:18)
V době, kdy David prchal před zuřivým Saulem, ‚Karmelan Nabal‘ (i když pravděpodobně obyvatel blízkého Maonu) pásl svá velká stáda v hornatých pastvinářských oblastech Karmelu. (1Sa 25:2; 30:5; 2Sa 2:2; 3:3) Když Nabal odmítl splatit Davidovi ochranu a poskytnout mu zasloužené potraviny, iniciativní a taktní Nabalova manželka „Karmelanka Abigail“ způsobila, že se David neprohřešil vinou krve. (1Sa 25:2–35) Abigail se později stala Davidovou manželkou. (1Sa 25:36–42; 27:3; 1Pa 3:1)
„Karmelan Checro“ byl mezi silnými muži Davidova vojska. (2Sa 23:8, 35; 1Pa 11:26, 37)